jant02
diskuze
Ano, Ada aneb Žár je správně.
(omlouvám se, byl to asi trochu chyták) :-)
Předpokládám, že moje odpověď je správně, tedy pokračuji.
"Všechny šťastné rodiny se od sebe více či méně odlišují, všechny nešťastné jsou si více či méně podobné," říká velký ruský spisovatel v úvodu svého slavného románu (Anna Arkaďjevič Karenina, přešitá do angličtiny R. G. Stonelowerem a vydaná nakladatelstvím Mount Tabor, Ltd., 1880).
Zadání:
Když Isserley poprvé spatřila nějakého stopaře, pokaždé kolem něj bez zastavení projela, aby měla čas ho zhodnotit.
Doktor Štraus mi řikal ať oteťka zapysuju šechno co myslim a co si pamatuju a kašdou vjec co se mi stane.
Já sice nijak extra neprahnu po tom, aby tady překladatelé měli své profily, ovšem pokud by tomu tak bylo, nijak by mi to nevadilo.
Jenže to co já k životu nepotřebuji může někdo jiný zatraceně postrádat. Dokážu si představit, že by zřízení překladatelských profilů, tak jak je mají tady autoři, někomu udělalo radost, a možná i usnadnilo život.
Vysvětlení:
Když si rozkliknu autora, nabízí se mi další možnosti. Například záložka knihy mi otevře seznam knih, které autor napsal, ale navíc si je můžu seřadit podle různých kritérií, případně je nějak filtrovat. V záložce bazar se dozvím, které knihy od příslušného autora se zde v bazaru nabízí.
Naproti tomu, když kliknu na překladatele, tak mi je sice nabídnut seznam knih (ve formě náhledů obálek), které překládal, ale tím to také končí. Nemůžu v seznamu nijak vyhledávat, ani položky nijak třídit.
A proto si klidně dokážu představit, že by tady měli své profily kromě autorů také překladatelé a klidně i ilustrátoři - někdo třeba sbírá knihy s ilustracemi konkrétního ilustrátora a tady by se dověděl, které z nich se právě nabízí v bazaru. A proč ne i tvůrci obálek, nebo nakladatelé?
Tím jsem chtěl naznačit, že každé vylepšení, když je udělané tak šikovně, aby neztrpčovalo život těm, kteří jej využívat nehodlají, a aby zpříjemňovalo život těm, kteří po něm bytostně touží, je v konečném důsledku pro stránky přínosem.
Vím, že (jak bylo napsáno výše) s přáním je dobré se obrátit na provozovatele stránek, ale také vím, že moderátoři diskuzi sledují, dokonce do ní přispívají, a možná už majitele o všem spravili a na vylepšení už se pracuje.
Jeden muž prodával výkřiky a slova a vynášelo mu to, ačkoli narazil i na moře lidí, kteří smlouvali o ceně a požadovali slevu.
Julio Cortázar - Povídka bez mravního ponaučení (z knihy Příběhy o kronopech a fámech)
O první rozruch se zpravidla postará má nejmladší sestra; šikovně se postaví k nohám rakve a s fialovým kapesníkem přitisknutým k očím se dá zprvu do tichého pláče, přičemž ukrutně zmáčí kapesník, načež přejde ke štkaní a nářku a nakonec se jí zmocní strašlivý záchvat breku, který přinutí sousedky, aby ji odvedly do postele uchystané pro tyto naléhavé případy, dávaly jí čichat silice z pomerančových květů a utěšovaly ji, zatímco další sousedky se starají o blízké příbuzné, prudce nakažené záchvatem.
Julio Cortázar - Jak se chovat při kondolenčních návštěvách (z knihy Příběhy o kronopech a fámech)
Příčiny pláče ponechme stranou a soustřeďme se pouze a výhradně na správné provedení, jímž se rozumí nářek, kterýžto ovšem ani nebudí pohoršení, ani svou souběžnou a nemotornou podobností neuráží úsměv.
