Rebecca Thornton

Nové komentáře u autorových knih

Osudný okamžik

„Kniha mě moc nezaujala,ale dalo se to prečíst,až zavěr knihy mě trochu chytl ale jinak nic moc.“
— Emma27

Osudný okamžik

„Obálka: 3* Hlavní postavy: 2* Děj: 2* #kniznistafeta @renulka16 Moc děkuji za možnost si knihu přečíst. Bohužel tento příběh mi vůbec nesedl. Každý z nás má jiné měřítko na věci, které nám vadí, nevadí, pohoršují, které nám přijdou ještě v pořádku a které jsou už příliš. Věřím proto, že na tuto knihu bude sto různých názorů. Ten můj je ovlivněný tím, že provinění jedné z hlavních postav mi nepřijde tak obrovské a zároveň vnímám knihu jako matka, která je často přetažená. Kniha je na mě moc prodlužována, příběh by šlo zpracovat snadněji bez zbytečné omáčky kolem. Do čtení sem se místy musela doslova nutit. Při čtení nečekejte žádné překvapení, vše od začátku tušíte. Musím přiznat, že po dlouhé době byla mou oblíbenou postavou mužská postava, i když se jí stala až v závěru knihy. Celkové hodnocení: 2,5* z 5*“... celý text
— bradovav

Osudný okamžik

„No...dalo se to přečíst...“
— martunka

Osudný okamžik

„zajímává kniha o jedné minutě života který dovede změnit cely život“
— ivca84

Osudný okamžik

„Jé, Karle, já se spletla! Po knížce jsem sáhla ,protože mi ji někdo doporučil a teď čtu a čtu a říkám si-kruci-ty jsi tak nesmírně náročná! Co to máš za období, že se ti nic nelíbí. Přece nemůžeš odložit DALŠÍ knížku! A tak se nutím a potím a nakonec kouknu sem na hodnocení-a sláva! Nejsem v tom sama! Díky vám všem! FAKT je to divně napsané a FAKT se to nedá číst! Asi jsem se omylem pustila do úplně jiné knížky, a jak tak koukám, ještěže jsem se netrápila dlouho. Sloh byl nesmírně krkolomný, často se opakovala stejná slova, některé věty na sebe ani nenavazovaly. Přítomný čas se míchal s minulým, některá souvětí jsem musela číst víckrát, abych pochopila, kde myšlenka začíná a kde končí: .......... "Číslo stolu?" zeptá se barista, když se Sarah konečně dostane na řadu. Stejně jako je Camilla na WhatsAppu, tak i ona byla myšlenkami někde úplně jinde. Zdá se, že se nedokáže na nic soustředit, a přemýšlí o tom, jestli je pravda, že cukr ovlivňuje plodnost, na svou perimenopauzu, a jestli právě to není původcem všech jejích problémů s otěhotněním. Potom v myšlenkách zabrousí k tomu, aby si připomněla, že si musí zajít nechat zkontrolovat jednu divně vypadající pihu (nesmí zapomenout s sebou k doktorovi vzít iPad, aby se s ním Casper zabavil), a potom začne přemýšlet o tom, jestli vlastně nezapomněla zapsat Caspera na hodinu tenisu. Jestli má večer podruhé naplnit pračku, než se začne koukat na Na mušce, nebo jestli bude příliš unavená a usne dřív, než pračka dopere. "Do pytle. Pardon. Já jen..." Mávne rukou nad hlavou. "Promiňte, zapomněla jsem. Jsme hned vedle herní zóny. Víte, ten stůl u okna. Ten, u kterého chce každý sedět." Zasměje se, ale číšník na ni koukne, jako by ji chtěl politovat. "Děláme to stejně jako Němci, když si na pláži rezervují lehátka ručníky." Zakucká se svým špatným vtipem. "Ale nic, zapomeňte na to." "Ten, ze kterého je vidět na kriketové hřiště?" pomalu se jí zeptá, jako by měla potíže se sluchem. "To je stůl osmdesát sedm." Klepe prstem do pokladny, dokud necinkne. Sakra. Myšlenkami už je zase jinde. ....... Odkládám a vracet se určitě nebudu.“... celý text
— kackahracka

Přejít na knížky autora