Albert Schweitzer citáty

francouzská, 1875 - 1965

Citáty (37)

Boj mezi optimismem a pesimismem v nás není nikdy dobojován. Pořád kráčíme po drobivé suti nad propastí pesimismu.


Boj proti zlu, které je v člověku, nemáme vést tak, že bychom soudili druhé, ale máme soudit sami sebe. Zápas se sebou samým a pravdivost vůči sobě samému jsou prostředky, kterými působíme na druhé.


Být člověkem znamená být podroben moci strašného pána, jehož jméno je Bolest... Kdo zůstal ušetřen vlastního utrpení, nechť se cítí být povolán mírnit utrpení jiných.


Člověk může vykonat mnoho dobrého, aniž si musí ukládat nějakou oběť.


Člověk se pak neubrání přesvědčení, že etika je svou podstatou nekonečná a že nám ukládá nekonečnou odpovědnost ...


Dobré svědomí je vynález ďáblů.


Dobrý příklad není jednou z možností ovlivnit jiné lidi. Je to jediná možnost.


Dokud soucit člověka neobsáhne vše živé, nenajde člověk mír ani sám s sobě.


Etika je činnost směřující k vnitřní dokonalosti lidské osobnosti.


Etika se musí vypořádat s třemi protivníky, s bezmyšlenkovostí, s egoistickou sebezáchovou a se společností.


Etika, která je formulována na principu účelovosti, je vždy relativní.


Existenční boj je dvojí povahy. Člověk se musí uplatnit v přírodě a proti přírodě a také mezi lidmi a proti nim.


Hledej, zda se nenajde použití pro tvoji lidskost.


Humanita spočívá v tom, že žádný člověk není obětován pro nějaký cíl.


Já jsem život, který chce žít uprostřed života, který chce žít.


Jako vlna neexistuje sama o sobě, ale pokaždé je součástí pohybu oceánu, tak ani my nemůžeme procházet životem sami, ale vždycky máme účast na zkušenosti života, který působí všude.


Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.


Každý si může zřídit své Lambarene.


Kdo mnoho krásného v životě získal, musí za to vydat odpovídající měrou.


Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.


Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.


Moderní člověk se zvláštním způsobem rozplývá v sociálním celku.


Myšlení je konfrontace mezi chtěním a poznáním, která probíhá v mém nitru.


Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám, že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.


Náboženství je víc než popření světa a života.


Nacionalismu je vlastenectví, které ztratilo svou vznešenost.


Nechť každý usiluje v tom prostředí, v němž žije, aby projevil svému bližnímu opravdový humanismus, na němž záleží budoucnost lidstva.


Někdy naše světlo pohasíná, ale pak se setkáme s jinou lidskou bytostí, a naše světlo se znovu rozhoří jasným plamenem. Těm, kdo v nás znovu zažehnou vnitřní světlo, jsme zavázáni nejhlubší vděčností.


Nikdo ať se nevyhýbá odpovědnosti. Protože zacházíme tak zle se zvířaty, protože křik žíznivého dobytka z železničních vagonů nikdo neslyší, protože je na jatkách tolik surovosti, protože v našich kuchyních tak mnoho zvířat umírá strašlivou smrtí z nešikovných rukou, protože zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu, protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni a musíme nést znamení této viny.


Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje.