Baobab
komentáře u knih
Bábovky
Radka Třeštíková
Nepatřím mezi cílovou skupinu čtenářů, kniha mě moc nenadchla. Příběh byl sice promyšlený, postavy mohly být i zajímavé, ale styl psaní mě rozčiloval. Dočetla jsem knihu spíš ze zvědavosti.
Toskánsko: Peklo i ráj
Ivan Krejčí
Podle obalu jsem doufala v lepší knihu, po několika stranách jsem ji odložila, protože mě rozčilovala.
Vycpaný barbar
Gergely Péterfy
Vynikající historický román o barbarství, jinakosti a o osvícenství. Skvělé je, že Péterfy nezůstal jen u dizertace a svou vědeckou práci zúročil v tomto románu.
Tibetský broskvový koláč
Tom Robbins
Četla jsem po knize "V žabím pyžamu", které bylo dokonalé. Toto dílo nebylo špatné, ale na těch pět hvězd mi nedosáhlo. Jsou to ale moc poutavé střípky z Robbinsova života, mohla bych jich číst ještě víc.
Na cestě
Jack Kerouac
Je to prostě jízda umocněná mou nedávnou cestou po Kalifornii. V některých chvílích úplně skvělé (slovní) úlety :) GO!
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Neumím popsat, proč mě kniha dostala, ale od začátku do konce jsem řádky hltala. Snad tím, jaký Ove byl, jaké trpké poznámky k lidem měl, jaký byl poctivec a v jádru dobrák, jaký prožil nebo nežil život, ale hlavně tím, jak příběh autor napsal a taky jak mi padl do nálady. Dočítám s melancholickým úsměvem a slzou v oku.
Zeď
Jean-Paul Sartre
Po přečtení Sartrových povídek jsem si naplno uvědomila pojem existencialismus. Dokázal to popsat takovým stylem, až mi z toho chvílemi bylo úzko. První povídka na mě zapůsobila nejsilněji, Sartre popisuje pocity tak neskutečně živě, že jsem to prožívala zároveň s postavami. Absurdita a ironie některých závěrů povídek je tragicky komická. A líbí se mi jedna ze "zásad Sarterova existencialismu", kterou popisuje v závěrečném slovu Zdeněk Hrbata, že "člověk není napřed ničím a bude takovým, jakým se učiní". Určitě stojí za to přečíst více Sarterových knih.
V žabím pyžamu
Tom Robbins
Je to moje první zkušenost s autorem a nevěděla jsem, co očekávat. Věděla jsem ale už po prvních řádcích, že mě nezklame. Nejdřív mě dostal svými vyjadřovacími schopnostmi, v krátké době také obsahem a sdělením. Dlouho jsem nečetla něco tak barvitě popsaného s neskutečně pestrým slovníkem. V druhé polovině knihy to pro mě byla jízda, která odkrývala myšlenky, které zpočátku autor jen útržkovitě naznačoval. A přesně, jak píše DriftBooks v komentáři, kniha má několik pater a záleží na vás, do jaké se vydrápete. Určitě jsem knihu nečetla naposledy, protože věřím, že pár horních pater mi ještě zůstalo k prozkoumání. Bonusem je Robinnsův humor, nad kterým jsem se smála nahlas. Zajímavé je, že knihu napsal ve druhé osobě ženského rodu, to pro mě bylo rozhodně zajímavé, hlavně z toho důvodu, že takto by to asi žena nepopsala, o to zajímavější to mělo rozměr. Ještě během čtení mi v knihkupectví cvrnkla do nosu jeho další kniha, tak se těším na další jízdu ;)
Třetí říše
Roberto Bolaño
Kniha mě moc neoslovila, není to můj šálek čaje. První třetina/polovina knihy se mi zdála rozvláčná a beze smyslu, ve druhé to alespoň mělo spád a pointu. Co mě zaujalo, byly stavy hlavní postavy za nočního hraní, byly popsány hodně věrně a spolu s pointou u tohoto alespoň můžu říct, že to bylo něco nového a zajímavého, i když ne úplně příjemného.
