alma diskuze u knih

V Hovorech je zavádějící tvrzení, že jsou dvě základní emoce - strach a láska. To je příliš zjednodušené a do spektra známého života to rozhodně nezapadá. Z toho můžu tvrdit, že autoritativní tón "boha" z té knihy již ztrácí váhu ve všem dalším, co tvrdí.
Nemůžu už to brát vážně.
Můžu přiznat, že je kniha psána sugestivně.
A získává si náklonnost čtenáře velkorysými úvahami, přitom tón "boha" je nadřazený, z pozice moci.
Přestože tvrdí, že lidé jsou "Bohu rovni"??
Rozhovor též působí stylizovaně tak, aby právě získával důvěru možná pochybujícího čtenáře.

Odpovědi v knize, které měly asi uklidnit, mě naopak silně rozrušily. Naprosto bourají koncept spravedlnosti. Kniha mě vyvedla z rovnováhy a po důkladnější rozvaze o ní vyvstávají jen samé otázky.

Vyvolává ve mně samé otázky:
Je možné říct, že pro Boha neexistuje dobro nebo zlo?
Proč bychom pak byli přirozeně nastavení mezi nimi vnímat rozdíly?
Dobro a zlo je lidský konstrukt a stejně půjdou všichni do nebe? Jako vážně?