kní
diskuze
Může četba sloužit například jako terapie?
Proč ne? Nejvíce si přece pamatujeme knížky, které nás někam posunuly. Vyprávěcí literatura, nejen fikce, ale i životopisy nebo knižní rozhovory, to je škola empatie. Jako čtenářka se nacházíte v pozici, kdy se snažíte druhému porozumět. Také si tím budujete seznam možných situací, ve kterých se můžete ocitnout, a když nastanou, můžeme v něm najít návod, jak s nimi naložit.
Výzkumy ukázaly, že mezi nejoblíbenějšími tituly se neobjevuje vždy ta nejkvalitnější literatura, například Padesát odstínů šedi. Znamená vysoká čtenost opravdu vzdělanost?
Víte, obsah není nejdůležitější. Podstatnější je motivace. Náš čtenářský život se vyvíjí a v každé jeho fázi potřebujeme něco jiného. Například naše generace mezi 16 a 20 lety hltala Remarqua, po třicítce bych si ho už ale nepřečetl. Stejně tak je to u vámi zmíněných Padesáti odstínů šedi. V našem výzkumu jsme si o této knize povídali s jednou mladou dámou, jíž daný titul otevřel nový svět, pomohl jí s osobním traumatem. Každá knížka má své místo a musíme se s ní jen trefit do správného okamžiku.
... Česká síť knihoven je téměř čtyřikrát hustější, než je průměr EU. Ani ve Skandinávii jich tolik nemají, tam jsou ale zase lépe a moderněji vybavené.
- k tomu dodávám já - to teda ano! - např Oodi v Helsinkách:
Znamená to, že když chceme zjistit, jak moc který národ čte, stačí se podívat do jeho historie?
Do značné míry ano, bez ní současnost nepochopíme. V historii najdete i vysvětlení, proč mezi největší čtenáře na světě patří Skandinávci. Oni byli o desítky let dříve gramotní než my a takový náskok jen tak nedoženete. I proto je v evropských zemích četba nejméně rozšířená v Portugalsku, protože tam ještě v 90. letech byla desetiprocentní negramotnost.
Z rozhovoru s Jiřím Trávníčkem (K ČEMU JSOU NÁM DETEKTIVKY) z dnešního magazínu Pátek LN (ptala se Marie Vejvodová):
Podle statistik patří Češi k jedněm z největších čtenářů na světě. Jak si to můžeme vysvětlit?
Jsme literární národ. Obrodili jsme se nikoli revolucemi a politickými vzpourami, ale tím, že jsme se navrátili k jazyku, který v naší společnosti ztrácel místo. Aby jazyk přežil, musí být šířen a tady vstupují do hry knížky. Staly se symbolem národní identity; a v historii se to několikrát opakovalo.
Příčí se mi chování 'západních' feministek? To jsem nevěděla... :)
Na to video jsem se nedívala, ale odhaduju, že je na něm nějaká radikálka (za kterou nenesu žádnou odpovědnost, vážně ne, přísahám), a že to obecně nic nedokazuje. Já tedy feministky na západní a nezápadní nerozděluju, na tom přece nezáleží. Záleží na tom, aby byla spravedlnost pro všechny.
Jaccku. Nebudu uštěpačně se tázati, kolik znáš osobně západních feministek a jaké velké procento tu většinu tvoří. Ale asi máš na ženy pifku. Já to chápu. Taky mě někdy popadne smýšlení o mužích jako ho jednolité entitě, o které by se mohlo říci, za co všechno v historii nebo přítomnosti nese vinu a jejíž příslušníci by si zasloužili přízviska dle různých zvířátek. Že je to soud pomýlený a podpořený zkratkovitým myšlením a emočním škytnutím snad nemůže být pochyb. Tudy cesta nikam nevede - je to kruh či ovál, který nemá začátek ani konec. A kdo se chceme dostat dál, měli bychom změnit úhel pohledu a možná zkusit nějakou tu meditaci soucitu. Jednoduché návody jsou např. v Knize radosti nebo Odvážném srdci.
