1. Domů
2. Autoři
3. Gabor Maté
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Gabor Maté

Když tělo řekne NE

„Ačkoliv u nás kniha vyšla relativně nedávno, v anglickém originále byla vydána již v roce 2003. Za tu dobu se samozřejmě medicína i psychoterapie někam posunuly. I tak je kniha zajímavá, dojímavá i inspirující. Věřím, že může někoho popostrčit k nahlédnutí na svůj život pod trochu jiným uhlem. Velkou slabinou knihy je poslední kapitola - Sedm principů k uzdravení. Ta je naprosto o ničem. Jedná se o velmi vágně a nejasně uvedená doporučení. Tomu nejdůležitějšímu autor věnuje nejméně času. Tato čast knihy mě nesmírně zklamala.“... celý text
— Chmur

---

Když tělo řekne NE

„Kniha "Když tělo řekne NE" od Gabor Maté na mě zapůsobila velmi silně a osobně. Četla jsem ji pomalu a s respektem, protože to není text, který by se dal „proletět“. Člověk se u něj často zastaví, zamyslí se a někdy i nepříjemně pozná sám sebe. Autor velmi citlivě propojuje medicínu, psychologii a lidské příběhy. Ukazuje, jak dlouhodobý stres, potlačované emoce a neschopnost říkat „ne“ mohou postupně vést k vážným fyzickým onemocněním. Nečiní to ale způsobem, který by vyvolával pocit viny. Naopak – jeho pohled je lidský, soucitný a klidný. Nemáte pocit, že vás někdo soudí, spíš že vám někdo konečně dává slova pro něco, co jste možná dlouho cítili, ale neuměli pojmenovat. Velmi silné jsou konkrétní příběhy pacientů. Díky nim se z teorie stává realita a čtenář si uvědomí, že tělo opravdu není oddělené od emocí a životních zkušeností. Maté zároveň otevřeně píše i o sobě, o vlastních tendencích k přepínání sil a potlačování potřeb, což knize dodává autentičnost a důvěryhodnost. Oceňuji, že autor nenabízí rychlá řešení ani jednoduché rady. Místo toho vede čtenáře k větší všímavosti k sobě, ke svým hranicím a k signálům, které tělo vysílá dávno předtím, než onemocní. Jeho „sedm A“ nepůsobí jako návod, ale spíš jako jemná mapa, podle které se lze postupně orientovat. "Když tělo řekne NE" je podle mě kniha, která může být velmi přínosná nejen pro lidi, kteří řeší zdravotní potíže, ale i pro ty, kdo mají sklon se přizpůsobovat, přetěžovat a zapomínat na sebe. Není to lehké čtení, ale je nesmírně obohacující. Po dočtení ve mně zůstal silný pocit, že naslouchat vlastnímu tělu není slabost, ale nutnost. Děkuji nakladatelství Peoplecomm za poskytnutí recenzního výtisku.“... celý text
— actavis

---

V říši hladových duchů

„Román (respektive odborná, ale velmi osobní kniha) "V říši hladových duchů" od Gabor Maté na mě zapůsobil mnohem silněji, než jsem čekala. Není to kniha, kterou by si člověk četl jen „pro zajímavost“. Spíš vás postupně vtahuje a nutí přemýšlet nejen o závislostech, ale i o tom, jak vůbec rozumíme lidské bolesti, chování a odpovědnosti. Gabor Maté píše o závislostech bez moralizování a bez jednoduchých soudů. Ukazuje je jako pokus člověka vyrovnat se s něčím, co ho dlouhodobě bolí – často s traumatem, zanedbáním nebo nedostatkem bezpečí v dětství. To, co mě na knize zasáhlo nejvíc, je důraz na souvislosti. Závislost tu není izolovaný problém jednotlivce, ale výsledek prostředí, vztahů a zkušeností, které si s sebou člověk nese od raného dětství. Velkou sílu má kniha v konkrétních příbězích lidí, se kterými autor pracoval. Nejsou to anonymní „případy“, ale skuteční lidé se svými osudy, selháními i zoufalou snahou přežít. Čtení těchto pasáží není vždy snadné, ale právě díky nim přestává být závislost abstraktním pojmem. Najednou má tvář, hlas a historii. Zároveň Maté dokáže srozumitelně vysvětlit i biologické a neurologické souvislosti – jak stres, trauma a nedostatek bezpečí ovlivňují vývoj mozku a schopnost regulovat emoce. Přestože je kniha místy odbornější a poměrně rozsáhlá, nepůsobí odtažitě. Autor píše klidně, lidsky a s velkou dávkou soucitu, a je znát, že mluví nejen jako lékař, ale i jako člověk, který si je vědom vlastních slabostí. Co považuji za velmi důležité, je kritický pohled na společenský přístup k závislostem. Trestání, stigmatizace a „válka proti drogám“ jsou zde vykresleny jako slepé uličky, které problém spíš prohlubují. Kniha nepředkládá jednoduchá řešení, ale jasně ukazuje, že bez empatie, porozumění a práce s traumatem se žádná skutečná změna dít nemůže. V říši hladových duchů pro mě není jen knihou o závislosti. Je to kniha o lidské křehkosti, o potřebě vztahů a o tom, jak hluboko v nás sahají zkušenosti z dětství. Doporučila bych ji nejen odborníkům nebo lidem, kteří se se závislostí setkali osobně, ale i každému, kdo chce lépe pochopit lidské chování – a možná být k sobě i k ostatním o něco laskavější. Děkuji nakladatelství Peoplecomm za poskytnutí recenzního výtisku.“... celý text
— actavis

