Nová kniha Andrey Klimešové
Slunce života
Román o hledání vlastní hodnoty, o snaze vystoupit z vlastního stínu a najít ve svém životě slunce. O zdánlivě lehkém úkolu najít lásku k sobě samému, obejmout ... detail knihy
Související novinky
Pravidla hry, Léčebna a další knižní novinky (15. týden)
Máme pro vás připravený přehled připravovaných novinek na období od 8. do 14. dubna, kdy se můžete těšit na velké množst... celý text
Nové komentáře u knih Andrey Klimešové
„Nádherná kniha, tak si říkám, kolik je mezi námi, kteří přesně takhle uvažují, koukají na hezké fotky na sociálních sítí a říkají si: proč mě se tohle nedaří? Přitom skutečnost je úplně jiná. Obdivuji prvotinu paní spisovatelky.“... celý text
— Lenka276
„Knihu jsem si vybrala podle krásné obálky, krásný byl i příběh...“
— regulax
„Nic jsem od toho nečekala a byla jsem příjemně překvapená. Jen mě mrzelo, že už je konec.“
— emilieselden
„To, že něco vypadá zalité sluncem ještě neznamená, že to tak skutečně je.
Právě tohle zjistí v knize Slunce života dvě kamarádky, Bára a Alice. Alice je čerstvou maminkou malé holčičky. Zažívá ale psychické problémy a poporodní deprese. Bára je uznávanou modelkou s krásnou postavou, ale objeví se u ní zákeřná nemoc. Dokáží se se svým trápením jedna druhé svěřit? Dokáže jejich přátelství porazit všechny nástrahy, které jim život přichystal?
Život mnohdy není fér, ani takový jaký si přejeme. A už vůbec ne takový, jaký ho ukazujeme na sociálních sítích. To, jak se častokrát cítíme, to že se nám nedaří, to že prožíváme nějaké trápení, to zkrátka moc často před cizími neříkáme. Není to ale chyba? Kolik ostatních lidí by se dokázalo z našich chyb poučit? Kolik dalších by zjistilo, že se zlé věci nedějí jen jim? To jsou otázky, nad kterými jsem se celou knihu zamýšlela.
Když jsem se do této štafety přihlásila, vůbec jsem nevěděla, o čem kniha bude. Takže pro mne takové velké malé překvapení úplně mimo můj žánr.
Téma to bylo zajímavé, i když velmi bolestivé. Musím se přiznat, že emoce byly velké. Často jsem plakala a říkala si, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Uf! Ještě, že jsem tohle zatím nemusela řešit.
Moc se mi líbilo, jak autorka metaforicky používala stromek mandarinky.
,,Koukám na rostlinu, která nemá ani jeden list, větvičky má suché a na jedné z těchto vyschlých větví visí téměř zralá mandarinka. Obětovala všechny své listy, aby zachránila plod." Tohle pro mne bylo velmi emotivní.
Osobně bych ocenila větší propracování vedlejších postav. V knize byly spíše takovými stíny, které se občas někde mihnou, ale nic na nich nestojí. A také bych brala víc uzavřený konec, třeba nějakým dovětkem, co bylo za x let.
Příběh se, přestože je velmi silný a bolestivý, četl dobře a rychle. Autorka používá hovorová slova a nezabývá se přespříliš dlouhými popisy. Děj tak plyne rychle a čte se téměř sám.
Obě hlavní hrdinky jsem si nakonec oblíbila. Byla to ale malinko delší cesta.“... celý text
— lucyvase4
„Silná kniha, v níž sledujeme dvě duše - jedna zlomená procházející uzdravením a druhá, které leží svět u nohou, chátrá. Smutná ironie.
Čtivá kniha díky krátkým kapitolám v ich-formě. Písmo bylo pro mě trochu nezvyklé. Jazyk jednoduchý, hovorový.
Postav je v příběhu pár, jsou skvěle vykreslené, různé osobnosti dávají příběhu šmrnc a reálnost.
Kniha se soustředí jak na děj, tak na pocity a emoce hlavních hrdinek - tady bych to rozvedla mnohem více, to mi chybělo a naopak bych vynechala ty scény, které neposouvaly děj dopředu ale jen ho vyplňovaly.
Příběh je velmi emotivní a pro ty, kdo si zažili něco podobného, bude hodně těžko čitelný. Já sama jsem knihu odkládala a četla ji dlouho, dávkovala jsem si příběh, také jsem to dost prožívala a na holky jsem často myslela i mimo čtení.
Když pominu to hlavní gró, je kniha spíše oddechová, pohodová, milá, příjemná, lidská, taková z normálního života.
Postavy a jejich životy působí velice autenticky, klidně bych věřila, že se příběh stal, a bohužel také přišlo uvědomění, že se i stát může - každému z nás.
Občas jsem měla při čtení pocit, jako bych nahlížela někomu do života, skoro jsem se styděla číst dál, jak to bylo opravdové. A zároveň to mě nutilo číst dál. Konec je spíše otevřený, rozhodně bych chtěla druhý díl, mám hromady otázek a zajímají mě osudy postav.
Vlastně až na konci knihy se dozvídáme, kolik je dceři hlavní hrdinky - to jsem jen odhadovala a od začátku mi to chybělo, chování moc neodpovídalo, ale to je jen vedlejší detail. Někomu, kdo nemá děti, to ani nepřijde.
Knihu doporučuji číst, když budete v dobrém rozpoložení, často jsem nestačila tahat kapesníky.“... celý text
— ctu_a_pisu
