Stanislav Struhar

Nová kniha

Váha stínu - Stanislav Struhar

Po svém díle Váha světla, vysoce ceněném literární kritikou i čtenáři, představuje Stanislav Struhar v knize Váha stínu další subtilně komponovaný román plný im... detail knihy

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u autorových knih

Rukopis

„Tak, jak mě kniha Hledání štěstí nadchla, tak mě Rukopis zklamal. V mnohém se podobá Hledání štěstí (vypravěč se snaží publikovat v Rakousku a nedaří se mu to, problémy emigrantů apod.), ale přesto je jiná. Vypravěč je tentokrát černoch pocházející z Pobřeží slonoviny a v tom byl u mě kámen úrazu - pod vypravěčem jsem cítil Čecha (autora) a vůbec mě nepřesvědčil, že to tak není. V závěrečné části se vypravěčem stává mladá rakouská dívka a v tomto případě Struharovi už věřím, že to vypráví tato žena a ne on sám. Pokud se nepletu, jde o autorovu prvotinu a možná proto cítím, že je slabší. 60-65%, 17. 2. 2024.“... celý text
— mgeisselreiter

Hledání štěstí

„Moc pěkné počtení o lásce, o vztazích, které nikdy nejsou bez problémů, o životě "cizince v cizí zemi". Bylo mi to všechno takové blízké, prostě taková moje srdcovka. Ne často dávám 5* jako nyní, 12. 2. 2024.“... celý text
— mgeisselreiter

Stará zahrada

„Vem mě za ruku a převeď přes zahradu ve které nesmím tancovat se zavřenýma očima když jsem cizí“
— hyperionka

Hledání štěstí

„Knihu jsem si vyhlédl čistě díky jejímu zařazení ve vkusné nakladatelské edici Symposium. Autor je předlistopadový emigrant do Rakouska (domestikací vypadlo z jeho příjmení původní "ř") a novela, přeložená z němčiny Nikolou Zejkanovou, se vypráví z pozice jeho alter ega, žijícího ve Vídni a protloukajícího se v literárních, nakladatelských a knihkupeckých kruzích. Autorské jsou bezpochyby i postoje odcizení od rodné země a jazyka, spojené s touhou začlenit se a být uznán jako rakouský autor. Přiměřeně poetická a mírně banální "vztahovka" je ozvláštněna tím, že navzdory první osobě vyprávění a nestandardnímu jednání hlavní postavy nejsou osvětlovány její motivace a psychologické pochody. Ve čtenáři to může vyvolávat průběžnou pochybnost o žánru. Zamlčuje tu hrdina svůj stud a pochyby v touze po obyčejné lidské blízkosti, nebo děj sledujeme z pozice sociopata? Směřuje snad ke kriminálnímu rozuzlení? Nejistá identita emigranta, který navíc nemůže najít práci ve svém oboru, je tematizována v kulisách knižního provozu, které z dnešního pohledu působí zvláštně starosvětsky. Krátce po roce 2000 tu ještě práci buď máte, anebo ne, a pokud ji máte, tak do ní docházíte a normálně vás živí. Po dvaceti letech jsme v situaci, kdy není zvykem být "nezaměstnaný", zato vztahy mezi prací, pracovištěm a penězi se zdají být mnohem méně přímočaré.“... celý text
— pomala_kniha

Cizinky

„Stanislav Struhar píše dle mě moc pěkně, jeho povídky jsou takové psychologické črty - je třeba trochu domýšlet, co postavy mají na srdci a nahlas neříkají, co je trápí apod. Zároveň píše na zajímavé téma - jako český emigrant odráží tuto skutečnost ve svém díle, což je čtenáři blízké, jelikož vlastně Rakušan píše o Československu. První povídka mě chytla víc (80%) než druhá (70%), celkově 75%, 15. 4. 2022.“... celý text
— mgeisselreiter

Přejít na knížky autora