koupit eknihy

Jiří Bartoň

česká, 1943koupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

/ všechny knihy
Kniha o Praze 11Vír v údolí řeky SvratkyJak zákony kázaly nám. Chodov a Háje v květnovém povstání roku 1945.Chodovská tvrz. K historii Prahy 11Kniha o Praze 15

Komentáře (5)

Přidat komentář
Davy
02.09.2016

Níže nové úsilí o dehonestování poctivé knihy o Dalečíně a jeho obyvatelích a v důsledku i památky G. Jaroška, o kterém se tam také píše. Naše předchozí odpověď ještě níže ale trvá. Zájemcům doporučujeme knihu číst.(Na řídícího J. Tálského, který sestavil knížku Bojem a utrpením k svobodě 1938-1945, mám milé vzpomínky, ale to je jiná kapitola.) J. Bartoň

GUJA
23.08.2016

Pane doktore, ani stokrát opakovaná lež se nestane pravdou.
Fakta zaznamenaná časově co nejblíže popisovaným dějům jsou, jak ze zkušenosti víme, značně tendenční. Podstatná fakta lze zjistit zde:

Státní okresní archiv a Pozemková kniha ve Žďáru nad Sázavou
Katastrální úřad v Bystřici nad Pernštejnem (od 01.01.2016 ve Žďáru n. S.)
Lidový soud v Brně, Dr. Krajíček

Dalšími zdroji mých informací jsou kniha Bojem a utrpením k svobodě 1938 - 1945 (vydala Sokolská župa Pernštejnská) a bezprostřední účastníci - rodinní příslušníci, spolupracovníci (na př. mistr J. Šauer), zaměstnanci.

Vydávat tuto publikaci za naučnou literaturu faktu je umírněně řečeno odvážný čin a nevyčerpat všechny dostupné zdroje informací je nezodpovědné vůči příštím generacím.

Omluvu neočekávám.

Naděžda Hrdličková Jarošková

Davy
31.12.2015

Prohlášení autorů knihy Dalečín k obsahu předchozího textu z adresy petrah74 :
Paní N. Hrdličková – Jarošková, které jsme si dosud vážili, užila neoprávněně urážek, odpustitelných jen po poctivé omluvě. V knize napadá několik vět nebo částí vět. Některé ovšem vzápětí sama přímo nebo nepřímo potvrzuje. U jiných ji může klamat paměť. Při psaní uplatňujeme co nejvíc ověřená fakta, zaznamenaná časově co nejblíže popisovaným dějům. V tomto případě z kvalitních kronik Dalečína. Jde o texty místních občanů, často naznačují užití podkladů přímo z podniku G. Jaroška. Doloženě procházely dobovou kontrolou správnosti od tehdejších starostů, místních letopiseckých komisí, veřejnosti i školních inspektorů. K napadeným částem knihy sdělují:
Ke str. 138: Bývalou továrnu Traplovu –„papírnu“ zakoupil od velkostatku pan Jos. Kraus z Jimramova pro svého zetě Gustava Jaroška.
Ke str. 139: Vzorníky vln zpracovávají ženy doma a obdrží za jeden kus 35 h. Odměny dělnictva jsou nepatrné, ale časem a svojí organizací domohou se za pomocí svých korporací zlepšení svých mezd. Lid si však i skromného výdělku váží – protože je zaměstnán nejvíce jen v zimě.
- Na reklamu bylo vynaloženo 160.000 Kč. Jako reklamy použito i filmu, který stál 15.000 Kč. (k r. 1936)
- Veškerý prodej dál se bez inzerce, která jiná léta stála závod až 25.000 Kč. (k r. 1938)
- nově byli přijati 3 obchodní zástupci pro styk s jinými obchody.
Ke str. 158: Tuto vilu, která byla hodně zadlužena a kterou obývala vdova po Jaroškovi, najaly Gottwaldovy závody n.p. Brno – Kr. Pole již v roce 1949.
Pro knihu byla též užita pevně se jevící fakta ze seminární práce pro bystřické gymnázium: G. Jarošek, továrník v Dalečíně. Vznikla r. 2006-2007 i na základě rozhovorů s paní N. Hrdličkovou - Jaroškovou. Např.
ke str. 139: Nouzový byt se skládal ze dvou pokojů, kuchyně a kanceláře. Po zprovoznění budov zde zřídili trhárnu hader.(1925)
Odbytiště měl poměrně velké, většinou zásoboval obchody. (1936)
Potud příklady. Ještě pozn. ke str. 145: Těsně před zahájením tisku knihy se objevily originální snímky interiérů architektonicky kvalitní vily, kterou si dal G. Jarošek postavit koncem 30. let 20. stol. a Dalečín je na ni pyšný. S vypětím grafika byly ještě užity.
Každé vytrhávání může zkreslovat a přijde to vždy líto.
Zájemcům doporučujeme číst raději přímo knihu, k dostání je na obecním úřadě. Při jejím psaní nám byl po léta „motorem“ obdiv k dalečínským všech generací pro jejich houževnatost při překonávání obtíží života, pro jejich usilování. Včetně G. Jaroška. Věříme, že kniha o tom čtenáře přesvědčuje a že je zaujmou četné jiné její kapitoly.
Za oba J. Bartoň

