Valja Stýblová citáty

česká, 1922 - 2020

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (12)

„„Ve vzpomínkách se vrací stejné tváře, stejná slova, ba stejná modulace hlasu. Ale najednou se stokrát prožitý vjem změní odstínem slov, jejichž smysl nám až dosud unikal.““

„A pak jsem konečně pochopil, že pro to a tím je to teprve lidský život, že tak často tápe bez opory, v hnusu, v zoufalém zachycování droboučkých šťastných vloček. Jeden si vyvolíš a ten žiješ do dna, nesmlouvavě. Líbí se ti, nelíbí - všechno jedno. Máš v něm dobrých zásad víc nebo míň - stejně zůstaneš člověkem, nevědomým a slabým. - Jan“ — Mne soudila noc

„Duše? K čemu by byla bez nádherného pocitu síly ve svalech? Bez uvědomování sebe? Zapadla by do prostoru, ztratila by se a splynula s mlhou. - Jan“ — Mne soudila noc

„Chápu, že je možné ze žárlivosti zabít, sám sebe zničit, oddat se alkoholu, dělat cokoliv, jen ne nečinně čekat a snažit se zapomenout.“

„Kolik vydrží pavučina mozkových vláken, když ji dnes neprotrhla ta masa hoře a bídy? - Jan“ — Mne soudila noc

„Lepší jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.““

„Lidská společnost. Ta společnost, která je prohnilá jako olomoucký syreček. Kašlu ti na společnost, která se chodí modlit a stejným dechem tě pomluví i okrade, ale přitom si připadá vysoko nad tebou, protože ty to nevíš. Která opisuje nestoudnosti do hladkých vět, která se uhlazeně hrabe v nechutnostech, a když řekneš naplno, co si myslíš, prohlásí tě za sprosťáka. Kašlu ti na lidi, kteří jsou krutí, když jsou u moci, a zbabělí, když má někdo sílu je přišlápnout. Nevěřím jim. Všichni jsou trošinku dobráci, to ano, ale v jádru jsou egoisti, bezohlední, zlí. A každého z nich si koupíš. Někdo stojí míň, někdo víc. Každý je na prodej. - Albert“ — Mne soudila noc

„Nebyl by tedy svět. Kdyby mi stokrát tvrdili, že by existoval, nevěřím, že by byl vzduch a den a láska beze mne. Já bych ji neznal, nebyla by tedy. - Jan“ — Mne soudila noc

„Není dobro a zlo. Jsou jen lidé. - Jan“ — Mne soudila noc

„Odsuzujeme. Všichni, bez výjimky, bez slitování. A přece už věřím, že každý z nich by byl schopen téhož činu sám, ne vždycky snadno, ale nakonec by našel omluvu pro sebe, aby se mohl vyjmout z toho zavrženíhodného zástupu. On přece mezi ně nepatří. Jeho případ je zvláštní, okolnosti, prostředí. To je něco jiného. - Jan“ — Mne soudila noc

„Ušlechtilost, Jene, neexistuje v čistém stavu. Míchá se se špínou, a proto je všechno šedé. Ne bílé - ani černé. - Albert“ — Mne soudila noc

„Že to nevětší a nejsilnějsí, co jsem kdy cítil a pocítím, je vědomí, že existuji, že jsem nabral svět do nervových spletí, které tvoří smysly, a nic, nic nevyrve jedinečný, nenapodobitelný, i když třebas bezcenný buněčný útvar. Neopakuji se. Já. I když zapadnu a zmizím, byl jsem a nikdy, co věčnost potrvá, nevyskytne se táž kombinace prostoru a času, která stvořila mne. - Jan“ — Mne soudila noc