Giorgio Vasta
italská, 1970
Nové komentáře u autorových knih
Hmatatelný čas
„Příběh stažený z kůže. Těmi hutnými větami se brodit je namáhavá a hořká radost. Je to choré; jako by se zhmotnily naše nejhorší pocity, ne myšlenky. Ale kniha nás nemůže odložit, jsme neodložitelní:).
"Protože chci, jistě, chci mluvit, já chci mluvit pořád, napořád, protože při mluvení něco vyrábím, ale hlavně proto, že když mluvím, něčemu zabraňuju."
"Šlo jen o rozkoš z toho být uvnitř vět. O námahu. O strach vyjít z vět."“... celý text
— hermína14
Hmatatelný čas
„Exkurze do smýšlení malého teroristy. Všudypřítomná úzkost a strach, beznaděj převlečená za odvahu. Nuda střední třídy, potřeba mluvit.
Věřím, že ne každý dokáže knížku dočíst. Ale ono to opravdu stojí za to.“... celý text
— voytech
Hmatatelný čas
„Hmatatelný čas není špatná kniha. Je to velmi náročná kniha, plná lásky ke slovům a souvětím a samotného jazyka. Je to kniha, která se nepodbízí a v určitých momentech je dost chladná a čtenář si jen těžko může oblíbit, takovéto (anti)hrdiny. Vasta si hraje se souvětími a několikrát prolíná reálný svět se snovým, takovým způsobem, že se občas ztrácí niť. V důležitých momentech knihy je naopak velmi klidný a přesný a doslova nic neuspěchává a nechává nás jako čtenáře v těch momentech vycukat. Začátek knížky mně moc nebavil, prostřední čas, do nejzásadnějšího zlomu mě bavila, ale konec mě nechytl. Může zato hlavně to, že jsem to postavám nevěřil, v určitém okamžiku jsem jimi pohrdal a nejvíce hlavním hrdinou, který byl obrovský srab, protože se rozhodl pozdě něco udělat. Postavy nejsou černobílé, ale těžko se k nim hledá cesta. Je to zajímavá knížka, dost náročná, a vyžaduje pozornost a trpělivost. Tohle knížka, kterou bych nikomu nedoporučil, jelikož ani nevím jak bych jí měl někomu doporučit.“... celý text
— hroubek
Hmatatelný čas
„Čarování se slovy. Paralyzující. Nevím, zda i jazyk originálu, ale překlad je krásný.
Příběh je vyprávěn 11.ti letým klukem. No řeč kterou používá je až ledově dospělá. A to dává slovům zvláštní moc. Je to fakt, co se zde odehrává? Možná je to sen. Sen v hlavách dětí. Ale proč tento sen?
Kde jsou hranice představivosti, lásky, nenávisti, tužeb a jak daleko od toho všeho je k činům. Spolužáci a kamarádi Scarmiglio, Bocca a vyprávěč touží po dobru a cestou k němu ničí. Stávají se zlem. Mění svá jména, svou řeč. Už nejsou děti. Teď bojují za lepší svět.
Mrazí. Děti, které přijali myšlenku činit společnost lepší. Proč tak brzy. Jak by to bylo, kdyby nepřešli k uskutečnění svých plánů. Jací by z nich byli lidé? Společnost nás formuje a společnost je zodpovědná? Dětský svět, který příliš rychle dospěl.“... celý text
— Paulina
Hmatatelný čas
„Krom faktů děje, které anotace uvádí bych ráda přidala i nějaký vlastní pohled. Myslím, že se tady zapomíná na zdůraznění jazykové stránky knihy. Totiž kontrast toho, že vypravěčem je jedenáctiletý kluk a složitých větných konstrukcí (myslím, že hlavní postava je v příběhu opravdu jen jedna, vypravěč, poznáváme ho pouze jako Nimba) . Jazyk mi nepřišel dětsky dospělý, spíš prostě jen dospělý, bohatý. Jména, jakými nazývá své rodiče a bratra (Motouz, Skála, Bavlnka) mi pořád nejdou z hlavy. Zvlášť matčino jméno Motouz. (Motouz v kuchyni prala salát, to je prostě fascinující =) Kromě toho se v textu najdou opravdové zvláštnosti, totiž co do vyjadřovaných obrazů. Vzkaz na ulitách šneků, ostnatý drát a kočka chromá od narození... konečná narozeninová "oslava".
Ani nevím, zda se dá hovořit o poznávání zla ke kterému se přibližujeme s dětskou naivitou, která by na venek působila jako krutost. Smrt uneseného spolužáka mi totiž jako nehoda ani trochu nepřipadá. Žádný omyl. O nehodě se dá (možná) mluvit v té části knihy, kde tahle malá teroristická buňka vyhazuje do vzduchu auto svého ředitele a přijdou přitom k úrazu nevinní kolemjdoucí. Ale spolužák po dlouhém mučení (tvarování) rozhodně neumírá náhodou. Proto bych řekla spíš Opravdová krutost, ochutnávaná a ohýbaná až k prasknutí, ve snaze vymknout se světu kolem, do kterého by ti tři měli patřit...
Taky němoceda. Jazyk tvořený gesty a pózami, který malí teroristé používají je dost podstatný. Známé pózy z reklam, klipů.. banality přeměněné na vyjádření emocí a signálů. Pro mě byl tento jazyk kontrastem k balení světa do slov, toho všeho pojmenovávání.
Všechno, proti čemu se ti tři snažili jít, tím se sami stali.“... celý text
— vlcka
Giorgio Vasta - knihy
| 2011 |
 Hmatatelný čas |
Žánry autora
Štítky z knih
20. století italská literatura
Vasta je 0x v oblíbených.