Vojtěch Novotný

česká, 1964

Nová kniha

Ohniště v obýváku

Ohniště v obýváku - Jan Zrzavý

Ohniště v obýváku představuje soubor textů dvou známých biologů, Vojtěcha Novotného a Jana Zrzavého, v nichž s humorem sobě vlastním komentují aktuální dění ve ... detail knihy

Nové komentáře u knih Vojtěch Novotný

Ohniště v obýváku Ohniště v obýváku

Druhá sbírka sloupků Novotného a Zrzavého, podle mého soudu ještě lepší, než ta předchozí. Možná je to tím, že se zabývá tématy z nedávné minulosti, kdy dominovala covidová pandemie a následně ruská invaze na Ukrajinu. Opět jde o pohledy brilantních vědců z oblasti přírodních věd na aktuální společenské a politické dění, ale i na obecnější problematiku biologickou. Dozvíme se, proč byla první vakcina proti covidu vyvinuta tak rychle i proč měly výsledky základního výzkumu virů u netopýrů, téma pro běžného smrtelníka naprosto nedůležité, tak zásadní význam. Odmítání očkování bylo oprávněně označeno za sociální parazitismus a kritice neunikli ani pověstní zubaři a další rádobyodbornící na epidemiologii: "Fenomén lékařů, často kapacit ve vlastním oboru, z nichž se přes noc stali hlasatelé vlastní, podomácku uplácané pandemické teorie, je nejbizarnějším úkazem naší informační scény". Z obecnějších témat, souvisejících s chováním lidí a sociologií, lze zmínit např. pitný režim ("okrajová pitomost"), výchovu dětí domluvou ("žádného jiného savce tento způsob výchovy nenapadl") nebo volání po tradiční rodině: "Lidé, kteří hovoří o podpoře tradiční rodiny blábolí nesmysly - to co mají na mysli, je rodina extrémně netradiční - tradiční rodina je velká, mnohogenerační, ekonomicky zajišťující všechny své příslušníky… Tradiční rodinu obnovíme … docela jednoduše zrušením starobních důchodů a povolením dětské práce". Kriticky se autoři rovněž staví k vlivu sociálních sítí na společnost: "Internet způsobil, že o jiných lidech víme mnohem víc než dřív, takže máme mnohem víc důvodů si je ošklivit; představa pohlavního styku dejme tomu s voličem Miloše Zemana je natolik fantaskní, že na jiných vlastnostech tohoto voliče (včetně pohlaví) už ani tolik nesejde". Ke genderové problematice: "Zatímco sex je kategorie biologická a hýbat s ní lze leda kastracemi, džendr je konstrukt sociální, vnitřní, nezjistitelný jinak než dotazem". Takto by se dalo dlouho pokračovat, takže k napadení Ukrajiny jen jeden citát: "V první den ruské invaze na Ukrajinu oba čeští prezidenti, současný i minulý, synchronně přiznali, že jsou idioti". Některé prezentované názory jsou jistě poněkud nekorektní či provokativní, ale vždy vtipně napsané a k meritu věci. Občas jsem se musela smát nahlas.... celý text
Lenka.P7


