Inna Václavová

Populární knihy

Ráj na dotek

Před přidí oceán

Francouzská Polynésie - Barvy Oceánie

V zajetí Atlantiku

Nové komentáře u autorových knih

V zajetí Atlantiku

„No... Knížku jsem pořídila pod stromeček příteli, který plachtí a rád čte příběhy mořeplavců. Protože jde převážně o zážitky z pohledu mužů, těšila jsem se, že mu opět dopřeju malou změnu (loni ode mě dostal knížky Karin Pavloskové a byl spokojený). Začal číst a po pár stránkách odložil, že tohle fakt nedá... Já to dala, protože jsem se na ni po přečtení anotace těšila a hodila se mi do výzvy jakožto kniha z prostředí poslední dovolené. Ale ještě nikdy jsem po přečtení knížky nebyla takhle rozčarovaná :-) Knížka se na první pohled tváří jako cestopis šmrncnutí nějakým tím seberozvojem, ale ve skutečnosti jde o beletrii, údajně tak z poloviny inspirovanou skutečnými událostmi (v průběhu čtení, kdy jsem se pozastavovala nad chováním hlavní hrdinky, jsem googlila rozhovory s autorkou). Hlavní hrdinka je nafoukaná, sobecká, zbytek posádky (snad až na Annu, kterou téměř nechají v tichosti zemřít) včetně kapitána vykreslen tak, že by člověk radši skočil do oceánu, než s nimi trávil tolik času na tak malém prostoru. Forma psaní nic moc, retrospektivní vsuvky, proloženo autorčinými pokusy o poesii (přiznávám se, že ty jsem většinou přeskakovala). Fajn byly krátké kapitoly. Autorka se často opakovala, protiřečila si, nějak mi to nesedělo časově (možná jsem to jen špatně pochopila, ale při odjezdu na přeplavbu Atlantiku se loučí s malým synkem, který nechápe, kam maminka jede a pořád se ptá, tiskne jeho tělíčko - a na konci knihy se dozvídáme, že je mu 10, je velmi chápavý a už před rokem dopřával matce klid, když se hroutila z Chorvatska), mezi Jadranem a Atlantikem měl uplynout rok, z toho byla 3 měsíce emočně mimo, pak oslovila borce, stavěla/opravovala s ním loď, jezdila po Evropě pro součástky, pak hupsli na Dunaj, měsíc pluli k moři, tam strávili spoustu času - nerozumím tomu, jak by to mohla stihnout :-) Ale vzhledem k tomu, že v jedné kapitole mluví o Polákovi, který strávil na Atlantiku 3 měsíce a v další kapitole se zmiňuje o tomtéž Polákovi, který strávil na Atlantiku 2 měsíce, tak bude mít asi trošku jiné vnímání času a stihnout mohla leccos :-D Škoda, velká škoda, že nejde pouze o cestopis. O jiné zprostředkování zážitků. O popis přeplavby oceánu s klady i zápory, lodě, posádky, jejího soužití, zkušeností, rad... Prostě o popis reality. Po přečtení rozhovorů na mě autorka působí jako velmi zajímavý a inspirativní člověk, v knize katastrofa...“... celý text
— Lionela86

V zajetí Atlantiku

„Velice příjemná kniha vyvolávající opět mou touhu po lodích a po dobrodružství. Díky této knize jsem si uvědomila, po čem ve skutečnosti toužím. Jsou to lodě a moře. Taky jsem se vždycky chtěla plavit po mořích :) A teď... po přečtení této knihy chci taky na Atlantik! Také by mě docela zajímalo, zda by mě měsíc na moři nějak změnil... A ty krátké kapitoly byly fajn.“... celý text
— Zirvith

V zajetí Atlantiku

„Upozorním v textu, kdy přestat číst kvůli spoileru. Dlouho jsem uvažovala, jaké dát hodnocení. Váhala jsem mezi 2* a 3*, nakonec vyhrály dvě a to z důvodu, že zpětně ve mě převládají spis negativní pocity. Čekala jsem dobrodružství, popis moře, oceánu a mystična, který vás tam unese. Podle popisu na přebalu jsem čekala, že hlavní hrdinka/autorka dojde k nějakému prozření o světě a sebe samé. No nemám pocit, že bych něco z toho opravdu dostala. Kniha pluje po povrchu, občas náznak nějakého dobrodružství, ale opravdu jen náznak, když hrdinka udělá nějakou blbost. Oceňuji, že to přizná. !SPOILER COMING! Dál nečtěte, pokud nechcete znát podrobnosti! A konec? Celou dobu chce být nezávislá, svobodná, hledá sama sebe. Flashbacky v knize, kdy nám vypráví o “tajemném muži”, nám sice napovídají, že se snaží přes něj přenést, nebo zpracovává zážitky s ním (alespoň, tak jsem to pochopila já), ale v poslední kapitole se mu zázračně vrhne do náruče, přestože nevěděla, že tam bude? V epilogu nám popisuje z pohledu onoho muže krátké vysvětlení, jak to bylo. Oceňuji popis postav bez obalu, zajímalo by mě, jestli to tak opravdu bylo, protože mě štvali všichni, včetně hl. postavy. Strhávám hvězdy za občasné opakování sebe sama během 1-2 odstavců, až to bije do očí. Za chyby v textu, popis na přebalu, který podle mě neodpovídá tomu, co nalezneme v knize. Pokud vím, není tam nic o nemocném kapitánovi, jen, že má blbou náladu a je věčně zalezlý u sebe. Že by hlavní hrdinka přijala svůj archetypální úděl (uváděno na přebalu) si taky nemyslím. Plánuje plout dál, jen se vrhla do náruče dávnému milenci. Za mě toto není archetypální úděl. KONEC SPOILERŮ S ohledem na to, že kniha má krátké kapitoly, tak jsem ji po kousíčkách zvládla přečíst před spaním. Bohužel kniha úplně nesplnila moje očekávání. Alespoň mám nyní do výzvy splněnou knihu s méně než 22 hodnoceními. Pokud by to šlo, dala bych 50%.“... celý text
— Ellie287