koupit knihy

Alyson Richman

americká

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (27)

"Láska je jako malování. Prázdný prostor je téměř tak důležitý jako vyplněný. Vzduch mezi našimi odpočívajícími těly a nádech v rozhovoru jsou jako bílá místa na malířském plátně, a ostatní věci, které tvoří náš vztah - smích a vzpomínky -, jsou postupně přibývající tahy štětcem." (Ztracená manželka)


A věděla jsem, že muž, který dokáže stvořit takovou krásu, je muž, kterého chci milovat.


Budu tě věčně milovat. Na to nezapomeň. I z hvězd. (Kabinet milostných dopisů - Luca)


Často se ptám sama sebe, proč se u něčeho, co mám tak ráda, zároveň cítím tak nejistá. (Ztracená manželka - Lenka)


Dva doteky kůže si člověk pamatuje celý život - když se poprvé zamiluje a vezme milovanou osobu za ruku a když vás dítě chytí za prst. V obou případech jste k druhému připoutáni navěky. - Josef (Ztracená manželka)


Jak jsem stárla, stále více jsem si uvědomovala, jak málo můžeme ovlivnit běh světa. Přestala jsem bojovat se svými démony. Jednoduše jsem přijala skutečnost, že jsou mou součástí. Jako bolesti v kostech, které se snažím každé ráno po probuzení překonat, tak i vnitřní boj, který svádím sama se sebou, abych se neohlížela zpět, ale soustředila se na každý nový den. (Ztracená manželka - Lenka)


Je tohle projev lásky? V hlase člověka, jehož je vám souzeno milovat, slyšíte ty, kteří se teprve mají narodit. (Ztracená manželka - Lenka)


Má snad každý svou píseň? Elodie přemýšlela, jestli i lidé, jimž se do vínku nedostalo hudebního sluchu, mají někde v sobě uzamčenou melodii.


Matka nám vždycky říkala, že existují dva typy žen. U jedné přichází záře zvnějšku, u druhé vychází z nitra. První potřebuje lesk diamantů, aby se mohla blýsknout, ale druhou prozařuje čisté světlo duše. (Ztracená manželka - Lenka)


Mysl, srdce, lůno. To je trojice spojená v posvátném tanci. Ženská pánev je jako přesýpací hodiny, které dokážou předvídat čas. Život vytváří i ochraňuje. Když nastávající matka nemá dost výživnou stravu, plod si bere živiny z jejích vlastních zubů a kostí. Ženy jsou od přírody vybavené k nesobeckosti. - Josef (Ztracená manželka)


Pochopila, že krása je zbraň, kterou je lepší mít ukrytou, a vytáhnout ji pouze v případě absolutní nutnosti. (Kabinet milostných dopisů)


Pokud někdo tvrdí, že nás mrtví nenavštěvují, potom musí trpět slepotou duše. Jsem vědec, a přece věřím na anděly strážné a přízraky. Na vlastní oči jsem viděl zázrak života, a přesto se domnívám, že něco tak dokonalého jako dítě není možné donekonečna kopírovat bez Boží pomoci. (Ztracená manželka - Josef)


Při narození své dcery jsem poprvé poznala, že navzdory časově omezené době, kterou na tomto světě strávíme, zde stále existuje kontinuita, protože tělo uchovává vzpomínky na ty, kteří odešli před námi, ať už to je ve fyzické podobě nebo v povahových rysech, vrytých do duše. (Ztracená manželka - Lenka)


Při práci jsem se soustředila tak usilovně, že jsem nevnímala okolí. Jako by se mi mezi očima, myslí a rukou vytvořila neviditelná spojnice. Umělcova svatá trojice. (Ztracená manželka - Lenka)


Přílišné vystavování je záhuba krásy.


Přílišné vystavování je záhuba krásy. (Kabinet milostných dopisů - Vlk)


Rozevřela rty jako orchidej. Zpečetil jejich lásku dalším polibkem. Nyní už znal odpověď na otázku, kterou mu kdysi dal jeden z jeho spolužáků: kdy je žena nejkrásnější? Když ti poprvé odhalí své tělo? Své srdce? Nebo duši? V tomto vzácném okamžiku držel v náručí ženu, kterou miloval a která před ním neskrývala ani jedno.


Řekla jsem mu, jak jeho láska změnila ženu, která po válce toužila jen po smrti, v člověka, který prožil plný a krásný život. - Lenka (Ztracená manželka)


S knihou nikdy nebudeš opuštěná. (Kabinet milostných dopisů - Angelo)


Tato kniha jest první v dlouhé řadě knih, které mám v úmyslu ti namalovat. - Fritt (Ztracená manželka)


Tento obraz jsem nikdy nenamalovala, ale často jsem na něj myslela. Jako poezie, kterou nikdy nikdo nepíše, ale je tím mocnější, protože rozkvétá pouze v duši. (Ztracená manželka - Lenka)


Tvými dopisy vytapetuji ložnici. (Kabinet milostných dopisů - Dalia)


Ve stáří jsem začal věřit, že láska není podstatné jméno, nýbrž sloveso. Čin. Jako když voda plyne stále pryč. Dokonce i při odloučenosti, dokonce i ve smrti, se proměňuje. Žije ve vzpomínkách, v doteku, prchavé vůni, náznaku vzdechu. Zanechává stopu jako zkamenělý otiskl v písku, list vpálený do asfaltu. (…) Představ si, že plaveš v letní prohřáté vodě bazénu a kolem tebe se šíří soustředné kruhy. Zlatisté paprsky slunce se ti odrážejí ve vlasech a hřejí tě na tváři. Nasaj vzduch. Nadechni se. Ten pocit tě nikdy neopustí. Když uchopíš sluneční svit do dlaní, promění se ve stín. Když uvězníš světlušku ve sklenici, zahyne. Ale jestliže dáš lásce křídla, nadosmrti budeš cítit bezbřehou radost a vzrušení z pocitu, že se vznášíš vysoko nad zemí. (Ztracená manželka - Josef)


Ve tmě je problémy vždycky vidět nejjasněji. (Ztracená manželka - Josef)


Vím pouze jedno. Rodina se neopouští. Ani ve jménu lásky.


Vůně knih jí přinášela útěchu. Uvažovala nad tím, proč právě tiskařská čerň, papír, klih a plátěná vazba voní tak zvláštně. Možná proto, že šlo o vůni vědomostí. Informací. Myšlenek a nápadů. Básní a lásky. Všechno spojené dohromady na jednom dokonalém klidném místě. Podobně jako se pod ciferníkem hodinek ukrývá složitý mechanismus, tak i knihkupectví toho nabízelo mnohem víc, než bylo patrné na první pohled.


Žena, která miluje knihy, umí snít a každý příběh, který přečetla, tvoří část její duše. (Kabinet milostných dopisů)