petrah74
25.12.2015

Pamětní kniha Dalečín, Veselí, Hluboké - dílo záslužné, jistě pracné, očekávané. Bohužel také hrubě zkreslující. Jako pamětník a především účastník událostí nemohu některé nepravdy nekomentovat.
Jde o kauzu rodiny Jaroškovy. Neznám důvod proč se autor PhDr. Jiří Bartoň neinformoval u pamětníků, kteří ještě žijí a uvedl v knize lži a bludy.

Autor knihy PhDr. Jiří Bartoň uvádí na

str. 138
„r. 1925 koupil J. Kraus pro svého zetě G. Jaroška ……“
ve skutečnosti - letité spáleniště v Dalečíně koupili manželé Jaroškovi za úspory pana Jaroška a věno jeho manželky

str. 139
„provizorní byt změnili na trhárnu hader“
ve skutečnosti – byt byl upraven na kanceláře

„na reklamu byly vynakládány velké částky“
ve skutečnosti – šlo o jednorázovou akci, reklama byla minimální

„většinou byly zásobovány obchody“
ve skutečnosti – těžiště obchodu spočívalo v zásilkové službě, tehdy ojedinělé

„lid zaměstnán nejvíce jen v zimě“
ve skutečnosti – tím umožnil svým zaměstnancům věnovat se v létě svým hospodářstvím, na úkor svůj, nikoliv zaměstnanců

„platy dělnictva jsou nepatrné“
ve skutečnosti – snad stojí za zmínku, že se jedná o dobu celosvětové hospodářské krize a přípravy na II. světovou válku

str. 142
„domeček „
ve skutečnosti – chaloupka, vždycky chaloupka

str. 145
fotografie interiéru vily
obývací pokoj – ve skutečnosti dětský pokoj (umyvadlo!!!!)
výhled z jídelny není do pracovny nýbrž do obývacího pokoje

str. 149
„obviněn z utajování materiálu“
ve skutečnosti: Tak to bylo uvedeno oficiálně, v rozhlase i tisku. Měl možnost sabotovat německé hospodářství a tu plně využíval. Ukryl, rozdal a převedl nemálo materiálu. Nacistům ovšem překážel především jeho vyhraněný protinacistický postoj, vlastenectví, sokolství, vliv na velký okruh lidí …..
Tomu odpovídal i způsob popravy.

„Jaroškovi se museli vystěhovat 20. – 21. 10. 1941
ve skutečnosti – p. Jarošková už 14. 10. V Dalečíně nebyla. A odcházela sama, její devítiletá dcerka musela v Dalečíně zůstat jako rukojmí.

str. 153
„praví se, že i s nakradeným majetkem“
ve skutečnosti – šlo převážně o zařízení vily a domácnosti a balíky přikrývek z továrny. Vagóny s těmito věcmi uvízly na hranici a osobní věci byly vráceny.
str. 158
„vilu si od paní Jaroškové pronajaly Gottwaldovy závody …..“
ve skutečnosti – toto tvrzení vyráží dech! Každý ví, že s majetkem ať už znárodněným, zabaveným či jinak odcizeným nemohli bývalí majitelé disponovat. Naopak. Od paní Jaroškové bylo požadováno nájemné zpětně od komunistického puče v únoru 1948 do doby, než rodina musela v roce 1950 dům opustit. Za podmínek srovnatelných s těmi nacistickými.


Tolik k tématu, jež se mě týká. A dotýká!
Aby pravdě bylo učiněno za dost: Z krádeže stříbrných nádob a svícnů (památka po předcích paní Jaroškové) byl C.Hanzl obviněn neprávem. Později a zcela náhodou zjistila paní Jarošková, že stříbro skončilo v českých rukách v Dalečíně.

Při této příležitosti doplňuji:
Pan Jarošek pomohl několika židovským rodinám k emigraci. A cesta vedla přes hotel Praha v Praze.
Finančně podporoval naše emigranty v zahraničí prostřednictvím svého švagra.
Byl též zapojen do podzemního hnutí.

Chci poděkovat všem dalečínským, kteří za rodinu Jaroškovu v době okupace strkali hlavu do oprátky a zůstali jí přátelsky nakloněni i v následujících letech.

Naděžda Hrdličková Jarošková

kozo.roh
09.01.2015

Vždy mě budou fascinovat lidé, kteří věnují svůj život ostatním, tak jako PhDr. Jiří Bartoň, který pro nás a další generace shání informace z historie i současnosti Prahy 11 a činí je nezapomenutelnými. Proto každá kniha pana Bartoně a podobných nadšenců si zasluhuje plný počet hvězdiček.