Hana Andronikova citáty

česká, 1967 - 2011

Citáty (8)

a co s tím, když je v pánu, z popela ho nevyštracháš, ze slz nesložíš,


není potřeba nic hledat, je potřeba jen vidět. až uvidíš, že máš všechno, co potřebuješ, zjistíš, že není co hledat.


není žádná smrt. je jenom nový začátek, a ty to někde uvnitř víš. jen nás tak vychovali, řekli nám, že smrt je něco strašného, ale není to pravda. když dojdeš na horizont, otevře se nový horizont.


pochyby se objeví, když se stavíš do role stvořitele. chybí ti pokora. když jednáš v jednotě se stvořitelem, pochybnosti zmizí. dnes víš, že tě něco vede. už nějakou dobu jdeš, učíš se, jakou sílu mají vize, jak to funguje, přicházíš na to, že vize znamená vidět lidi, zvířata a krajiny srdcem, ne očima. ale musíš přijmout to, že jsi jenom člověk. když to přijmeš, přestaneš se bát.


skutečné žití probíhá v tichu, v pravidelném střídání přílivu s odlivem, jakoby plody, které mlčky zrají k bodu, kdy se pustí, kdy se vlastní tíhou utrhnou.


v noci mi říkáš, že smrt je dar, můžeš si prý jen vybrat, co s ním uděláš, dar, který přijmeš, má nezměrnou hodnotu, dar, který odmítneš je bezcenný


Věřím že Bůh je celý vesmír a ten je daleko větší než všechna náboženství dohromady


víš proč naděje umírá poslední? protože naděje je virtuální děvka, nikdy ti nedá právě tady a teď. až pak, až příště. do ucha ti vylizuje švarnou budoucnost, s jedním ukazovákem zapíchnutým na daleký horizont, s druhým vraženým do oka. naděje nikdy neumírá, protože smrt nemá na takové trajdy čas.