Daniel Mason

Dočetla jsem Zimního vojáka a stále žasnu nad tím, že jeho autorem je Američan. On sám o pozadí tvorby této knihy, jejíž děj se odehrává během 1. světové války a krátce po ní v Haliči, Polsku, Ukrajině a Rakousku a zmiňuje i Československo, říká:

"Jednou jsem jel do Vídně, už v roce 2004, ale z větší části probíhal veškerý výzkum prostřednictvím knih. V Karpatech jsem nikdy nebyl, i když bych si to jednou moc přál. Místo toho je velká část prostředí Zimního vojáka založena na horách a lesích, se kterými jsem vyrostl zde v Kalifornii, s proměnami flóry a fauny z polských botanických a zoologických textů. Části týkající se léčby byly mnohem větší výzvou, ale ani ne tak kvůli tomu jak se tehdy léčila zranění – existují lékařské příručky z té doby, které mi byly hodně nápomocné. Mnohem těžší bylo vžít se do myšlení lékaře, který neví, co víme dnes, lékaře, který musí očekávat padesáti procentní úmrtnost po zranění břicha a který si může nechat jen zdát o léčbě, kterou dnes považujeme za samozřejmost. Lucius v knize fantazíruje o droze, která dokáže vyléčit infekci, jako by to byl kouzelný elixír; netuší, že jednou budeme mít antibiotika, která používáme dnes. Když vidí vojáky se symptomy způsobenými psychickým traumatem, nemůže najít žádný návod, jak s nimi zacházet, ani jak nazvat jejich utrpení. Podobně je pro něj naprosto záhadou povaha „léku“, na který náhodou narazil – použití barbiturátu k léčbě toho, co bychom dnes nazvali produktivní katatonií..."

Více na https://www.danielmasonbooks.com/author.html