Tatianeta diskuze u knih

"Když Ella Milanová seděla po pohřbu na záchodě, vzpomněla si, jak jí kdysi v dětství otec četl z jedné knížky o Potvůrkově." Knížku pár dnů předtím našla pod stromečkem. Pamatovala si na otcovu tíhu na okraji postele a na sametový hlas, který do mysli maloval obrázky. Pamatovala si, jak měla pevně zavřené oči a obzvlášť jasně si z potvůrkovské knihy vybavila scénu ukládání ke spánku: 'Bílá Máti uložila Bobíka Cililinka, Podivňuchu, Mokříše, Svraštikůru a všechny ostatní do postýlky, přikryla je, něžně políbila a nazvala je svými líbeznými potvůrkami, což je pokaždé přimělo, aby se pod přikrývkou blaženě usmívali. A na okamžik všichni zapomněli, že nocí obchází Car Krysák a šeptá svá tajemná tajemství, kterým žádná živá bytost nesměla bez zlých následků naslouchat. Pak Bílá Máti odešla do kuchyně a uvařila si šálek teplého kakaa.' Laura Sněžná - Kdopak tu žije v potvůrkově, závěr druhé kapitoly.
Vzpomněla si, jak otce přerušila a zeptala se ho, o co vlastně v tom příběhu s Carem Krysákem šlo a jak ho vlastně udrželi mimo, když se ho všichni v Potvůrkově tak hrozitánsky báli. Po otázce nastalo dlouhé ticho a Ella si myslela, že otec odešel po špičkách pryč. Ale kdepak - když otevřela oči, otec tam pořád seděl. Jen o její otázce s naprostou vážností přemýšlel, ve skutečnosti s tak usilovnou soustředěností, že dostala strach a otázky zalitovala.
'Já si myslím,' povzdychl si konečně otec, 'že Car Krysák je něco, na co bychom měli zapomenout. On přijde, jestli má přijít, ale nesmíme na něj myslet a v žádném případě na něho nesmíme čekat.' " (s. 47-48)

1 14.11.2021