Alan Rickman

Sice už nejsi mezi námi, ale nedokážu o Tobě psát v minulém čase, mám stále pocit, že jsi tu s námi. Je to už 7 let a tvůj odchod mě stále bytostně bolí, nesrovnala jsem se s tím a asi to nikdy nedokážu. Nějak jsem nečekala, že tenhle den nastane. Vždycky jsi pro mě byl nesmrtelný. Alan přece je nesmrtelný. Říkala jsem, že si bez tebe nedokážu představit svět, herecký ani lidský, a fakt to nedokážu, zbyla tu po tobě i v mém srdci obrovská díra, která už se nikdy nezahojí a není den, kdy bych na tebe nevzpomněla. Pořád mám tvoji fotku na nástěnce. Je to zvláštní, postrádat někoho, koho jsem nikdy naživo neviděla, nepoznala, přesto k němu mám blíž než ke všem, co znám, ale je to, jako bych ztratila někoho blízkého. 14. 1. 2016 jsem ztratila kus srdce. Pláču. Lidi jako Alan by neměli umírat. Odešel jsi příliš brzy.

Miluju jeho humor, i když na to zprvu nevypadá, miluju, když se směje, miluju, když je tak Alanovsky upřímný a bezprostřední, miluju, jak je přirozený, opravdový a svůj, miluju jeho myšlenky, miluju, když mluví a píše, byť třeba jen nákupní seznam, miluju, jaký je. Miluju ho a vždycky budu. Úcta, pokora, inteligence, přirozenost, vybrané chování, ušlechtilost, laskavost, vznešenost, skromnost, lidskost, srdečnost, humor, charisma, chlap s velkým CH - to je můj Alan. Jeden z největších herců a osobností své i celé generace, co je svět světem. Velkolepý člověk. 

After all this time?
ALWAYS.
Nikdy nezapomenu. 
1946 - 2016