Vladimír Čermák

česká, 1946

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih
Operace Srpen 1968
Operace Srpen 1968
Operace únor 1948
Operace únor 1948
Operace Bílá Hora a černá totalita: díl první – Na prahu ztemnění
Operace Bílá Hora a černá totalita: díl první – Na prahu ztemnění
Konec vlády jedné strany
Konec vlády jedné strany

Nové komentáře u autorových knih

Operace Bílá Hora a černá totalita: díl první – Na prahu ztemnění Operace Bílá Hora a černá totalita: díl první – Na prahu ztemnění

„Pana Čermáka si vážím jako neortodoxního historika, který se nebojí dívat na dějiny méně dogmatickým stylem než akademici typu paní Koldinské, která sice detailně zná vše "známé", ale odmítá spekulovat o čemkoliv pro co neexistují písemné doklady. Jenže v životě často hrají roli děje o kterých se nakonec nezachovají žádné zmínky. Pokud tedy vůbec vzniknou. A v politice to platí dvojnásob. Stačí se podívat na nedávnou historii, kterou mnoho z nás zažilo. Kolik věcí se řešilo "mimo zápis"! Co si třeba povídal Klaus s Mečiarem na zahradě Tugendhatky? Žádný záznam není. Jen zpětné "vzpomínky, úvahy" apod. Ale pro naši zemi ta schůzka měla zjevně zcela zásadní význam. Nedělejme si tedy iluze, že oficiální historie je úplná. Naopak - vnášení teorií zohledňujících víc než jen písemné záznamy je podle mne užitečné. Ale abych jen nechválil - velkou slabinou knihy je korektura. Patrně úplně chybějící. Text proto působí syrovým a neuspořádaným dojmem. Zasloužil by si výrazně zredukovat a mírně přeskládat. V této podobě bych jej hodnotil spíše třemi hvězdičkami; tu jednu přidávám za přístup.“... celý text
— ZaS

Konec vlády jedné strany Konec vlády jedné strany

„Tímto titulem (opět jde o rozšíření staršího titulu Operace listopad 1989) završil Vladimír Čermák svou třídílnou studii o klíčových událostech novodobé české historie (únor 1948 - srpen 1968 - listopad 1989). Na rozdíl od prvních dvou knih se mohl v tomto případě autor osobně setkat s mnohými zainteresovanými osobami a získat pro svou studii pozoruhodný materiál. Za klíčovou postavu listopadových událostí označuje autor Zdeňka Mlynáře, spolužáka a blízkého přítele Michaila Gorbačova, kterého Mlynář dokonce seznámil s jeho pozdější ženou Raisou. Po roce 1968 odešel Mlynář z obsazeného Československa do zahraničí a sestavil zde pracovní skupinu zkoumající možnosti reformace hospodářství východního bloku. Svoje závěry předal Michailu Gorbačovovi, který na jejich základě zahájil perestrojku. Nápadné podobnosti tzv. perestrojky a "socialismu s lidskou tváří" si povšimli v 80. letech i čeští komunisté. Zdeněk Mlynář byl pravděpodobně i původním autorem textu Charty 77 a byl předurčen stát se hlavou polistopadového českého státu, což z důvodu nemoci nakonec odmítl a byl nahrazen Havlem. Hybnou silou listopadového převratu se stalo mladé křídlo KSČ, tvořené mladými komunistickými kariéristy odsunutými od moci starými strukturami. Právě z nich se rekrutovali budoucí "kapitalisté", protože měli znalosti, styky a uměli jazyky. Prvních 30 nejbohatších Čechů bez výjimky dnes tvoří tyto kdysi komunistické struktury. Jsou to (dle Havlíčka) oligarchové ruského typu, kteří nabyli majetek legalizovanou formou loupeže (privatizace při zhasnutém světle) a dnes místo podnikání jakožto tvorby hodnot provozují tzv. dobývání renty, tedy žijí ze státních zakázek (předražených a špatně odvedených, získaných korupcí). Ve svém myšlení ani podnikání nikdy vlastně neopustili socialismus. Společnost i nadále ovládají a deformují ve spolupráci se svými bývalými stranickými kolegy (ředitel ČT Dvořák - bývalý komunista, předseda Ústavního soudu Rychetský - bývalý komunista, atd.). Havlovo listopadové heslo "Nebudeme jako oni" (myšleno jako komunisti) vymyslela ruská rozvědka právě proto, aby zabránila odstavení komunistů od vesla a také aby zabránila odsouzení komunistů za vlastizradu. Právně vzato to byli po celou dobu normalizace kolaboranti spolupracující se sovětskými okupanty. Podle autorových slov, ti, kteří naplánovali listopadový převrat jej s odstupem času hodnotí jako úspěšný. Rozuměj: co se dalo rozkrást se rozkradlo.“... celý text
— marvan00