Julio Cortázar - Návod k pláči (z knihy Příběhy o kronopech a fámech)
Mám jeden oblíbený antikvariát v Nitře na Kupecké ulici, který navštěvuji jednou až dvakrát za rok (mám to z Moravy trochu z ruky). Je to antikvariát, který je zároveň kavárna. Kromě knih se tam dají koupit i LP desky a vždy tam hraje skvělá hudba (žádné rádio). Tak tam nechávám dýško s velkou radostí, a to i když si žádnou kávu nedám. Ovšem musím podotknout, že nedat si tam kávu není snadné, protože to prostředí k popíjení kávy s knihou v ruce přímo vybízí.
Rychle jsem dopíjel svou ledovou tequilu a vykládal Esther, že většina mé kariéry a mého bohatství stojí na tom, že jsem obchodně využil špatných instinktů, vytěžil absurdní vzhlížení se Západu v cynismu a zlu, a proto se cítím být dostatečně v právu, abych mohl tvrdit, že mezi všemi obchodníky se zlem je Larry Clark jeden z nejbanálnějších a nejsprostších, čistě proto, že se neomaleně staví na stranu mladých proti starým, že všechny jeho filmy nemají jiný cíl než ponoukat děti, aby se ke svým rodičům chovaly bez špetky lidskosti, bez kapky lítosti, a že na tom není nic nového ani originálního, ve všech kulturních sférách už dobře padesát let běží to samé, tato domněle kulturní tendence v podstatě jen skrývá touhu po návratu k primitivnímu stadiu, kdy se mladí bezohledně, bez výčitek zbavovali starých prostě jen proto, že ti už byli příliš slabí, aby se mohli bránit, znamená to jen pro moderní dobu typický surový návrat k období předcházejícímu civilizovanému světu, neboť každou kulturu je možné hodnotit podle osudu, jaký přisuzuje těm nejslabším, těm, kteří už nejsou ani produktivní, ani chtění, a Larry Clark a jeho podlý přisluhovač Harmony Korine jsou určitě dva nejtrapnější – a umělecky nejubožejší – typické případy téhle nietzscheovské sebranky už pěkně dlouho se bujně množící na kulturním poli, a v žádném případě nemůže být stavěn na tutéž úroveň jako Michael Haneke nebo třeba já – který jsem se vždycky nějak zařídil, abych do svých představení zapracoval i určitou formu pochyb, nejistoty, nepokoje, i když byla (já to poznal jako první) v souhrnu odpudivá.
(Michel Houellebecq - Možnost ostrova)
Dnes už je pro mě takřka nemožné vzpomenout si, proč jsem si vzal svou první ženu; kdybych ji potkal na ulici, snad už bych ji ani nepoznal.
(Michel Houellebecq - Možnost ostrova)
Já bych to velmi ocenil. Ukázkově to bylo vyřešeno v Geniální přítelkyni od Eleny Ferrante - seznam postav včetně stručných charakteristik a vztahů k okolí.
Já osobně si postavy vždy vypisuji na papír (když čtu tištěnou knihu), případně si je podtrhávám (v případě e-knihy).
Jsou však knihy, kde by mě nezachránil ani seznam postav - například Sto roků samoty - naštěstí jsem na netu našel rodokmen rodiny Buendíů.
Neduživá, tenounká rostlinka zasazená nad ránem opilci se úporně dere za vzdáleným sluncem úspěchu.
(Skořápka - Ian McEwan)
Kdo z nás, když na cestě, odkud není návratu, pohlédne zpátky, může říci, že po ní šel tak, jak jít měl?
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Dráždí mě štěstí všech těch lidí, kteří nevědí, že jsou nešťastní.
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Narodil jsem se v době, kdy většina mladých lidí ztratila víru v Boha z téhož důvodu, z jakého ji jejich předkové měli – aniž věděli proč.
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Zanechat všech povinností, i těch, které od nás nikdo nežádá, zavrhnout všechny domovy, i ty, jež nám nepatřily, žít z neurčitosti a náznaku, zahalen mocným nachem šílenství a nepravým krajkovím vysněného majestátu…
Fernando Pessoa - Kniha neklidu