dearkiki
diskuze
Nemá to cenu. Zvuky všeho druhu mně ruší a potřebuji absolutní ticho. Pravda, u některých knih to tak neřeším a pár jsem jich zvládla přečíst i v MHD. Ale většinou se na knížku prostě musím soustředit, jinak to můžu číst pořád dokola a zbytečně.
Přebal nechávám na knize a občas ho používám i jako záložku, když není nic jiného po ruce. Je mi příjemnější držet knihu v lesklém přebalu než v hrubé vazbě a že se ohmatá neřeším. Vždyť proto tam je. Pokud je už u některé staré knihy chatrnější, zabalím to celé ještě do obalu, co se prodává na učebnice a je to.
Nejčastěji čtu ve svém pokoji v podkroví. Sedím v křesle u okna s kocourem vedle sebe a nikdo a nic mně nemůže vyrušit.
Někdy si beru knihu nebo časopis na balkon, ale není to ono. Potřebuji absolutní klid a když někdo venku pokřikuje, seká trávu nebo když jen moc nahlas zpívají ptáci, můžu číst každou stránku pětkrát a nic z toho nevím.Totéž platí, když z vedlejšího pokoje mluví televize -a třeba i přes zavřené dveře.
Mám rozečtené většinou dvě až tři knihy různých žánrů. Jedna je vždy "vzdělávací" a ty zbývající dvě oddychové. Kombinuji často knížku autobiografickou a nějakou pěknou fikci.
Nevím proč, ale mám vždy super pocit, když úspěšně knihu dočtu a můžu si ji "odškrtnout" ze seznamu ke čtení. Při tomhle systému několika rozečtěných knih to vyjde tak, že zhruba každý týden můžu jednu z nich dokončit.
Časopisy mého dětství byly samozřejmě Mateřidouška, Ohníček a Čtyřlístek. Později jsem úplně propadla psům, takže Pes, přítel člověka - sbírala jsem ty obrázky vzadu, kde byla vždy představována různá plemena a dělala si z nich album. Teprve nedávno jsem je po letech vyhodila. Během dospívání jsem přešla na Jezdectví, nějaké časopisy o autech a testovala jsem i Bravíčko, ale jen pár čísel. A málem bych zapomněla na tu záplavu Dodokapsů, Dostavníků, Ikarií a Arén, kterou ještě stále někde schovávám. :-)
V současnosti odebírám několik časopisů, které mne zajímají a nebezpečně se mi hromadí v bytě: Příroda, 100+1, Živá historie, Kauzy, Válka revue, Tajemství české minulosti a Tajemství vesmíru.
Ano, je to přesně tak - Julian Sorel z románu Červený a černý. Gratuluji Naias a předávám slovo.
Už jsem se bála, že budu muset dát nějakou barevnou nápovědu. ;-)
reader.007: Ono už je to hodně let, co jsem knihu četla a pak viděla inscenaci v divadle a při zadávání nápověd si musím sama nechat občas napovídat internetem, takže se nebojte a zkuste tipovat.
Román je klasika, takže ho určitě každý zná - alespoň ze školy. :-)
Tak pořád nic? A já myslela jak jsem tím kadidlem a střelným prachem napověděla...
Naše postava od mládí miluje knihy, má skvělou paměť a obdivuje velkého Korsičana. :-) Pochází z venkova z tesařské rodiny, ale jeho sny a ambice ho vedou zcela jinam.
reader.007: není to on, i když se mu myslím podobá
Dobře ještě trochu napovím... po pachové stopě nechoďte, leda že vám voní kadidlo a střelný prach ;-)
To už jsem řekla ale moc, co?