---

---

Keď telo povie NIE: Ako si skrytý stres vyberá svoju daň

„Na knihe je najkrajší názov. Obsah je jedným dlhým zoznamom ani nie anamnéz, ako skôr prípoviedok autora o jeho pacientoch. Autor však nepostupuje smerom hypotéza - experiment - záver, ale naopak záver - ‘musím na to napasovať nezodpovedajúcu realitu, ktorú mám pred sebou‘. Scenár je pritom vždy totožný: 1. Pacient trpí (väčšinou dlhé roky) náročnou chorobou, nikto mu vraj nedokáže pomôcť a funguje de facto na paliatívnej liečbe. 2. Pacient tvrdí, že mal krásne detstvo, skvelý život, prípadne aspoň v ničom nevybočoval z normy. 3. Maté naňho nalieha ako otravná mucha. Dookola a dookola, kým úbožiak nekapituluje. 4. Pacient zrazu vytiahne brutálnu traumu, na ktorú si čírou-náhodou akurát spomenie: „Ou, wow, vlastne hej, pán doktor, mama mi kedysi dávno kázala vysypať z koša a sestra nemusela.“ (Prípadne reálny príklad z knihy: Matka preruší očný kontakt s dieťaťom a to z toho (vraj!) získalo traumu...) 5. Heuréka! Príčina choroby je odhalená, Maté si mädlí ruky a ja neverím vlastným očiam. Patetické. Výskum? Štúdie, ktoré by neboli čisto observačné? Preukázanie kauzality? Nikde nič. V úvode autor kritizuje psychológiu a posmešne poznamenáva, že to ani nie je exaktná veda, ale iba umenie, ktoré sa na vedu hraje. Veď ok. Ale prečo potom celú túto publikáciu postavil na kritizovanej psychológii a funguje ešte nevedeckejšie? Maté v hone za psychologickou stránkou chorôb úplne opomína, ignoruje a zaznáva biologické príčiny, genetické a fyziologické predispozície, životný štýl atď. Absurdné bolo, ako v podstate naznačoval, že fajčenie nemôže byť primárna príčina rakoviny pľúc, lebo veľa fajčiarov rakovinu nedostane. Dokonale tým kopíruje cigaretovú lobby spomínanú v Mukherdžího Vládkyni všech nemocí. Samozrejme, Maté svoju tézu, že za rakovinu pľúc, či ALS môže potláčaný stres už takejto „štatistike“ a sofizmu nepodrobil. V svete pána doktora môže za všetko stres a všetci sú traumatizovaní. Je o svojej pravde natoľko presvedčený, že neváha psychoanalyticky diagnostikovať slávnych ľudí ako je napr. Stephen Hawking z toho, čo počul alebo niekde čítal o ich povahe a ochoreniach. Neprekáža mu, že nemá k dispozícii ich vyšetrenia, záznamy, vyjadrenia lekárov, príbuzných, či samotných pacientov, diagnóza je jasná: pacient prežil traumu, potláčal stres a hnev, čo sa napokon prejavilo vypuknutím choroby. A do toho sa neustále vysmieva z doktorov, ktorí žijú v podľa neho čiernobielom svete, kde choroby majú iba fyziologické príčiny. Chápete, aké je to absurdné? Miesto vedeckej knihy o epigenetike a o tom, ako sa stres prejavuje na tele, dostanete znôšku krásnych fráz, kde má každá jedna choroba čisto psychickú príčinu. Knihu by som zhrnula ako šarlatánsku učebnicu haliacu sa do rúška psychologických štúdií. Jasné, takto formulovaný text môže priniesť nádej trpiacim, ale nie je to nádej založená na realite. Radšej si prečítajte populárne-náučnú knihu o fyziologických následkoch stresu od Roberta Sapolskeho (Why Zebras Don‘t Get Ulcers). No a Maté? Odporúčam iba rovnomenný čaj…“... celý text
— kurama45

