Ammianus Marcellinus citáty
řecká, 330 - 395
Citáty (7)
„... Musinianovi se v tomto směru rovnal...Prosper, který velel (v Galii) tamnějšímu vojsku. Byl to člověk ostudně liknavý, jenž – jak praví komik – pohrdnuv řemeslem zlodějským, loupil veřejně. :-) Dějiny římské říše za soumraku antiky (XV-13, s. 124)“
„...( O uvolnění vojenské kázně a nepravostech dvořanů za předchozího císaře Constantia II.) K takto hanebným poměrům přibyly zlořády ve vojenské kázni, poněvadž vojáci místo bujarého křiku nacvičovali změkčilé písničky a mužům ve zbrani už nesloužily za lože jako dříve kameny, nýbrž peřiny a pružná lehátka. Poháry byly těžší než meče, neboť z hliněné nádoby se již styděli pít.... Přihodilo se v týchž dnech, že na rozkaz , aby přišel holič ostříhat císaři (Julianovi) vlasy, vešel kdosi okázale oděný. (Císař) Julianus při pohledu na něj užasl a pravil: „Přikázal jsem zavolat nikoli správce důchodů, nýbrž holiče!“ Dějiny římské říše za soumraku antiky XXII - 4(6,9) s. 326-7“
„(...) Nikdo z nich (Galů) si také nikdy neutne jako v Itálii ze strachu před brannou povinností palec, kteréžto místy nazývají „murci“. (...) Dějiny římské říše za soumraku antiky (XV-12, s. 122)“
„(o presumpci neviny) ...Numeria, jenž byl předtím správcem Narbonské provincie a jenž byl obžalovaný jako zloděj, vyslýchal (caesar Julianus) s neobyčejným censorským zápalem a veřejně před tribunálem, kam měl kdokoli volný přístup. Když se obžalovaný hájil popíráním toho, co mu bylo kladeno za vinu, a jeho tvrzení se v ničem nedalo vyvrátit, tu výbušný řečník Delfidius, který ho mocně napadal, zvolal rozčilen nedostatkem důkazů: „Jak bude kdokoli moci být, nejvýtečnější caesare, prohlášen někdy za viníka, postačí-li zapírat?“ Pohotový Julianus odpověděl: „A kdo bude moci být pokládán za nevinného, dosáhne-li se cíle pouhou žalobou?“ Dějiny římské říše za soumraku antiky (XVIII-1, s. 200)““
„(Výklad o různých advokátech): Mezi nimi je na prvním místě spolek těch, kdo zasévají různé hádky, přetřásají je na tisíci stáních a otírají se o dveřa vdov i o prahy bezdětných mužů; a jestliže (...) zvětří nepatrné ložisko řevnivosti, osnují nevraživá nepřátelství.... (11) Druhá je odrůda těch, kteří se zabývají právní vědou, již zahubily neshody v protichůdných zákonech...kupčí i s tím, co prozívají (...) a aby se zdálo, že do hloubky rozumějí právu, citují ( ...) již neznámé zákony a vymyslíš-li si, že jsi úmyslně zabil svou matku, slibují, shledají-li tě zámožným, že ti jejich četba mnoha zapomenutých děl dopomůže k osvobození. (13) Třetí skupina (...) V době, kdy jsou soudcové zaneprázdněni rozmanitými starostmi, nerozpletitelně zauzlují právní případy a přičiňují se, aby se všechno klidně zapletlo do sporů a komplikovanými otázkami záměrně šálí soudy, jež jsou svatyněmi spravedlnosti, když postupují správně, ale zrádnými a nevyzpytatelnými jámami, dostanou-li se na scestí. A jestliže do nich nějaký polapený nešťastník padne, vyvázne odtud až po desetiletích, vysátý až do morku kostí. Čtvrtý druh tvoří nestydové, svéhlavci a nevzdělanci, kteří (...) po předčasném propuštění ze základní školy (....) vybízejí kteréhokoliv poctivce, aby se zbytečně soudil (...) a teprve v okamžiku soudního střetu se poučují o jménu svého chráněnce (...) Dějiný římské říše za soumraku antiky XXX-4-(9-13)“
„Proto císař (...) chtěl zjistit, proč (barbarské kmeny Limigantů) opustily svá sídla , toulají se po různých oblastech a proti zákazu dorážejí na římské hranice. (...) Tu oni prosili císaře o milost (...) a jsou připraveni převzít v rámci římského světa (...) země zcela odlehlé, aby (...) vzali na sebe povinnosti i jméno tributariů (= úsídlených spojenců platících daně a poskytujících brance). ...Císař (...) všem jim dovolil vstoupit.... Podnítila ho totiž touha po majetku a (...), že získá velmi mnoho lidí (...) a bude si z nich moci vybírat nejsilnější rekruty, (...) Tato naděje se ovšem římskému státu nejednou nevyplatila. (Dále následuje popis útoku dotyčného kmene přímo na osobu císaře, po překročení hranice a tímto vynucená bitva.) Dějiny římské říše za soumraku antiky (s.246 XIX-11)“
„Proto si i (císař) Valens zasloužil odpuštění, jestliže ve vší ostražitosti chránil svůj život, jejž mu proradníci dychtili vyrvat. Avšak neodčinitelné bylo, že v královské pýše prchlivě podle jednoho a tého práva sužoval zlovolným pronásledování viníky i nevinné, aniž činil nějaký rozdíl mezi tím, co si zasloužili, takže tehdy, když se ještě pochybovalo o zločinu, neměl císař žádné pochybnosti o trestu, a leckteří se dříve dozvěděli, že byli odsouzeni, než to, že upadli v podezření. ... Ó přeslavná vědecká vzdělanosti, propůjčená šťastným lidem z nebes, která jsi často zušlechtila i neřestné povahy! Co všechno bys v oněch chmurných dobách napravila, kdyby se býval (císař) Valens mohl tvým prostřednictvím dovědět, že vláda – jak ji definují filosofové – není ničím jiným než péčí o cizí blaho a že znakem dobrého vladaře je držet na uzdě svou moc, odolávat touze mít všechny věci i čelit výbuchům nesmiřitelného hněvu. (Dějiny římské říše za soumraku antiky XXIX-1(18) a 2(18), s. 563, 573)“
Ammianus Marcellinus - knihy
| 1927 |
 Konec císaře Juliana |
| 1975 |  Soumrak římské říše |
Žánry autora
Literatura světová Literatura naučná Historie
Štítky z knih
Marcellinus je 2x v oblíbených.