OK, postava je muž a stalo se to ve Francii. Dotyčný skončil zrovna tak jako Marie A. ;-)
Osud další hledané postavy je docela podobný té předešlé, i když se odehrává v jiné zemi a jiné době. Tato postava je velmi ctižádostivá a má v životě velké ambice. Kvůli kariéře se dává i na profesionální dráhu v oboru kterým opovrhuje. Své skutečné city a sympatie nedává najevo. I díky dvěma milostným poměrům se dostane společensky hodně vysoko, ale nic jí není dost dobré. Jak už to tak bývá, ani s touto postavou to nedopadne dobře a končí na popravišti.
Clyde Griffith hledá Theodora Dreisera ? (Americká tragédie)
Nečetla jsem to, ale podle opakování slova tragédie v té první nápovědě.
Nejraději mám literaturu faktu o něčem, co mne právě zajímá. Obzvlášte, když je psána čtivou formou a člověk se nemusí na každé stránce několikrát vracet, aby pochopil o co jde.
Hned potom bych zařadila příběhy ze skutečného života, které autor na vlastní kůži zažil a rozhodl se podělit se čtenáři. Momentálně čtu nejraději vzpomínky z období 2. světové války. Nepohrdnu ani válečným románem, velkolepou historickou ságou, nebo třeba dobrou fantasy. A samostatnou kapitolou jsou potom speciální "mystické" romány Gustava Meyrinka.
Zdá se to dobrý nápad, ale představte si, že třeba rozprodáváte knihovnu. Strávíte nad tím celý den a zadáte přes tisíc inzerátů (není můj případ, ale viděla jsem tu takové bazary) - a po půl roce se vám to všechno smaže a můžete začít znovu. To bych se asi zbláznila.
Myslím, že to upozornění by mělo určitě přijít, ale třeba týden před hrozícím vymazáním inzerátu. Nejlepší by bylo zřídit k tomu nějaké tlačítko, kde by se dalo jen potvrdit, že inzerát je stále aktivní, bez nutnosti psát ho znovu.
Mého britského kocourka jsem pojmenovala Sherly, po Sherlocku Holmesovi. (I když v papírech má napsáno něco jiného.) :-)
Patrně jsem mnoho humorných knížek nepřečetla, protože mne kromě Saturnina od Z. Jirotky zrovna nenapadá žádná jiná.
Myslím, že nějaká důvěra je tu nutná. Pokud nechcete nic riskovat, kupte si knihu osobně v antikvariátu či knihkupectví.
Hodnocení určitě pomáhá při výběru od koho kupovat a od koho raději ne. (I když ta možnost hodnotit až po měsíci od registrace mně už stála několik "jedniček" - zjevně ode mne nakupují převážně noví uživatelé a ti si za měsíc těžko vzpomenou).
Při prodeji je mi celkem jedno, zda posílám knihy na dobírku či po platbě převodem. Nechávám to na kupujícím. V zásadě odesílám balík po oznámení kupujícího, že poslal peníze. Riskujeme tak trochu oba stejně. Stalo se mi, že knihy došly dřív než peníze, ale zatím musím zaklepat, že jsem zde vždy narazila na slušné lidi a platba nakonec došla. Při negativním hodnocení na profilu bych to ale určitě neudělala.
Pokud nakupuji v bazaru, nechávám si knihy posílat pouze na dobírku (ne kvůli nedůvěře, ale spíš z osobních praktických důvodů - převodem je to pro mne komplikované), nebo pokud to jen trochu jde tak při osobním předání. To je jistota.
Určitě některé z nich vyzkouším. Děkuji moc za všechny tipy.
Něco si od nich přečtu a uvidím, zda mne z těchto autorů některý osloví. Protože přesně to od mystického románu čekám - že se mi otevře jeho skrytý význam a donutí mne k zamyšlení, osobnímu poznání, pokroku... Nepředstavuji si ale rozhodně žádný thriller ve stylu D. Browna - žádné řešení světových záhad, hledání utajované pravdy a podobně... žádám jen aby kniha promluvila k mému nitru a přinesla mi poznání o mně samé. Kromě Meyrinka jsem tenhle pocit zažila jen u knih M. Pilzové.