Děti si vzít nenechám
Donya Al-Nahi
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76404/deti-si-vzit-nenecham-76404.jpg
4
50
15
Dramatický příběh o zoufalství, odhodlání a naději. Autorka líčí vlastní životní příběh. Prologem je okamžik, kdy v Bagdádu konečně vystopuje dvě ze svých čtyř dětí a za asistence amerických vojáků přinutí manžela vydat jí děti, které předtím unesl... Donya v mládí opustila domov a konvertovala k islámu. Pobývala v Jordánsku, Tunisu a na Kypru po boku různých mužů. Všechny vztahy se ale rozpadly a Donya se vrátila do Londýna, kde založila rodinu s Mahmoudem, číšníkem v orientální restauraci. Stýkala se s arabskou a muslimskou komunitou, a tak znala případy žen, jimž manželé po odluce unesli děti a zabraňovali kontaktu s nimi. S pomocí svých zkušeností a znalosti arabštiny se Donya snažila ženám pomáhat a poměrně úspěšně unášela děti zpět. Tak se i proslavila v médiích, sama však na své aktivity doplatila podobným osudem.... celý text
Přidat komentář
Hrdinku pouště jsem nečetla, tato autobiografie mne nezaujala tak jako jiné příběhy s podobnou tematikou.
V knize se na můj vkus až příliš opakují pasáže z první knihy Hrdinka pouště. Opravdu velká část knihy je promrhaná něčím, co už jsem jednou četla. Naopak co se týče samotné záchrany děti, přijde mi to strašně jednoduché, možná i trochu přitažené za vlasy. Donya na mě nepůsobí dobře. Ty její názory, že matka je nadevše a otec jako co??? Sice tvrdí, že právo otce uznává, ale celkový dojem z jejího popisu zní jinak. Ano kdyby mi otec unesl děti, také bych je chtěla zpět, nicméně co takový Theo, kterému prostě jen tak odvezla Marlona pryč z Kypru. Neudělala snad úplně to samé, co odsuzuje u oněch mužů??? Nesnesla pocit, že by měla žít nadosmrti na Kypru, chtěla zpět do své země, do své kultury. Stejně jako ti otcové, co děti unášeli. Asi by se holka hodně divila, kdyby se v Anglii objevil Theo a snažil se unést své dítě zpět na Kypr.....přesně tohle totiž Donay dělala. Takže závěr je ten, že podle mě je to jen ubohá pokrytecká ženská, která si rozhodně žádný obdiv nezaslouží.
Kniha mě svým tématem zaujala. Donya mi nejdřív připadala jako děsná egoistická nerozumná osoba. Svou pomocí jiným ženám si mě získala. Říkala jsem si, že nezabíhá do detailů, aby nevyzradila příliš. Ale trochu se mi těžko věří tomu, že by to bylo všechno tak jednoduché … (viz kniha Abája) a jak je vidět z jiných komentářů, nebude to tak jednoduché a pravda asi bude někde jinde. No a že jí samé pak manžel také unese děti mi přišlo jako ironie osudu. Nakonec z této knihy mám smíšené pocity.
Ačkoliv Donya ze začátku působila nesympaticky, troufám si říct až povrchně, postupně jsem ji začala chápat. Kniha je čtivá, ale působila na mě dost zrychleně. Málo detailů, chybělo mi tam při záchraně dětí dostatečné popsání napětí a pocitů a občas jsem si říkala, zda to není trochu přitažené za vlasy.
Moc nevěřím tomu, že je psáno podle skutečnosti, přečetla jsem na toto téma nespočet knížek . Jednak vše popisuje povrchně nejde do detailů takže kniha příliš nezaujme ,ale hlavně to jak jednoduše vozila/únášela děti z islámských zemí - přijela, odvezla /ještě v doprovodu kámošky, nebo děti vyjížděly na cizí pas - vždyť tak to tam vůbec nefunguje...takže u mě nazažiješ - nevíš...
Tato paní mé sympatie nemá. Obě její knížky mě neuchvátily a určitě bych nevěřila, že je vše, tak jak píše. Dokonce v knihách jiných neštastných žen je popisováno, že přislib, jak jim pomůže, tak nikdy nevyplnila
ackoliv jsem par stran peskocila je kniha velmi ctive napsane... nejvice se mi libilo ze to neni jne s pohledu autorky ale i s pohledu deti :-)
Donya je obdivuhodná a statečná žena. Kniha je dobře napsána a četla se velice dobře. Určitě ji doporučuji.
Nevím co si o téhle knize mám myslet. Donya mi přišla silně nesympatická, dokola se opakovalo pořád to samé. Silou vůle jsem to dočetla do konce a knihu pošlu někam dál.
Skutečně prožité drama autorky, dobře popsané dvě tak naprosto odlišné kultury a šovinistická povaha islámu. Autorka ukázala obrovskou odvahu nejen v případě svých dětí, ale i v pomoci jiným ženám.
... odvážná to žena. Knížka, která mě zaujala svou anotací, jsem ráda, že jsem ji přečetla. Donyu obdivuju.
S touto tém,atikou jsem četla už řadu knih, ale můžu říct, že tato kniha je velice dobře propracovaná. Čte se jedním dechem. Opravdu můžu všem doporučit.
kniha má jak světlé stránky- například jak zvládla ten únos, který jí potkal, ale dají se najít i slabší chvilky ( dítě s Kypřanem),... zajímavá knížka, určitě pěkně čtěná a zajímavá
Prvních 100 stránek je převzato z knihy "Hrdinka pouště" - dle mého to mohlo být vynecháno, popř. dost zkráceno. Někdo její počínání chápe, někdo její počínaní nechápe, já osobně nevím. A taky se mi nelíbil ten její styl života ze začátku, jak si vybírala partnery a jak je dokázala tak jednoduše opustit. Neví, co chce. Jinak knížka je dobrá a obdivuju jí, jak to zvládla.
Kniha Děti si vzít nenechám je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 72x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Knihotéce | 30x |
| Chystám se číst | 13x |
| Chci si koupit | 2x |
(SPOILER) Pokud někdo četl knihu Hrdinka pouště od této autorky, tak asi první polovinu knihy můře klidně přeskočit, protože je to zkrácený přepis.
Nic proti ničemu, ale tak nějak se opět potvrdilo, že míchání diametrálně odlišných kultur (evropské x muslimské) nedělá dobrotu. A člověk do hlavy tomu druhému nevidí a nemůže si být ničím jistý. Jistě existuje hodně příkladů, které dopadly pozitivně, bohužel v mém okolí je tomu spíše naopak.
Spoiler - Za mě respekt, že to riskla znovu a odpustila - za cenu toho, že dokonce života bude ve střehu, aby se to neopakovalo. Nevím, zda já bych toho byla schopná. Asi spíš ne.