Ivan Jemelka

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1953

Populární knihy

/ všech 5 knih
Nadějný iluze
Nadějný iluze
Králíček a Medvídek
Králíček a Medvídek
Partyzán
Partyzán
V Šikmý ulici
V Šikmý ulici

Nové komentáře u autorových knih

Partyzán Partyzán

„Jemelka užívá méně obvyklý typ vypravěčů, zatímco v krátkých prozaických obrazech volí postavy ze sociální periferie a v povídkových cyklech děti a dospívající, tak hrdinkou románu Partyzán je žena s nízkou inteligencí, navíc neustále svázaná péčí o mentálně postiženou dceru (všichni tito vypravěči tedy stojí nějakým způsobem na okraji, jsou vyděleni z hlavního dění a událostem spíše přihlížejí, než aby do nich sami aktivně zasahovali) od omezených možností, jak může Anka světu porozumět a jakými slovy jej dokáže popisovat, se také odvíjí zvláštní způsob vyprávění: spletitý životní příběh zneužitého dítěte na konci druhé světové války a jeho letmé, jakoby neuvědomělé střety s totalitním světem v dospělosti; naivníma očima vnímané, a proto často nepochopené další zneužívání dalšími mizery a prospěcháři v mnoha variacích od padesátých do sedmdesátých let v Československu“... celý text
— los

Karel, co už nemá aťas, paní, co nemůže na nohy, je v depresi a chlastá, a já Karel, co už nemá aťas, paní, co nemůže na nohy, je v depresi a chlastá, a já

„formálně Jemelka tentokrát navazuje na svou prvotinu V Šikmý ulici krátké reflexe současného světa (odkazy na reálie z období pandemie) z pohledu zapomenutých, sociálně vyloučených existencí - bez obžaloby, jen s jakýmsi tiše smířeným podivením; ve vyprázdněnosti a bezvýchodnosti obou světů, konzumním i bezprizorním, Jemelka nachází překvapivé záblesky soucitu, sounáležitosti a krásy chápu, že nakladatelství Petr Štengl vzhledem ke svému nekomerčnímu zaměření zjevně nedisponuje finančními prostředky, ale pár stovek na korektora by mohlo vyhradit; všechny knihy z jejich produkce, které jsem měl v ruce, se hemží chybami a překlepy jak pytle plné blech“... celý text
— los

Nadějný iluze Nadějný iluze

„volné pokračování knihy Králíček a Medvídek (KaM), dějově zasazené o 5 let později, tedy do školního roku 1967-1968: 14 "neuvěřitelných" příběhů ze života žáků VIII.A, které trefně vykreslují tehdejší politické a společenské poměry v Československu - zejména mezigenerační napětí rostoucí z odlišného pojetí smyslu a cíle života a u mladých pak dovolávání se svobody a přirozeně pak z disharmonií pohlavního dospívání nebo jeho abnormalit (nechtěné těhotenství, exhibicionismus, sexuální zneužívání rodičem nebo učitelem, oidipovský komplex, lesbismus, porno časopis, erotické představy, různé formy masturbace, první styk atd.), prostě posun od dětské naivity k traumatům puberty žáci z Masné už nejsou tolik dětmi jako v KaM, aby jejich konflikty a soukromá trápení vyrůstaly z nepochopení světa dospělých, ale vznikají právě proto, že jej chápat začínají, nemají však dost síly, aby proti němu mohli bojovat poslední povídka vysvětluje otevřený konec KaM (příběh učitelky Helenky Křepelové), letní školní výlet osmáků je nečekaně přerušen "srpnovými událostmi" tip: úžasná pointa první povídky (jo, Beatles jsou holt Beatles!)“... celý text
— los

V Šikmý ulici V Šikmý ulici

„kontemplativní reflexe města, volně řazené v chronologii jednoho roku, a neobyčejné průhledy do osudů obyčejných lidí; poetika bídy, soužení a chátrání; figurky rotující na orloji životaběhu (postel - směna - hospoda - postel) hned první črta s názvem Co se nestalo - mno, kdo umí tak trefně popsat hořící svíčku?“... celý text
— los

Králíček a Medvídek Králíček a Medvídek

„nejvěrohodnější vylíčení počátku šedesátých let minulého století, jaké jsem dosud četl, není to tendenční, není to kňučivě obžalobné, není to štítivé, ne, Jemelka bez moralizování , bez viny i omluv, ukazuje, že takoví jsme byli a takhle jsme žili 12 krátkých příhod z "obyčejného" života žáků III. A ze ZDŠ Masná v Praze ve školním roce 1961-1962, v nichž se zrcadlí všechny praktiky totalitního systému, bezpráví páchané na velkých i malých; drobné, univerzálně žité osobní příběhy a dětskou optikou nazírané a nechápané události velkých dějiny (Gagarin, odstřel Stalinova pomníku...) svérázný Jemelkův vypravěčský styl prostý kudrlinek, metafor a emocí, avšak rovněž i cynismu a deziluze, obdivuhodně přirozeně dokáže navodit atmosféru doby, no, opravdu jako by mne v tu ránu přenesl pod Letnou a já čučel na "frontu na maso"“... celý text
— los

Přejít na knížky autora