knihomol 61 diskuze

Mizerný překlad, překlepy ,hrubé chyby ,a tím pádem i narušené vyprávění celého příběhu. Někdy mě zlobí malá písmenka nebo špatný rozpal písma,rozdělení slova na konci řádku atd. Naopak musím říci,že pěkný sloh byl v trilogii Milenium,Katedrála moře.... aj.

knihomol 61
Určitě tištěná, s každou knížkou komunikuji ,než ji začnu číst prohlížím si obal,přečtu si záložku,případné příspěvky , po té si knížku obalím do svého
ručně vyrobeného obalu/ mám ušité různé velikosti ze zbytků látek/. Během čtení několikrát pravý obal srovnávam s dějem a po přečtení přemýšlím jak obal souvisel s knihou. Mám také ráda,jak mi kniha tzv. ubíhá,kolik už mám přečtených stránek,jak se autor/ka může ještě rozepsat , no je toho spousta.
Vím také ,že se k některým knížkám už nevrátím a ty potom odnáším do knihoven,abych nebyla zavalena. Chápu a zároveň lituji lidi,které si z tohoto důvodu čtečku museli pořídit.Je to asi i výhodné pro studium,ale to už se mě, vzhledem k věku netýká. Samozřejmě,že nekupuji každou knížku,kterou bych chtěla.Něco si vypůjčím z knihovny,něco od kamarádek, a to ,co chci mít doma si koupím.

Z populárně historické literatury bych uvedla historické romány Vlastimila Vondrušky "Mezi tijárou a orlicí " "Přemyslovská epopej". Od Ludmily Vaňkové
"Král železný a zlatý"

Čtu pořád a všude.Ne,ale pokud to jde,tak ano.Proto tahám knížku pořád s sebou .Zjistila jsem,že bez knížek už nemohu být.Je pravda,že teď na ně mám čas,tak si je vychutnávám.Už mám dospělé děti,tak to jde. Musím ale říci,že ani jeden z mých synů nečte tak, jako já,skoro bych řekla vůbec,a to jsem jim denně četla pohádky,povídali jsem říkanky zpaměti,ale tam část udělala i škola. Učitelky na 1. stupni je káraly za to ,že čtou pomalu a s chybami,přestože věděly,že jsou dyslektici. Moji denní práci s nimi jako školáky úplně zhatily.

Já zacházím se všemi knihami stejně,každou,kterou jdu číst si dám do vlastního obalu. už mám na různé rozměry obal. Sedla jsem k šicímu stroji a vytvořila z krásných zbytků látek obaly na knížky. U mě jsou vždy "jako v peřince". Musím říci,že když půjčuji vlastní knížku vždycky ji zabalím,protože někdo to nedělá a já nemám ráda,když se s knihami úplně nazachází a kniha se mi vrátí poničená.
Je pravda,že někdy si přečtu knihu,líbí se mi,ale vím,že už ji do ruky nevezmu.Tak i když je to kniha vlastní nosím je do malých knihoven,aby si je mohli přečíst i jiní.Nikdy bych knihu nespálila nebo jinak nelikvidovala !