https://www.databazeknih.cz/knihy/odvazne-srdce-351278
https://www.databazeknih.cz/knihy/kniha-radosti-328269
Děkuji pěkně. Zesměšňování mě neláká ani tímto směrem. Musím ale říci, že ZEN ŽEN v Respektu se trefuje přesně a 'čtu' ho ráda. Ale není to na nepřátelskou notečku. Feminismus totiž neznamená nenávist k mužům. :)
To je, Jaccku, perfektní ilustrace úrovně šovinismu v české kotlině. A též toho, jak feminismus je zde stále potřebné hnutí a jak mnoho práce je ještě třeba vykonat. :)
Jako vtip je to dobré, ale nevím, jestli se mu nějaká žena, která není naprosto spokojená (= měla to štěstí, že ji osobně se diskriminace nikdy nedotkla nebo si jí nevšimla) a naprosto sebestředná dokáže doopravdy srdečně zasmát.
vlastně ho tu máme též (buňát nekotitelný!):
https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/jakub-hron-metanovsky-1546
tohle by nemělo být ztraceno ... - ze sloupku ZTRACENO V JAZYCE - z dnešních Lidovek - napsal jej Jan Nejedlý (učitel a publicista) a nazval "Vítejte v politovně" (o tom, že nová slova vznikají zkrátka nepřetržitě)
mj. tam zmíní i J.H.Metánovského a jeho nesmrtelnou KONBU ŽIJBY
ale také:
poopicinky - kyselé okurky vhodné po opici
pachtínek - kdo se za něčím pachtí
pupkanice - korpulentní dáma
nebo obdržka (to je z korespondence Josefa Škvoreckého s Lubomírem Dorůžkou: "ihned po obdržce dopisu odepiš")
závěr:
...Po dnešku si dokážu představit, jak na nejmenované TV stanici slyším "Vítejte v politovně!", načež se spustí umělý dým, záře reflektorů a znělka preludovaná na dětské klávesy. "Právě začíná Politovna Jaromíra Soukupa! Dnes politujeme čínské akvizice v české politice aneb jak říká pražská kavárna: navrch huj, vespod Huawei..."
Příliš velkou množinu všeho zobecňovat nemá smysl. Tady jde přece o základní věc - polovina lidí je systematicky znevýhodňována na základě pohlaví. Jaký má smysl rozmlžovat a relativizovat to různým nefér okecáváním? Jediný: zavřít před tím oči, zacpat si uši, popřít skutečnost. Nebo uchovat pro muže výhodné (relativně, pro společnost nevýhodné) status quo.
Já taky nechci rozvíjet kolečko stále se opakujících bitev nesmiřitelných nepřátel. Raději bych o věci diskutovala neútočně a smířlivě a zároveň nikoli povrchně a ledabyle. Ale to je hrozně těžké a zatím to moc neumíme.
Takhle to často je - jakoby měl člověk primárně názor - a pak si výběrově vyhledal třeba z kontextu vytržené skutečnosti, aby jimi svůj názor opevnil a jaksi přetransformoval na obecnou 'pravdu'. Nelíbí se mi feminismus - i seženu si některé extrémy, které se vážou k tématu - (ty kverulantky! :)) - a ze součtu těchto excesů zprůměruju na 'pravdu' o tématu - potažmo svůj názor na diskriminaci/feminismus.
Nenapadá tě skoro žádný reálný případ diskriminace - proto skoro neexistují. ?
Přenesme se v duchu do středně vzdálené budoucnosti. Popírači holokaustu jsou již téměř zapomenuti, celoplanetární společností místo toho rezonuje téma popíračů diskriminace žen. Jsou již první odsouzení - tresty jsou samozřejmě mírné a výchovné - od několika měsíců do jednoho roku musí usvědčení viníci prožít jako ženy. Pro nejhorší provinilce je jako zpřísnění trestu zahrnuto také těhotenství a porod. ... :-)
by mě, Skeeve, zajímalo, kde jsi sehnal oněch 99 % (domnívám se, že se 100% jistotou zde bylo přání, ačkoli je rodu středního, otcem myšlenky, vydávané za faktum... :))
Já ti to přeju, Alix. Tvou spokojenost lze ale jen těžko brát jako obecné kritérium. Třeba někdy v budoucnu dohlédneš dál než jen na vlastní obraz v zrcadle. ____________________________________________
Díky, tsal, krásně upřesněno. :)
anebo kdo chce zavzpomínat nebo ho zajímají statistické údaje (např. kolik nás tam vloni přišlo) - sborník 2018