1968 - Kořeny tragédie 1968 - Kořeny tragédie

„Další příspěvek Vladimíra Čermáka k demytizaci české historie. Jedná se o přepracovanou a doplněnou verzi jeho starší knihy Operace srpen 1968. Stejně jako v Operaci únor 1948 se i zde podařilo zasadit autorovi tentokrát srpnové události do širšího geopolitického rámce a opět nachází spojitosti s krizí na blízkém východě. Právě v jejím důsledku, podle autora, došlo k obsazení Československa. Pod záminkou potlačení údajné kontrarevoluce mělo Československo vázat síly Rudé armády a zabránit tak tehdejším válečným jestřábům Sovětského svazu v pomoci arabům ve válce s Izraelem, což by nejspíš vyústilo v jaderný konflikt. Svou nemalou roli zde sehrál diletantismus a omezenost tehdejších českých politických elit, jmenovitě Dubčeka a lidí kolem něj a zřejmě i osobní prospěch těch, kteří chápali víc než jiní (Zdeněk Mlynář), ale upřednostnili vlastní zájmy před zájmy své země. Výsledkem toho pak bylo období "lámání páteří" (jak charakterizoval normalizaci nejmenovaný funkcionář StB), které dokončilo proces cílené devastace české společnosti, započaté nacisty ve spolupráci se sudetoněmeckými Němci v období protektorátu. Mimochodem, zajímavé je na srpnu 1968 i zapojení lidí, kteří později iniciovali tzv. perestrojku (Jakovlev, Andropov, Gorbačov, Mlynář). Z uvedených faktů vyplývá, že tihle lidé nikdy nevyznávali žádnou ideologii, byly pouze fascinováni technologií a výkonem moci, která byla zcela nadstranická. To samozřejmě vrhá ošklivý stín i na perestrojku, a na údajný přechod k demokracii a liberálnímu kapitalismu. Ve výsledku mělo obsazení Československa i netušený geopolitický dopad. Jak dále vyplývá, násilné obsazení přátelského státu otřáslo i vědomím sovětských občanů, kteří do této doby vnímali svou zemi jako režim, který porazil nacismus, režim s mnohými chybami, ale i s velkým morálním etosem, zatímco v roce 1968 se najednou ocitli v roli agresora. Podle Bovina (poradce Brežněva i Andropova ) v této době začal faktický rozchod ruských obyvatel se sovětským režimem, který vyústil v jeho pád. V Česku pak znamenal konec proruské orientace společnosti, trvající od počátků národního obrození. Cui bono?“... celý text
— marvan00

