Vladimíra Sůvová citáty

česká, 1939

Citáty (2)

Slovo autorky: Téměř padesát let mé učitelské práce ke mně přivedlo mnoho dětí i rodičů, zejména matek. Byly mezi nimi i matky postižených dětí a já jsem s velkou úctou a obdivem sledovala jejich statečný a často osamělý boj o výchovu dítěte a jeho zařazení do společnosti, boj, o jehož tíze nemá většina lidí často ani představu. Tato kniha je jen pokusem o výraz mé úcty k jejich bolestnému mateřství. Tady víc, než kdekoliv jinde platí slova spisovatelky Květy Legátové: „ Nezměřitelná láska k tomu, co se z nás zrodilo, ochota odpouštět, oběť a slitování, to je podstata matky. Vždyť Bůh je vlastně matka, jestliže nám odpouští a bere na sebe naše utrpení.“ Nikdy bych to nedokázala vyjádřit lépe.


Vzpomínání autorky: „Vzpomínám si, že naše rodina nemohla dodat mléko. Při telení nám umřela kráva, to se někdy stávalo. Bylo to považováno za sabotáž, za úmyslné poškozování národního hospodářství, aby, jak bylo tvrzeno, aby nedostaly děti pracujících tolik mléka (my jsme v očích státu pracující nebyli). Vzpomínám si, že tenkrát za nedodané zemědělské produkty hrozil žalář nebo pokuta. Na pokutu jsme peníze neměli. Moje maminka byla ochotná a připravená jít do vězení a tam si šest týdnů odsedět, protože otec byl fyzicky dost křehký. Prodělal dva zápaly plic, což tenkrát bez penicilinu bylo velmi těžké onemocnění, a byl často nemocný. Maminka se bála o jeho zdraví a o to, že by tam mohl i zemřít. Protože byla nesmírně silná a statečná žena, byla ochotná to vězení podstoupit sama.“