Ereboss diskuze u knih

S Vaším výkladem pojmu tolerance naprosto souhlasím. Avšak nejsem si jistý, že je opravdu možné skloubit toleranci dohromady s upřímnou nenávistí. Proto je (pro mě) otázkou, jak nakládat s tolerancí v takových případech, kdy se v rámci rozdílných názorů začne jeden směr explicitně profilovat jako jediný správný, popř. když se jeden z názorů staví vůči nějakému jinému tak, že tento je potřeba za každou cenu eliminovat (nejlépe i s jeho zastánci, pokud se ho odmítnou vzdát). Zajímalo by mě tedy, jak by podle Vás měl tolerantní člověk/společnost přistupovat k ať již k přímé intoleranci či ke snahám o její probuzení? Souhlasíte s uživatelem Hobo? A pokud ano, kde podle Vás začíná násilí?
Dále bych Vás – pokud ovšem stojíte o diskusi – poprosil o rozvedení pojmů, „spravedlivá“ a „svobodná společnost“; nejsem si totiž jist, v čem spatřujete jádro pudla. Pokud totiž, jak píšete, je ideálem klasického liberalismu minimální stát, kdo zajistí jednotlivci jeho práva, tedy mimo jiné jeho svobodu? A dále: proč by podle Vás měla být spravedlnost neslučitelná se svobodou?
Responsum ad margine: Podle mého názoru je adekvátní pojem teroristy aplikovat na všechny, kteří se snaží různými prostředky vyvolat pocit všeobecného ohrožení, tedy – přinejmenším s ohledem na toto dílo – i na p. Vondrušku, který svými apokalyptickými vizemi vykresluje migraci ze zemí blízkého východu jako příčinu bezprostředního ohrožení našich životů, nebo přinejmenším životních způsobů (ačkoli s ohledem na válečnou situaci vylíčenou v knize platí zde spíše ono první). To, že se v současnosti používá povětšinou v případech fyzického násilí, nijak nemění jeho podstatu, tedy snahu vyvolat neadekvátní – tj. neodpovídající skutečné míře – pocit bezprostředního ohrožení vlastního života, kteréžto ohrožení se zdá být téměř všudypřítomné, popř. koextenzivní s přítomností určitého, nezřídka fiktivního typu XY (vousatého muže s turbanem, ženy v burce, člověka „arabské vizáže“...). Podporuje či podněcuje-li tedy někdo takto vyhrocený předsudečný děs z příslušníků určité „komunity“, nadto komunity, jež – již s ohledem na svou velikost – je značně pestrá a sama v sobě nejednotná, nevidím dosti dobrý důvod k tomu jej či ji takto neoznačit. V podstatě by se dalo říci, že tento a podobní šiřitelé strachu – neboť, buďme upřímní, v takovýchto případech snaha o vyvolání obav předchází skutečné kritice – slouží jako velmi účinné ampliony těch „skutečných“ teroristů. Řekněme tedy, abychom nepřeháněli, že se jedná o teroristy druhé kategorie. Je však možné, že s touto definicí nesouhlasíte, a pak je v pořádku, když tuto část ponecháte bez odezvy.

S díkem za Váš čas a Vaši otevřenost diskusi.

Je fascinující a děsivé zároveň sledovat, jak se tolerance či dokonce uznání nejhlasitěji a nejvehementněji domáhají zpravidla ty nejméně tolerantní názory. A smutné vidět, že když se jinak celkem přijatelný autor poddá ideologickému blouznění (kteréžto neštěstí se ostatně nevyhýbá ani těm vrcholným, vzpomeňme mezi jinými třeba Seiferta či Nezvala), stává se jeho výplod politováníhodným zneuctěním sebe sama.

Ad margine: To je opravdu tak těžké pochopit, že nenávist a násilí plodí zase jen nenávist a násilí? Že cílem teroristů – k nimž lze ostatně řadit i p. Vondrušku, neboť se svým úsilím nesnaží o nic jiného než o rozvinutí fóbie z téměř dvou miliard lidí, jichž bychom se měli bát snad proto, že se hlásí k nějakému náboženskému směru –, tj. snad ani ne tisíciny promile populace, je vyvolat nesnášenlivost vedoucí k polarizaci a následné radikalizaci obou pólů, a tedy ještě více násilí?