Aleš Černý

česká, 1988

• Autor
• Knihy
• Série
• Bazar
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Na hraně apokalypsy - Aleš Černý

Po lapálii s genovou terapií se na Zemi potuluje horda nebezpečně přizpůsobivých mutantů a vyvrhelů společnosti. A pak je tu Tomáš Tuhý, vědec. Bádá všude, ať... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Na hraně apokalypsy

„Sci-fi řežba plná sarkastického humoru. Já se na začátku obával zda kniha nebude hodně o fyzice, ale není tomu tak. Někdo by byl naopak nadšen, ale to je již věc názoru. Sci-fi řežba je plná sarkastického humoru a spousty neotřelých hlášek. Postavy jsou výborně vykreslené a spolu s příběhem knihy vytváří skvělý příběh. Lehkým mínusem je lehce v rychlosti useknutý konec knihy. Co se stalo s naším hlavním hrdinou chtělo trochu více rozvést. Celkově velice zdařilé dílo.“... celý text
— Pepa0216

---

Na hraně apokalypsy

„"V práci jsem se otáčel na židli a bryndal na sebe kafe, když do laboratoře vešel nažehlený čtyřhvězdičkový hňup." A tahle věta to všechno začala...díky ní jsem poznala, že tuhle knihu CHCI. Sci-fi zrovna není moje parketa. Kor když se podstatná část odehrává ve vesmíru. Ale když jsem jednou tal brouzdala po e-shopu nakladatelství Canc a vyskočila na mě tahle kráska, řekla jsem si Proč ne. A moc dobře jsem udělala... Tomáš Tuhý. Nerd. Typický nerd. Co miluje kafe. A teď je nucen letět do vesmíru a zkoumat vyspělou mimozemskou technologii. Což jen dokazuje, že ve vesmíru nejsme sami. Jak moc se tahle mise může pokazit? Prozradím vám to pomocí nejoblíbenější Tomášovi fráze....Doprdele. Tohle byla opravdu skvělá jízda. Stylu autorova psaní jsem propadla v podstatě od začátku. Byl tak lehký, vtipný, vyloženě si říkal o přečtení. A stálo to za to. Originální příběh, nesourodé postavy, které se nejen tolerovaly, ale milovaly jako rodina. Vojanda Ema, vědátor Fred, masochista Akim, ti všichni se navzájem doplňovali do jedné úžasné jednoty. Mimozemská technologie natolik vyspělá, že s námi dokáže komunikovat. A nerd, který nikdy nebyl ve vesmíru, přesto jej celá posádka pozemské lodi Francis okamžitě přijala za kapitána a plně respektovala... Knize nechybí téměř nic, napětí by se místy dalo krájet, romantická linka je příjemně vsazena bez zbytečné omáčky okolo. Vtipné pasáže do vyprávění pasují jako pr*el na hrnec, celá dějová linie mi prostě dává smysl. Mě tedy určitě... Ale nějakou výtku přeci jen mám...Za prvé, nebylo zcela vysvětleno, kde se na Zemi vzali mutanti. V anotaci je lapalie s genovou terapií, ovšem neregistruji, že by tohle v knize zaznělo. A za druhé, konec byl useknutý. V klidu bych snesla ještě pár stránek s vysvětlením, PROČ se tohle s Tomášem a Irmou stalo. Suma sumárum, nemohu jinak, než knize vstřelit plných pět raketek z 5. A těším se na další autorův počin. “... celý text
— uzivatel01337