Dokonalý život
Pavel Vosoba
Knihu jsem si pořídila doslova během sledování rozhovoru Pavla Vosoby s Gabrielou Drtinovou na DVTV. Vyprávění pana Vosoby mě nadchlo natolik, že mi to nedalo a už jsem knihu elektronicky objednávala uprostřed rozhovoru. Jeho myšlenky mi byly velmi blízké, o to více jsem se na knihu těšila. Nemohu říci, že by mě kniha zklamala, naopak, bylo tam mnoho vyřčených myšlenek, které jsou výborné k zamyšlení. Autor rozhodně ví, o čem píše a má k tomu mnoho přirovnání v podobě příběhů z celého světa. Bohužel jsem ale docela tápala ve formě, jakou autor knihu psal. Předešlý komentář například popisuje sílu vztahu učitele a žáka. Já tam bohužel tu sílu necítila, přestože tam být měla. Stejně tak jsem tu sílu necítila i v některých okamžicích, ale věřím, že je to možná tím, že autor je zvyklý spíše vyprávět než psát. Chyběl mi totiž větší popis scén, myšlenek postav, rozvinutí myšlenek, často byly jen v náznacích a já jako čtenář je asi přehlédla. Ale vím, že autor hlavně nabádá k tomu se zamyslet a vyburcovat. Proto odpustím autorovi to, co mi tam chybí a raději si knihu přečtu ještě jednou a najdu v ní, co všechno chtěl autor sdělit, abych objevila možná ještě pro mě skryté myšlenky. Formu bych bodovala na 3*, ale obsah na 5*!
Vražda na faře
Agatha Christie
Skvělá a napínavá kniha. A na konci mě kromě odhalení vraždy slečnou Marplovou rozesmála věta "z archeologického prostředí": "...že jí doktor Stone namluvil, že se obává rivality ostatních archeologů, kteří se nezastaví před loupeží, aby získali předmět, kterým by jeho teorii znevážili."
Nejkrásnější ženská ve městě
Charles Bukowski
Bukowski se ale vůbec nebojí napsat věci tak, jak jsou, jak je cítí. Ani ty zvrhlé. Přitom za obyčejnými věcmi prosvítají i jeho hlubší názory na svět. Kniha se čte výborně, možná proto, jak přímočaře píše. Dlouho jsem se tak nezasmála.
Čtvrtá ruka
John Irving
Přestože bylo v knize několik dobrých a zajímavých myšlenek, tak jsem se z ní jako z celku netěšila jako z jiných Irvingových knih. Kniha mi trošku přijde nerozvinutá, jak to Irving jindy umí. Některé okamžiky mi přišly nerealistické (třeba chování a reakce některých postav), zato ale některé svou jedinečností a originalitou jakoby vypadly ze života, který se neřídí žádným klišé (akce se žvýkačkou). Při čtení posledních stran jsem "kousala nehty nedočkavostí", jestli to Wallingford nakonec zpacká, nebo ne. Nevím, jestli to je třeba překladem nebo stylem psaní, ale hodnotím to ve srovnání s jinými jeho knihami jako průměr.
Pravidla moštárny
John Irving
John Irving mě nezklamal. Jeho postavy vždy ožijí v mé fantazii díky jeho dokonalému popisu podrobností, a to nejenom postav, ale i míst, dějů, věcí, pocitů... A poutavé pro mě je, že se věnuje kromě hlavní postavy i těm "vedlejším", příběh má dlouhodobou linku a je vícegenerační. Člověk s jeho postavami prožívá kus jejich života, až je mu na konci líto, že se s nimi musí rozloučit. Tedy ne každému se to úplně povede, frekvence odpovědí "jasně" se u mě nápadně zvýšila a asi mě jen tak neopustí.
Zmizet
Petra Soukupová
Zajímavé příběhy napsané přirozeně a kniha je tak velmi čtivá. Bohužel jsem ji četla po Irvingovi, kde byl příběh rozvinutý a postavy i děje podrobně popsané. Po něm mi v této knize hodně věcí chybělo. Asi proto jen tři hvězdy, zrovna mi nesedla. Snad se i do postav vcítí víc člověk s dětmi a rodinou.