Jesús Carrasco

španělská, 1972

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Na útěku
Na útěku
Vezmi mě domů
Vezmi mě domů
Neznámý v zahradě
Neznámý v zahradě

Nové komentáře u autorových knih

Na útěku Na útěku

„Na pláních je vedro, nateklý jazyk se lepí na vyprahlé patro, hlava se motá, slunce spaluje a cesta vede dál... Intenzivní, bolestný příběh plný zoufalství a utrpení o tichém přátelství mezi malým chlapcem a starým pasákem koz skutečně připomene Cormaca McCartyho, na jeho cestě člověka mohlo ale alespoň trochu utěšovat vědomí, že krajina, jíž oba putují, ještě není tou naší, jednou možná bude, ale možná taky ne. Carrascova krajina naší je a zrůdy, před nimiž chlapec prchá a které mu nepřestávají dýchat na záda, žijí mezi námi. Zoufale jsem chtěla přestat utíkat, nechtěla jsem číst dál, nechtěla jsem vědět, co přijde, protože to, co přišlo, přijít muselo, ale jazyk vyprávění mě držel pevně a odmítal mě pustit. "Budeš se dívat!" říkal a já se dívala.“... celý text
— Jizi

Na útěku Na útěku

„Vcelku velmi zdařilý příběh přátelství chlapce na útěku a starce, který hned vtáhne do děje, aniž by bylo vysvětleno jak starý je chlapec, před čím a proč utíká, v kterém roce se to odehrává. Ke konci je náznakově vysvětleno proč chlapec utíkal před rychtářem, ale na to jak je příběh krátký je vše zdlouhavě a dopodrobna rozepisováno, až to chvílemi nudí. Zakončení takové nijaké. Ještě zhlédnu film.“... celý text
— Jack Bauer

Vezmi mě domů Vezmi mě domů

„Staré známé téma návratu ztraceného syna do rodné vsi na pohřeb rodiče, konfrontace s realitou, už navždy polámané vztahy, které není možné napravit, jiné, které ještě napravit lze, nemoc druhého rodiče, změna životního stylu, to vše ale nesmírně decentní, umírněné, klidné a tiché jako pozdní letní odpoledne na místech, kde se zdaleka tak nespěchá. Námětem kniha až podezřele připomíná nejnovější Soukupovou (mínus děti), nicméně Carrasco si vystačil s mnohem decentnější plejádou emocí, problémů, bolestí, křivd... A přesto - nebo právě proto - mají ty jeho potenciál na první pohled sice jen tak proplout kolem, ale ve skutečnosti uvíznou na kůži jako skelná vata. Bolesti je v knize spousta. Touha hlavního hrdiny odejít, začít jinde, klidně od nuly, klidně za málo, klidně s obtížemi jen neobtěžkán tím, že mu život nalajnovali jinými, je zcela pochopitelná. Pochopitelný je i postoj jeho sestry. Všem jim budete rozumět, všechny je budete více či méně poznávat. Vezmi mě domů je jako vrnící, pospávající kočka, kterou hladíte. Je to klidný příběh, smutný, ale klidný. A pak ve chvíli, kdy to nečekáte, najednou zatne drápky a zahryzne se do hladící prstů, aby o odstavec dál už zase klidně předl a nechal vás překvapené a trochu ve střehu, připravené na další zásek, další kousnutí.“... celý text
— Jizi

Na útěku Na útěku

„Kluk na útěku před všemocnou zvůlí jednoho místního mocipána a zbytkem ochotných přisluhovačů. Beznaděj psance zdatně přiživována vysídleným a krajně nehostinným prostředím, jednoduchým a strohým jazykem i syrovostí dění. Kniha s výraznou atmosférou, až působí jako filmový scénář... přesto pro mne, pro svou černobílost a předvídatelnost, na vrcholná díla svého žánru nedosahuje.“... celý text
— Acamar

Na útěku Na útěku

„Malej kluk utíká pustinou, co nejdál od své rodné vesnice, co nejdál od své rodiny, co nejdál od všeho zla světa. To zlo je mu však v patách a my sledujeme dechberoucí boj o přežití v postapokalyptické krajině. I když vlastně, co já vím, jestli je to postapokalyptická krajina. Klidně to může být někde v prérii nebo někde, kde toho moc neroste a je tam vedro. Trochu se to totiž tváří jako western, akorát ta největší svině jezdí na čtyřkolce. Nebo to byla motorka? Už nevím, zbytečný detaily vypouštím z hlavy. Někdy z ní vypouštím i důležitý detaily, protože potřebuju uchovat vzpomínky na své životní propadáky a faily. A místa mám jen omezeně. Abych to shrnul, nemám páru, kde se ten příběh odehrává, ale žít bych tam určitě nechtěl. Krajina jde ruku v ruce s atmosférou příběhu. Slunce drásá kůži žhavými paprsky a do vyschlýho hrdla lijete zkaženou vodu k posrání. Všude samej šutr, suchá tráva a v jediným stínu široko daleko si voliči SPD vyprávějí děsivé historky o uprchlících. No žádnej med to není, co vám budu vyprávět. Bezejmenný kluk se spřáhne s bezejmenným staříkem, co v krajině, kde toho moc neroste, pase kozy. Společně se opalují, dojí kozy, baští fazole, opékají krysu na ohni, plácají osla přes zadek. Je to skoro idyla (ale fakt jenom skoro), dokud nedojde na střet s úchylným rychtářem, kterej jde klukovi celou dobu po krku. Vlastně ani ne tak po krku, jako spíš po něčem jiným, ale to už je spoiler jako prase, kterej by vás v průběhu čtení určitě nenapadl, tak jsem vám chtěl ulehčit práci se zbytečným přemýšlením, o co tomu chlapovi asi tak jde. Kniha je to krátká a působí spíš jako nějakej prequel k něčemu děsně epickýmu. Takovej úsvit Zorro mstitele nebo tak něco. Takhle to bylo sice dobrý, ale na konci jsem si říkal "Ok, super. Ale tady ta cesta snad ještě nekončí, ne? Kdy se z toho kluka stane Batman? Nebo aspoň John Wayne, když už ne Bruce Wayne." Takže nakonec je to jen taková malá jednohubka, jež vám zhořkne v ústech svou bezútěšností. Ale i tak je to dobrý, fakt jo.“... celý text
— OdvaznyMladyMuz

Přejít na knížky autora