---

Na hraně apokalypsy

„„Ano, můj plán mám mouchy. Mnoho much. Dalo by se říci, že můj plán je moucha. Chcíplá moucha. Ale jinak je to dobrý plán.“ „Ty vole, uhni, já letím s tím magorem.“ Po delší době jsem zase narazil na příběh, který dokázal zaujmout. V anotaci se zcela správně píše, že se jedná o sci-fi space operu, postapo a humorný příběh. To „humorný“ je na místě. Nečekejte akční humorné hlášky. Opravdu je to jen humor a to je dobře. Možná bych toho vynuceného humoru trochu ubral, ale jinak cajk. A protože Aleše Černého vůbec neznáme a jeho prvotinu ještě moc lidí nečetlo, bylo by dobré ho trochu zaškatulkovat. Nemám rád škatulky, ale příběh se mi líbil a rád bych, kdyby to pana spisovatele neodradilo a psal dál. Citát: Bude to bolet. Nekoukej na tu ránu. Čum mi radši na kozy. Tak že, kdo četl příběh Martina Moudrého Kat (a teď se prosím uklidněte a neřvěte Kulhánek!!!!) mohl by nejlépe pochopit příběh Na hraně apokalypsy. Možná i trochu Legie od spisovatelů Kotleta & Sněgoňová. Kdo tyto příběhy zná, lehce pochopí, o čem pan Černý píše. V dnešní době už nemůžeme říct, že je to nějaké „opisování“ nebo snad „kopírace“, to rozhodně ne. Knih na toto téma je hafo a záleží jen na spisovateli, jak se s daným tématem vypořádá. A já jsem spokojen s panem Černým. Malá ochutnávka: Vrátil jsem se pro Akima a mlčky vyrazil do zahrady. Zahrada byl nevýstižný název. Co měla být zahrada, přerostlo v regulérní prales. Obrovské světlíky a prosklené dveře vytvořily perfektní tropické klima, které svědčilo skoro všem rostlinám. Dlouhé šlahouny přerůstající přes uličku působily děsivě. Chvílemi jsem si připadal jako ve filmu Predátor a čekal, odkud na mne zabiják vyskočí. Příběhu mohu vytknout jen pár nedostatků. V první řadě mě strašně mátly začátky některých kapitol. Jakoby vůbec nepokračovaly tam, kde končí předešlá kapitola. Byl tak trochu oříšek se zpočátku orientovat. Některé části mají i docela velké úseky, a trochu déle trvá, než se dopracujeme k vysvětlení. Musíte si dát kafe, chvilku popřemýšlet a jste tam. Například jste v jedné kapitole ve vesmíru, lítáte jak šílenej a najednou v další kapitole zombie a Země. Dvě kafe s mlíkem a snad to dáte. Poslední kapitoly už naštěstí jsou označené časovým úsekem. Třeba „po půl roce“. Citát: Svět zmizel, i vesmír zmizel. Byl jsem mimo čas a prostor. A vlastně jsem to už ani nebyl já. Nebyl jsem. (POZOR: Tento odstavec je SPOILER) Trochu mě tu mrzelo, že ačkoliv hlavní hrdina při jednou útěku-útoku nabral do Francise (kosmická loď) strašně moc lidí ze Země, nedokáže s nimi pracovat a nevyužije je. Vlastně snad jen stopařku (jméno si teď nevybavím) a jinak nikoho. Zašil lidi někam do útrob lodi a krom jedné nepovedené vzpoury o nich čtenář vůbec neví. Dalším nedostatkem jsou děti. V tomto příběhu se tam ke konci zamotají (Jasně, „vylezou“ z dělohy) a pan spisovatel využívá každou dramatickou část příběhu tím, že tam do toho vloží něco o dětech a o rodině. Tohle mě opravdu štvalo. Adam a Eva jsou sice hezká jména na počátek nového života, ale čtenář by neměl být ovlivňován časovým skokem jen proto, že si někdo vrznul. A to hlavně protože brutální konec příběhu vás pak bude víc mrzet. I když je tu díky cestování časem ještě nějaká ta malá naděje (šance). (KONEC SPOILERU) Citát: Na to, jak krátké žijete životy, truchlíte nějak dlouho. Knihu jsem si koupil rovnou od nakladatelství Canc. Byla trošku dražší, ale vůbec nelituju. Díky tomu mám v knize podpis pana spisovatele, dostal jsem placku na které je zobrazen přebal knihy, dále jsem získal knihu v elektronické podobě a k tomu ještě solidně vypadající knižní záložku. Hrnek s tématem knihy jsem nechtěl. Na kafe mám svůj hrnek a ještě jsem ho nerozbil. (na rozdíl od hlavního hrdiny) A jak jsem již psal výše, až na několik neduhů jsem si tuto vesmírnou jízdu užil. Není to na sto procent, ale čtyři hvězdy jsou prostě na místě. Dal bych 90%, ale tady to i po změnách, které do dnes nejsou dokončené, nejde. Tak že alespoň informačně čtyři a půl Hetešáků. ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Jsem vědec, ne blbec.“... celý text
— Terva

---

Žánry autora

Romány Literatura česká Sci-fi

Štítky z knih

space opera

Černý je 2x v oblíbených.