Jak to chodí u opic Jak to chodí u opic

Jan Zrzavý a Vojtěch Novotný mají mnoho společného. Oba biologové, renomovaní vědci, narození ve stejném roce, s podobným smyslem pro suchý humor, jemnou ironii a nadsázku. Kromě své profese se již mnoho let věnují psaní krátkých sloupků, z nichž první část vychází v této knížce. Věrni své profesi, věnují hodně prostoru vědě a jejímu vztahu k nejrůznějším oblastem našeho života včetně lidského chování, ekonomie a politiky. Za vědu považují jaksi samozřejmě pouze vědy přírodní, kdežto pro humanitní a sociologické discipliny nemají zrovna velké pochopení; pro myslitele těchto oborů používají označení "humsocové" a poněkud přezíravě se vůči nim vymezují: "V každém vědeckém oboru si víceméně všichni myslí totéž, zatímco ambicí humsoců je říkat to, co nikdo jiný neříká. Je tolik filozofií, kolik je filozofů, ale v konečné perspektivě jenom jedna věda". Nebo: "Pouze v přírodních vědách lze o něčem prohlásit, že je to vyvrácené, protože už dávno víme, že to tak není; humsoc může leda říct, že něco je jaksi démodé, čili stoletzavopicema". I když občas nekorektní či přehnaná, jejich vyjádření mají vždy racionální jádro. Např. "Chce-li žena "svobodně nakládat se svým tělem", nechť nevolí potrat a nechá si uříznout nohu… embryo pochopitelně není součástí matky". Nebo "Alergie je zmatená reakce organismu na nedostatek špíny". Poměrně velká část esejů se dotýká politiky. Vojtěch Novotný, dlouhodobě pracující v Papui-Nové Guinei přirovnává počínání našich demonstrantů ke známému cargo-kultu papuánských domorodců věřících, že materiální bohatství vzniká samo od sebe a lze se ho domoci téměř bezpracně jen pomocí vhodných magických rituálů: "Ten pozoruhodný incident, během něhož se na Václavském náměstí shromáždilo několik tisíc občanů, aby předkládali vládě rozmanité rady, návrhy a hrozby, je obtížné vysvětlit jinak než jako cargokultický rituál… požadovali peníze získané zadlužením státu, tedy stejným esoterickým procesem, v nějž věří kulty novoguinejské". V knize je mnoho dalších pasáží zaměřených na domácí politiku, z nichž většina neztratila nic na své aktuálnosti ani dnes. Jen namátkou: "Součástí pandemonia, které nás obklopuje, je politik, který slíbuje voličům modré z nebe a pak to nesplní. Dnes nám hrozí něco mnohem horšího: politik který slíbí kdejakou pitomost, a pak to splní. Nebo: "Volič KSČM je něco jako pacient na onkologii: v mládí se to stane jen ve velmi politováhodných případech, ve stáří tam skončí velká část populace"…"Naše ministerstvo vnitra zkoumající ústavnost matematických zákonů trojčlenky, je vážným kandidátem na příští Ig Nobelovu cenu za matematiku." Atd. Jak napsal Cyril Höschl v neobvykle obsáhlém doslovu, je to prostě senzační čtení a já se při něm velice bavila.... celý text
Lenka.P7


Ohniště v obýváku Ohniště v obýváku

Opet lahodne cteni kratkych vtipnych udernych textu. Jen je skoda, ze vetsina politickych narazek je jiz davno zapomenuta (probuh, kdo to byl ten Zeman?) - a pak ze se pry lidstvo dokaze poucit z historie ;) Laskavy novotny humor tu je stridan s kousavym provokativnim zrzavym rypanim a opet to paradne funguje. Casto jsem se smal i nahlas a spousta inteligentnich prekvapivych postrehu me vazne bavila! :)... celý text
IHT



Jak to chodí u opic Jak to chodí u opic

Sbírky fejetonů jsem nikdy úplně nevyhledával, už jen proto, že neuvěřitelně rychle stárnou a nezřídka se spíše už jen úsměvně než trefně vyjadřují k událostem dávno minulým a bouřím, které se nakonec ukázaly jako bouře ve sklenici vody. U pánů Zrzavého a Novotného jsem však udělal výjimku, která ale v řadě ohledů potvrdila můj předchozí názor. Na jednu stranu zde jsou zajímavé, pronikavé, mnohdy provokativní texty, které čtenáři dovolí nahlédnou do fungování vědy, stručně ho seznámí s různými biologickými jevy a nadhazují zajímavé paralely mezi „přírodou a kulturou“ či mezi různými lidskými společnostmi, na té druhé tu najdeme až příliš mnoho rádobyvtipných fejetonů, které odkazují k dávno zapomenutým událostem (často takovým, jež si není nutné připomínat), popřípadě takových, které se nedají označit jinak než „starý bílý muž křičí na mraky“ (a to zas tak staří nejsou, natož v době psaní texů). Obzvláště to platí, když se pokoušejí vyjadřovat k politickým, ekonomickým, ale i některým společenským tématům. Nicméně, jak sám Zrzavý píše, raději se zeptejte kominíka než vědce, když se chcete něco dozvědět o světě. Z prvního svazku tedy odcházím s pocitem, že by bývalo lepší vybrat opravdu jen ty nejlepší kousky (které se vyjadřují k zásadním událostem, jsou nadčasové nebo mají co říct k současnosti), místo dvou knih vydat jednu a ušetřit trochu papíru. Pak by to klidně mohla být pětihvězda. Uvidíme, jestli na tom pokračování něco změní.... celý text
TheRaven


Papuánské (polo)pravdy Papuánské (polo)pravdy

Dumám, jak se vyhnout patosu, ale tahle kniha prostě JE perla! :-) A její autor perlorodka: eseje krátké i delší srší vhledem a často i vtipem, rozšiřují obzory, podnětně provokují. Kdo váhá a šetří, ať skoukne pár posledních postů a komentářů VN na FB a... šetřit začne ;-)... celý text
TGC