Ivan Wernisch citáty

Václav Rozehnal · pseudonym

česká, 1942

Citáty (10)

Ale jistě: i básně často dělám jako koláže.


Básně mladých autorů jsou často jen lyrické mlhy, nelíbí se mi, i když jsou třeba formálně dokonalé. Psát básně jen proto, abych dokázal, že jsem básníkem, to je ujeté.


Buď se mnou, nebo umřu. Ty jsi zamoučená a moje tváře jsou pomazány sazemi, ale buď se mnou, nebo umřu a bude mi smutno. Blbecká poezie


Čekal jsem pusto prázdno, a ejhle: našel jsem hodně dobrých básní. A několik skvělých. Přesněji: básní, které já považuji za dobré a skvělé.


Můj jazyk ze srdce roste. Blbecká poezie


Nepřináším nic nového? To nejspíš nepřináším. Ale kdo tady naposledy přišel s něčím novým? A je vůbec třeba přicházet s něčím novým? Nudím? Někoho jistě. Když mi to vytýká básník, který ještě nenapsal nic, co by nenudilo mě, řeknu si: každý jsme jiný. Proč pořád ještě píšu? Vždyť já ani nevím. Ze všeho nejradši se procházím po lesních cestách — jen tak — chodím a poslouchám jak bzučí hmyz, šumí listí, krápe déšť. Je to lepší než psát, ale ponouká mě to k psaní.


Světýlko duše, kde se třepotáš, ve kterém z vichrů světa? Blbecká poezie


V roce 1958, to jsem zrovna zkoušel, jaké by to bylo být surrealistou, jsem namlátil do stroje sbírku básní, pojmenoval ji Smaltovaná serenáda a odnesl ji své tehdejší učitelce ruštiny, protože jsem potřeboval být pochválen. Ta dobrá osoba, milovnice Stěpana Štipačeva, se vyděsila, sbírku zničila, a bylo to.


Venku i ve mně je večer, duše má. Blbecká poezie


Vždycky mě zajímalo to, co je vytěsňované, vystrkané na okraj či za okraj - periferie mi připadá zajímavější, malebnější, periferní literatura je živější.