---

Roztěkaná mysl: Původ a léčení poruch pozornosti

„Kniha "Roztěkaná mysl" od Dr. Gabora Maté představuje výjimečný pohled na poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADD/ADHD), který dalece přesahuje běžné medicínské modely založené na farmakologii. Maté do problematiky vnáší hlubokou empatii, osobní zkušenosti a lidskost, čímž otevírá nové cesty k porozumění a léčbě této poruchy. Jeho práce není jen technickou analýzou ADD, ale komplexním zkoumáním lidské mysli a emocí. Dr. Maté zaujme čtenáře již od první stránky svým osobním přístupem. Namísto chladného klinického výkladu nabízí přívětivý tón plný soucitu a porozumění. Vypráví příběhy nejen svých pacientů, ale i z vlastního života, což čtenáři umožňuje propojit teoretické poznatky s reálnými zkušenostmi. Maté nejenže chápe neurologické a psychologické základy ADD, ale také rozpoznává emocionální zátěž, kterou tato porucha přináší. Tato osobní perspektiva umožňuje čtenářům cítit se viděni a pochopeni, což je pro mnoho lidí s ADD či jejich rodinných příslušníků zcela nový a osvobozující zážitek. Jedna z největších předností knihy je její schopnost vytvořit prostor pro sebereflexi. Čtenáři často nacházejí své vlastní zkušenosti v Matého popisech, což je nejen obohacující, ale také terapeutické. Autor v tomto smyslu poskytuje důležité vodítko k sebepoznání a přijetí. Matého analýza se zaměřuje na hlubší příčiny ADD, které vycházejí z raných dětských zkušeností. Autor klade důraz na stres, zejména prenatální a časný postnatální, a jejich vliv na vývoj mozku. Tento přístup posouvá debatu o ADD mimo rámec genetického determinismu a farmakologických řešení, a otevírá prostor pro diskusi o širších společenských a rodinných faktorech. Jedním z klíčových bodů knihy je Matého vysvětlení, jak nesprávná péče, nedostatek bezpečného a láskyplného prostředí v raném dětství, a stres mohou negativně ovlivnit vývoj mozkových struktur odpovědných za pozornost a sebeovládání. V tomto kontextu Maté zdůrazňuje, že ADD není „nemoc“ v tradičním slova smyslu, ale spíše maladaptivní reakce na stresující prostředí. Zásadní přínos Matého práce spočívá v tom, že nepodporuje nadměrné užívání farmakologické léčby. Místo toho se zaměřuje na tzv. „environmentální řešení“ – změny v rodinném prostředí a stylu výchovy, které mohou pomoci zmírnit symptomy ADD. Důraz je kladen na porozumění potřebám dítěte a vytváření podpůrného prostředí, které umožní lepší sociální a emoční vývoj. Autor zároveň upozorňuje na limity moderní psychiatrie a nedostatečnou schopnost této disciplíny zabývat se hlubšími kořeny psychických poruch. Jeho pohled na psychiatrii je kritický, ale zároveň konstruktivní. Poukazuje na důležitost nalezení psychiatra, který chápe širší kontext problému a je schopen nabídnout více než jen farmakologickou léčbu. Kniha se stává neocenitelným zdrojem nejen pro ty, kteří trpí ADD, ale také pro rodiče, učitele a všechny, kdo přicházejí do kontaktu s dětmi či dospělými s touto poruchou. Maté nabízí cenné rady pro rodiče, jak přistupovat k dětem s ADD, aniž by se uchylovali k pocitům viny nebo selhání. Důležitost lásky, podpory a přijetí je v Matého podání klíčová pro zdravý vývoj dítěte. "Roztěkaná mysl" je výjimečná kniha, která přináší nový pohled na ADD. Její hlavní síla spočívá v propojení vědeckých poznatků s hlubokým lidským soucitem. Maté nejen edukuje, ale i léčí – čtenáři jsou vedeni k tomu, aby si odpustili své vlastní nedostatky a lépe porozuměli sami sobě i svým blízkým. Díky tomu se tato kniha stává nejen odborným textem, ale i osobním průvodcem na cestě k lepšímu pochopení ADD a lidské mysli.¨ Děkuji nakladatelství Peoplecomm za poskytnutí recenzního výtisku.“... celý text
— actavis