Donya Al-Nahi
britská, 1965
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Děti si vzít nenechám
„Pokud někdo četl knihu Hrdinka pouště od této autorky, tak asi první polovinu knihy můře klidně přeskočit, protože je to zkrácený přepis.
Nic proti ničemu, ale tak nějak se opět potvrdilo, že míchání diametrálně odlišných kultur (evropské x muslimské) nedělá dobrotu. A člověk do hlavy tomu druhému nevidí a nemůže si být ničím jistý. Jistě existuje hodně příkladů, které dopadly pozitivně, bohužel v mém okolí je tomu spíše naopak.
Spoiler - Za mě respekt, že to riskla znovu a odpustila - za cenu toho, že dokonce života bude ve střehu, aby se to neopakovalo. Nevím, zda já bych toho byla schopná. Asi spíš ne.“... celý text
— daza.dt
Děti si vzít nenechám
„Hrdinku pouště jsem nečetla, tato autobiografie mne nezaujala tak jako jiné příběhy s podobnou tematikou.“
— Radka1911
Děti si vzít nenechám
„V knize se na můj vkus až příliš opakují pasáže z první knihy Hrdinka pouště. Opravdu velká část knihy je promrhaná něčím, co už jsem jednou četla. Naopak co se týče samotné záchrany děti, přijde mi to strašně jednoduché, možná i trochu přitažené za vlasy. Donya na mě nepůsobí dobře. Ty její názory, že matka je nadevše a otec jako co??? Sice tvrdí, že právo otce uznává, ale celkový dojem z jejího popisu zní jinak. Ano kdyby mi otec unesl děti, také bych je chtěla zpět, nicméně co takový Theo, kterému prostě jen tak odvezla Marlona pryč z Kypru. Neudělala snad úplně to samé, co odsuzuje u oněch mužů??? Nesnesla pocit, že by měla žít nadosmrti na Kypru, chtěla zpět do své země, do své kultury. Stejně jako ti otcové, co děti unášeli. Asi by se holka hodně divila, kdyby se v Anglii objevil Theo a snažil se unést své dítě zpět na Kypr.....přesně tohle totiž Donay dělala. Takže závěr je ten, že podle mě je to jen ubohá pokrytecká ženská, která si rozhodně žádný obdiv nezaslouží.“... celý text
— pavlina0821
Hrdinka pouště
„Bohužel i já se musím přidat k poněkud negativním komentářům. Kniha se mi sice četla dobře, nicméně autorka na mě působí dojmem "všechno vím, všechno znám, já jsem ta nej" Je nsekutečně sobecká se sebestředná, vyloženě touží po tom, aby ji lidi obdivovali pro to, co dělá. Ale nejvíc mě zarazila jedna konkrétní věc. V jedné fázi knihy skučí, jak moc je závislá na svých dětech, nemůže bez nich být ani chvíli, je celá říčná z toho, že je nevidí pár hodin, co jsou ve škole. Dokonce se nechá zaměstnat v rodičovském sdružení, aby byla přítomná ve škole a mohla být blízko u dětí. Ale na druhou stranu jí nevadí odcestovat od nich přes půl zeměkoule na několik týdnů (navíc ještě ve chvíli, kdy je jedno z dětí nemocné). To je podle mě vrchol pokrytectví.“... celý text
— pavlina0821
Děti si vzít nenechám
„Kniha mě svým tématem zaujala. Donya mi nejdřív připadala jako děsná egoistická nerozumná osoba. Svou pomocí jiným ženám si mě získala. Říkala jsem si, že nezabíhá do detailů, aby nevyzradila příliš. Ale trochu se mi těžko věří tomu, že by to bylo všechno tak jednoduché … (viz kniha Abája) a jak je vidět z jiných komentářů, nebude to tak jednoduché a pravda asi bude někde jinde. No a že jí samé pak manžel také unese děti mi přišlo jako ironie osudu. Nakonec z této knihy mám smíšené pocity.“... celý text
— Batta
Donya Al-Nahi - knihy
| 2011 |
 Děti si vzít nenechám |
| 2004 | Hrdinka pouště |
Žánry autora
Literatura naučná Biografie a memoáry
Štítky z knih
Al-Nahi je 0x v oblíbených.