Miroslav Horníček citáty

česká, 1918 - 2003

Citáty (106)

„Dnes ubývá humoru a přibývá dělání legrace. A mezi těmi dvěma kategoriemi je veliký rozdíl.“


„Lidé se potkávají a míjejí, lidé se zabývají lidmi druhými, lidé se někdy navzájem obdivují a jindy naprosto nechápou. Jak kdo, jak koho.“


„Říká se, že přátelé jsou naši příbuzní, které si sami vybíráme. Ostatní, ti skuteční příbuzní, jsou nám naděleni osudem a rodem. Někdy je to pěkné nadělení.“


„Zážitky se nedají sečítat, zážitek nemá délku a šířku. Má - anebo nemá - jen hloubku.“


Anekdota je pro mne klidně vyprávěný příběh, který zasahuje pointou. Bodem. Posledními slovy. Stavbou, která k tomuto vrcholu poklidně míří.


Básník neumírá svým tělem, ale na nezájem čtenářů.


Běžná zkušenost nám praví, že knihu je nutno číst od první věty k poslední a že obraz můžeme přijmout prvním a často i jediným pohledem. Jako většina běžných zkušeností i tato je mylná. Taky obraz je nutno číst. A pokud jde o působivost, je to, řekl bych, jak kdy a jak pro koho. Jsou vnímatelé, na které působí silněji obraz a naopak - někdo je zasahován především četbou.“


Blbec se nejlépe utají tím, že moudře mlčí... ovšem ten, který to ví a praktikuje, není vlastně vůbec blbej!


Bůh miluje ateisty, protože ho neobtěžují svými problémy.


Být pánem svého vozu je dobré, ale lepší je být pánem sebe sama.


Být špatným žákem je mnohem nesnadnějším, než být žákem dobrým.


Co to je - být se stromem? "Být se stromem," řekl jsem, "je totéž jako být s člověkem, s věcí, s čímkoli, co chceme doopravdy poznat."“


Čas je pojem relativní a den může mít hodnotu pěti minut anebo šedesáti dvou hodin, což záleží na tom, co v něm prožijeme.


Čas plyne a člověk se učí pokoře.


Člověk by měl žertovat jen o tom, co má rád a čemu se dokonce obdivuje, protože humor je buď láskyplným vyznáním anebo pouhým děláním legrace.“


Člověk je měrou všech věcí! Kromě člověka. Nemůžeme poměřovat člověka člověkem.


Člověk který se směje, je jako baterka, která se nabíjí.


Člověk píše to, co cítí, a ne to, co od něj druzí chtějí.


Člověk postupně nalézá sám sebe, asi jako sochař postavu v kvádru kamene.


Člověk se má učit rozlišovat mezi tím, co poslouchati má a co slyšeti nemusí.


Člověk vzlétá, aby předstihl zvuk, ale nedovede se zastavit, aby postřehl ticho.


Dělat šaška je stejně těžké, odpovědné a poctivé jako dělat lékaře, architekta, horníka nebo vynálezce.


Dítě se neptá proto, že by nevědělo a vědět chtělo, dítě se ptá přesto, že ví, ale proto, že chce uvést do běhu mechanismus řeči.


Dnešní manželé, pánové, to nejsou hrdinové, ale chovanci.


Dny bolesti se podobají lávkám. Nechceš-li, aby chvilková závrať ohrozila tvůj život, dívej se vždycky o několik kroků vpřed.


Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerančí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost.


Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.


Dvojice - to jsou dva lidé, kterým se daří dobře až večer. Partnerství začíná ráno a trvá celý den. Partnerství řeší všední, banální, nudné, trapné a tísnivé otázky - rozpočet, nákupy, zmatky, únavy, opravy bot či vymalování bytu, ledacos a všechno.


Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice... Buď někdo vidí, co se má fotografovat, anebo nevidí. Když to vidí, tak to uvidí i bez fotoaparátu; tím aparátem to jenom sdělí. To je jako když má někdo myšlenky a píše je. Píše už to, co měl dřív, než vzal pero do ruky. Kdežto někdo může mít v každé ruce pět per a když nemá myšlenky, tak nemá co sdělovat.


Had z ráje neuštkl, ale nakazil nostalgií.