Gergely Péterfy

Nové komentáře u autorových knih

Vycpaný barbar

„Klasický historický román – dlouhý, podrobný, pomalý. Období osvícenství probírá ze všech možných úhlů, od společenského klimatu přes včleněné filosofické úvahy po drobné zajímavosti tehdejšího života. Péterfy také tvoří na všech frontách výrazné kontrasty, proti intelektuálním zálibám šlechty a měšťanstva staví hrubě pudový život týchž vrstev i středověké barbarství nevolníků, proti snaze o poznání a osvobození snahu o ovládání a pokoření druhých, a dalo by se pokračovat. Prolínající se životy Ference Kazinczyho a Angela Solimana ilustrují vzestup i pád věku rozumu. Symbolicky se setkávají v zednářském hnutí, spojuje je ale i marná snaha o získání svobody a vlády nad svým tělem či životem. Přecházení od vyprávění k filosofii, od dramatu k sexuálním excesům baví a umožňuje číst bez intelektuálního vyčerpání. Těch výstřelků na mě bylo ale příliš, jako by byla josefínská Vídeň učiněná Sodoma. Jejich groteskní podoba byla také přes míru, stejně jako množství vykonstruovaných náhod potřebných pro odůvodnění nepravděpodobného děje. Přesto je Vycpaný barbar výborná kniha, svou pomalostí a hloubkou velmi příjemná.“... celý text
— InaPražáková

Vycpaný barbar

„Knihu jsem si koupil na Světu knih v roce 2017, ale nemohl jsem se do knihy začíst. Podařilo se mi to až po třetím pokusu. Souhlasím s evci, že překonat prvních sto stránek je opravdu těžké. Z tohoto důvodu nedávám plné skóre. Čtenář si rozhodně musí nejprve zvyknout na autorův styl a jazyk (o to více musím ocenit překlad pana Svobody). Samotné vyprávění v sobě spojuje osudy dvou historických osobností - Angela Solimana a Ference Kazinczyho. Ve prospěch autora hovoří jednoznačně fakt, že se čtenář se zájmem začte i do Kazinczyho osudů, protože oba dva muži slouží jako průvodci přelomu 18. století, tedy onoho věku rozumu. V některých pasážích autor zcela brilantně vystihl onu bezmeznou víru v lidský rozum u dobových osvícenců. Hovořím zde například o epizodě, kdy Kazinczy pojmenuje svoji první dceru Ífigeneia a místo potřeb pro malé děti, okamžitě koupí hudební nástroje a filozofické texty, protože jeho dcera bude vyrůstat v rodině, kde vládne rozum. To samé pozorujeme i u Solimana, který navzdory nedostatku peněz kupuje staré obrazy a knihy v kožených vazbách (= základem domu je přeci knihovna :-). Stejné projevy domy vidíme v bláznivých utopistických plánech Kazinczyho přátel nebo jeho vlastní definici člověkvěčenství - Člověkvěk, než se stane sám sebou, musí se oprostit od všeho, do čeho se narodil, a vydá se na vandr, na kterém pozná cizí věci. Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale je zapotřebí určité dávky trpělivosti (alespoň na začátku) a vnímat spíše prostředí než samotný děj.“... celý text
— Rilian

Vycpaný barbar

„Vynikající historický román o barbarství, jinakosti a o osvícenství. Skvělé je, že Péterfy nezůstal jen u dizertace a svou vědeckou práci zúročil v tomto románu.“... celý text
— Baobab

Vycpaný barbar

„Rozečetla jsem tuto knihu a po delší době jsem měla pocit, že doopravdy čtu. Ten originální jazyk, dokonalý překlad... Akorát se autor zahleděl trochu sám do sebe, takže příběh je tak rozvleklý, až to odradí. Začátek slibný, ale pak to uvízne v nánosu sice krásných, ale rozvleklých linek. Nevadí mi délka knihy, ani složitý jazyk, opravdu to mohla být senzace roku, ale tohle se zkrátka nedalo dočíst...“... celý text
— GreenMagritte

Vycpaný barbar

„Tahle kniha určitě stojí za přečtení, i když není úplně snadné ji číst. Je to hlavně proto, že v ní nedochází k žádným náhlým a dramatickým zvratům, ale vyprávění postupuje jen pozvolna a místy se vleče. Některé čtenáře by mohlo odradit, že po první zmínce o Angelu Solimanovi na prvních stranách knihy se o něm čtenář opět dozvídá až někde kolem 70. strany. Ale kdo je trpělivý a vytrvá, toho čeká skvělý čtenářský zážitek a zajímavý pohled na konec 18. a začátek 19. století. Jediné, co mi v knize výrazně vadilo, byla věta: "Jak jsem tak stála v podkrovním skladišti Přírodovědného muzea a proti mě to černé tělo,...", která se na můj vkus až příliš opakovala.“... celý text
— evci

Přejít na knížky autora