Operace únor 1948 Operace únor 1948

„Nevím o nikom, kdo by se byť jen pokusil takto nepředpojatě prozkoumat události února 1948, které autor pojednal v rámci širších geopolitických procesů a dochází následně k překvapivým a překvapivě logickým závěrům. Doposud jsem únor 1948 vnímal jako shluk událostí, které se skládaly z jednotlivostí bez hlubší vzájemné provázanosti. Dosavadní interpretace února působily jako velmi špatný příběh. V podání Vladimíra Čermáka je z toho najednou thriller (a vůbec ne laciný a senzační), kde se všechny ty osamoceně stojící jednotlivosti vzájemně provážou a snad poprvé dávají smysl. Podle autora převrat 1948 úzce souvisel s krizí na blízkém východě, jak vyplývá z textu, a za podporu Izraele zaplatila česká společnost mnohem vyšší cenu, než jsme si doposud mysleli. Samotná kniha se čte obtížně, jednak proto, že autor promýšlí velmi složité události a sleduje poměrně komplikovaná témata a jednak proto, že se jednalo původně o vědeckou práci určenou k obhajobě. Výhrady bych měl pouze k tzv. T-analýze, kterou považuji za ne zcela vyčerpávajícím způsobem stanovenou a následně ne zcela důsledně samotným autorem uplatňovanou. Za nejpřínosnější naopak považuji část pojednávající o tzv. sovětizaci vědy a jejím katastrofálním dopadu na českou společnost, kterou vlastně deformuje svým vlivem doposud. Toto téma už před vznikem knihy autor zpracoval v rámci svého působení na ÚDVZK a ve výsledku je to znát. Neméně zajímavý je i osud této práce, která, domnívám se, právě tématem sovětizace vědy (a nelichotivým obrazem role Izraele) a s ní spojených osob, vyvolala velký odpor v akademických kruzích. Doc. Kryl, blahé paměti, ji označil za "pamfletickou, útočnou a nenávistnou", aniž by se obtěžoval bližšíím vysvětlením a argumentací, jak je mezi našimi akademickými "velikány ducha" zvykem. Ale není třeba, životopis pana docenta tak trochu znám a chápu, že jej tak nadzvedla.“... celý text
— marvan00

Operace únor 1948 Operace únor 1948

„Tu otázku, jak je možné, že jsme v roce 1948 celého půl roku dodávali vojenské prostředky do Izraele, a přitom na našem území probíhal politický převrat, jsem si možná kladl podvědomě, ale nikdy jsem tyto souvislosti nějakým významnějším způsobem neřešil. Pokud se člověk o tuto kapitolu československých dějin nezajímá nějakým zevrubnějším způsobem, patrně je přirozené, že mu tyto spojitosti uniknou. Jak píše autor již v předmluvě, toto téma bylo celá desetiletí tabuizované, a když se o něčem dostatečným způsobem nehovoří, jako by to ani nebylo. Ale pokud jsou do rovnice dosazeny všechny proměnné, najednou se před člověkem vynoří naprosto jiná historie, než s jakou byl celá léta krmen před- a sametově popřevratovými demagogy. Pak už nedokážete vnímat současný, emotivní – samozřejmě ten jediný správný – výklad dějů této epochy jinak než ironicky. Pro nezasvěcené musím podotknout, že tato kniha je pochopitelně značně kontroverzní. Jak jsem již naznačil, je to zejména z toho důvodu, že nabízí naprosto odlišný pohled na události roku 1948, než je nám obvykle presentováno. Za mě osobně musím podotknout, že tento pohled je z geopolitického hlediska své doby značně logický a v podstatě se zdá být tím správným historickým východiskem. Po odtajnění dalších archívů budou zde uvedená tvrzení pravděpodobně do jisté míry poopravena, ale jinak se domnívám, že výsledek bude ve své podstatě víceméně totožný. Pokud tedy chcete pochopit, co se odehrávalo v politicky exponovaném roce 1948 z jiného než tradičního úhlu pohledu, rozhodně doporučuji sáhnou po této deset let staré monografii. Z jakého důvodu jednal prezident Beneš tak jak jednal, kdo připravil Únor, proč Stalin jako první uznal existenci státu Izrael a jakou souvislost měl politický převrat v Československu s jeho vznikem, proč ve vztahu s tímto faktorem došlo k procesům se Slánského klikou i mnoho dalšího, se v nečekaných konsekvencích dočtete právě zde. Otevřeně musím přiznat, že když jsem si knihu krátce po jejím vydání koupil, příliš jsem netušil, o čem konkrétně pojednává, její anotace byly dost zavádějící. Navíc někde v půlce druhé kapitoly jsem ji asi na měsíc odložil – bez znalosti tématu obsahu mě T-analýza zkrátka neoslovila. Posléze jsem si ale publikaci otevřel na náhodné straně, začetl jsem se a následně jsem ji celou v extrémně krátkém čase zhltal hned dvakrát po sobě. Věřím, že podobně na tom bude i řada jiných, i když další ji bez okolků rovnou zavrhnou. Tisíckrát opakovaná lež se zkrátka stává pravdou, na tom žádný, sebelogičtější argument nic nezmění.“... celý text
— Attillak

Přejít na knížky autora