Jacques Péricard

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1876 - 1944

Populární knihy

Tváří v tvář
Tváří v tvář
Rozprávky pre moje deti
Rozprávky pre moje deti
Rekové verdunští
Rekové verdunští
Krvavé velikonoce: vzhůru mrtví!
Krvavé velikonoce: vzhůru mrtví!

Nové komentáře u autorových knih

Rekové verdunští Rekové verdunští

„Vše už je napsáno v komentáři níže. V srdci poručíka Péricarda zbyl jen obdiv k hrdinům a nenávist k bošům. "Na tomto místě zrodila se v nás jiná bytost, zde se po prvé naše oči otevřely světlu hrůzy, zde jsme sestoupili na dno oné propasti, kterou jest - lidské srdce. Zde jsme poprvé pochopili pravý smysl oněch slov, která jsme až dosud nechápavě pouze blábolili - válka a utrpení!"“... celý text
— braunerova

Rekové verdunští Rekové verdunští

„Kdo by neslyšel o bitvě u Verdunu. Alespoň namátkou. Ovšem jedna věc je o něčem zaslechnout a druhá býti něčemu přítomen. S pomocí posledního dílu trilogie poručíka Péricarda je možné se aspoň přiblížit skutečnosti. Třetí knížka je rozhodně nejbrutálnější a nejdramatičtější, a to jak děním, tak autorovými myšlenkami. Ostatně knížku uvádí i zakončuje docela slušně plamennými a trefnými pamflety. Samotnou bitvu u Verdunu sice již nepopisuje, ale za to vás dovede k jejímu prahu, k němuž vede cesta dlážděná mrtvými těly, potoky krve, hrdinskými činy, zbabělstvím, bitevními i každodenními ironiemi za neutuchající palby nepřátelských granátů. Co by po právu pyšný Francouz vyzdvihuje odhodlanost, vytrvalost a nasazení svých kamarádů ve zbrani. A to zcela po právu. Všichni byli hrdinové, Francouzi a nejen oni. Ti, co bitvy přežili, i ti, co na bitevních polích nechali všechno, včetně vlastního života. Z téhle trilogie jsou Rekové verdunští asi nejlepší částí, navíc doplněnou o Péricardovy vzpomínky na návrat na místa dění po válce. S blížícím se výročím sto let od konce První světové války a pocitem, že není připomínána dost se obávám, že autorova poslední slova v knize jsou až příliš přesná a palčivá, ač bych si přál, aby tomu bylo jinak: "Kdo pozná někdy, jaké hrůzné boje se zde kdysi odehrály? I vzpomínka na vás, drazí mrtví, zanikne...Slyšíte...ty zvuky hudby v taneční síni? ten smích?...jen časem v určitý den kdosi vystoupí na řečnickou tribunu...bude cosi mluviti k vaší poctě...ale z vás bude prach a popel...kosti vaše smísí se s prachem cest, po nichž kráčeti bude lhostejný chodec...a po jistých věcech i památka na vás ztratí se v moři Zapomenutí..."“... celý text
— Kozel

Krvavé velikonoce: vzhůru mrtví! Krvavé velikonoce: vzhůru mrtví!

„Druhý díl Péricardových vzpomínek je ještě lepší, než jejich první část. Hodně jistě dělá změna projevu jejich autora, což ostatně sám zmiňuje, i jejich forma. Naivní vojín Péricard z knihy Tváří v tvář je pryč a v Krvavých Velikonocích ustupuje ostřílenému, cynickému, kritizujícímu a hloubavému adjutantu stejného jména, který nejednou přikračuje k cenzuře dat, jmen a lokací. Necenzuruje však své dojmy, nad kterými se čtenář nutně pozastaví, ani vysokou literaturu, kterou přiblíží stále stejnou frontu, natož chytlavost celého vyprávění. Ač první světová byla co do fronty válkou statickou, Péricardovo vyprávění rozhodně statické není. Jednoho se však francouzským hrdinům a čtenáři nedostávalo....granátů.“... celý text
— Kozel

Tváří v tvář Tváří v tvář

„Velká válka, i s blížícím se stým výročím od jejího konce, je stále poněkud ve stínu té druhé. O to důrazněji po mně nějakou dobu z knihovny pokukovaly paměti tohoto francouzského vojáka během jeho nástupu na frontu v první zimě války. A byla to velmi šťastná volba. Péricard své zážitky a dojmy podává velmi upřímně, místy až cynicky, a čtenáře zavádí do každodennosti zákopové války. Své vlastní činy popisuje způsobem, že má člověk tendenci ho označit za zbabělce. Jenže z poklidného domova se lehce soudí, že? Navíc je mezi řádky cítit, že sám sebe soudí přísně, zatímco činy svých bratrů ve zbrani hojně povyšuje. Hrdinové byli všichni, bez výjimky. Péricard podává francouzskou frontu takovou, jaká nutně musela být: zmatenou, statickou, smrtící, únavnou, špinavou; plnou napětí, nejistoty, otupělosti, sněhu, bláta, krys, nepřátelských kulek a granátů. Také ale měla - možná trochu paradoxně - nutně stránku humornou i lidskou. Jen mě zamrzelo, když s poslední stránkou přišlo zjištění, že Tváří v tvář je prvním dílem ze tří. Inu, nezbývá, než rychle vybrat antikvariát.“... celý text
— Kozel

Přejít na knížky autora