Vladimir Rafejenko

Nové komentáře u autorových knih

Dlouhé časy

„Filozoficky laděná pohádka a zároveň jedna z nejvěrnějších výpovědí nejen o válce samotné, ale také o tom, jaké je to být člověkem ve válce, která zuří nejen v realitě, ale i uvnitř nás. Při čemž se autor nevyhýbá pohledům ani jedné ani z druhé strany. Zdánlivě abstraktní rozhovory postav často tak nacucanými životadárnou vodkou, že se nedokáží postavit bez pomoci, se nezkušenému čtenáři mohou zdát absurdní, oplývají však nejen zdravým rozumem (který je v těchto dnech tak vzácný), ale jsou dokladem také autorových pozorovacích schopností. Dlouhé časy jsou seznámení s Ukrajinou, kterou většina zná jen prostřednictvím válečných zpráv, které pranic nevypovídají o nátuře, zvycích, kultuře a leckdy ani o životě lidí. Dlouhé debaty o tom, kdo je či není vlastenec a co to vlastně znamená, a kdo rozhoduje o tom, kým jste a jak máte žít, podbarvené všudypřítomným krveprolitím jsou jedinou rozumnou odpovědí na nesmyslnost války. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok četla.“... celý text
— Aykiru

Dlouhé časy

„Kolem této knihy jsem chodila dva roky....dva dny před vypuknutím šílenství jsem po ní sáhla téměř nevědomky....a ač kniha popisuje konflikt v roce 2014, vlastně popisuje současnou situaci....silné, občas ubíhající do surreálna, což jen dotváří skutečný stav věcí...Velmi doporučuji. Sláva Ukrajině.“... celý text
— douchová

Dlouhé časy

„Mandelínky zemiakové (samozrejme, že vo farbách stuhy Georgievského kríža) tam na trhovisku rozsekali kvatum ľudí čakajúcich na rozdávanie humanitárnej pomoci. To majú za to, že miesto rannej modlitby spievavajú ukrajinskú hymnu, natočení čelom ku Kievu, Tak surreálne, až je to reálne. Východoeurópsky magický realizmus. Súčasný. Zo súčasnosti. Doneck miesto Maconda. Úprimne, nebol to úplný literárny mástrpís. Ale čítalo sa to dobre. Občas sa mi stávalo, že som sa strácal a nerozumel som, čo sa to vlastne deje. Predpokladám však, že sediac vo vlastnej pivnici a čakajúc, kým mi na panelák prestanú padať rakety z jednej aj druhej strany, nevidel by som situáciu o moc jasnejšie. Definitívne som sa stratil až pri záverečnom defilé postáv z ukrajinskej histórie, ktorú, priznám sa, nepoznám až tak detailne, aby som vôbec mal šancu chytiť sa. To bola smrť. Našťastie - nie ozajstná. Iba taká tá, že zavraždia ma a ja sa o chvíľu zobudím v....“... celý text
— bondula

Dlouhé časy

„Tohle pro mě mělo být a bylo seznámením s Ukrajinou a válečnou situací v Donbasu. Surreálný příběh románu je položený na uvěřitelných základech života na Ukrajině a krátké povídky vložené mezi čtyři díly románu prokreslují náladu, stav společnosti ve válečné zóně. Vlivy západu, Ruska, separatisté, ukropové, vojenský arzenál, boj neznámých dvou stran, osudy jedinců vržených do anonymity války. Téma smrti, patosu, naděje a beznaděje, všednosti, bezvýchoodnosti, čekání, síla nevědomosti a zapomínání, vnímání a existence času. Spousta vodky a cigaret, jídlo jako ukazatel statusu. V některých opileckých hovorech románu jsem se ztrácela, člověku ta myšlenka docvakla až později, když byla použitá jako praktický mechanismus příběhu (viz Vrána, Maršak a Girkavyj). Naopak preludováním Yelizavety Eleonory jsem se nechala unášet jako na vlnách řeky; mám ráda pohádky a snovost. Trochu jsem se toulala ve jménech - jedna osoba je nazvaná svým křestním jménem, pak příjmením, a pak ještě zkráceninou, člověk si musí poskládat sám, že jde pořád o jednoho a téhož člověka. Nebyl to lehký a přístupný styl psaní, ale jsem za tu výzvu a vytržení z komfortu ráda. Tolik nových a zapomenutých slov a pojmů! Velké bravo patří překladatelkám, stejně jako autorům obsáhlých vysvětlivek. Díky nim si člověk vytvořil základní znalost Ukrajiny i s historickým a kulturním kontextem, protože narážek na umělecká díla, místa a význačné osobnosti je v příběhu přehršel.“... celý text
— ivetka859

Dlouhé časy

„O touze žít a potřebě zemřít, o strachu a naději, ale především příběh o Ukrajině a národní identitě. Čtyři části hlavní dějové linie prokládané kratšími povídkami, jejichž vypravěčem je jedna z hlavních postav. Poměrně realistické vyprávění vykreslující každodenní realitu života v okupovaném městě doplněné o četné metafory a mnohdy až absurdní fantaskní pasáže... absurdita a bizarnost jako by snad měly zjemnit všechnu tu bolest a utrpení. Nevšední interpretace rusko-ukrajinské války v Donbasu, pro některé čtenáře možná hůře stravitelná, pro mě zajímavý objev současné ukrajinské prózy.“... celý text
— LucieT.

Přejít na knížky autora