Ladushka diskuze

Já knihy řadím především podle nakladatelství a jednotlivých edicí. Takže mám například několik polic Světové knihovny od Odeonu, polici s AAA od Arga a podobně. V rámci těchto edic pak dávám k sobě knihy od stejných autorů, aby byly pohromadě. Knihovnu mám ve dvou řadách, ale protože ji mám postavenou do prostoru a předěluje tak část místnosti na pracovní a odpočinkovou zónu, knihy jsou tak pohodlně dostupné z obou stran. Jinak pokud mám knihy jako solitéry, které nepatří k žádné u mě se ve větší míře vyskytující edici či nakladatelství, tak je řadím do zvláštní police a tam už hraje faktor především velikost :) Samotné mám české autory, které také neřadím podle nakladatelství, anglickou literaturu a klasiku ve starších vydáních. Odbornou literaturu mám u pracovního stolu, koupila jsem si přímo pracovní stůl s takovou mini knihovnou, takže mám tyto knihy odděleně od beletrie a hned při ruce. U postele mám ještě polici, na kterou ukládám především knihy, které zrovna čtu, popřípadě pohádky nebo povídky, když mám chuť jenom tak lenošit v posteli a nechce se mi začíst do něčeho objemnějšího.

Díky za komentáře, sociologický výzkum je to můj vlastní, asi mě mé sociologické vzdělání poznamenalo. :) Spíš jsem se ve svém okolí setkávala s názory, že je podstatné, zda kniha vyjde či ne a tím to končí.
Abych uvedla osobní příklad, velmi dlouho jsem preferovala a na svém vlastním piedestalu oslavovala nakladatelství Odeon a především jeho edici Světová knihovna, a to právě díky zde již uvedeným parametrům – vydávalo autory, které jsem si oblíbila, knihy byly o tématech, které mě zajímají, často dostávali šanci také neznámí autoři a autoři pro českého čtenáře z „exotičtějších“ a méně známých oblastí.
I coby „obyčejný“ čtenář však nemůžu přehlížet některé skutečnosti, kterých se Odeon dopouští, a v mých očích mají bohužel tyto skutečnosti spíše zhoršující se tendenci. Např. nedodržování edičních plánů klidně i v řádu několika měsíců (zažila jsem i let), mizející knihy z edičních plánů, které již u nakladatelství nevyjdou a to bez jediného vysvětlení proč (myslím, že nejsem jediný čtenář, který čte ediční plány a na vybrané tituly se těší a pak se jich nedočká), nedostatečná propagace knih (dobrý článek na toto téma vyšel v časopise Host – Aby se kniha vyplatila, který shrnuje skutečnost, že nakladatel musí knihu nejen vydat, ale především také prodat), špatná nebo vůbec žádná komunikace se čtenáři – potencionálními zákazníky na oficiálních stránkách i facebooku (některé dotazy jsou zodpovězeny až po pár týdnech, jiné zůstávají bez odezvy) a v poslední době také častější gramatické chyby v překladech. Příklad za všechny by mohla být Murakamiho kniha 1Q84, která vyšla o více než rok později, než Odeon avizoval a ještě s takovými chybami, že člověk měl pocit, jako by český překlad před vydáním již nikdo nečetl. I přesto budu Odeon nadále sledovat, ale výše vyjmenované skutečnosti mi opravdu vadí.
Úplně jiným příkladem je např. nakladatelství Host Brno, které nyní považuji za velmi úspěšné, s výborně zvládnutým marketingem, komunikací se čtenáři a zdařilou redakční prací.

Milí čtenáři, rozhodla jsem se nadnést téma diskuze, o které se v poslední době zajímám a nemám s kým jiným jej probrat. Tím tématem jsou česká nakladatelství a jejich obliba u čtenářů. Zajímalo by mě, jaký na to máte názor. Jaká jsou Vaše oblíbená nakladatelství, čeho si na nich ceníte (krom základní premisy, že vydávají Vaše oblíbené autory) a jestli se najde také něco, co Vám na nich vadí.

A Welzla znáte?
http://www.databazeknih.cz/knihy/tricet-let-na-zlatem-severu-50397