A. Gravensteen
česká
Nové komentáře u autorových knih
Pohyby ledu
„Ze začátku jsem podezřívala přísného kritika P. Bílka z mně nepochopitelné shovívavosti... no a pak se na scéně objevili noční fenomenologové - hustý (myslím, že si zažádám o členství;-))... Nesnáším, když se se mnou manipuluje, v knihách to však miluju a dychtivě očekávám! Bravo, neznámý autore, skvělá prvotina: pečlivě promyšlena zápletka, osvěžující hra s jazykem, závěr lepší než začátek (většinou to v knihách bývá obráceně). Doufám, že budete psát dál, už se těším, jak mě budete houpat ve své další knize:)“... celý text
— Godgifu
Pohyby ledu
„Myslím, že tahle kniha nikdy nebude v červených číslech, hlavně proto, že se všechno to zajímavé začne vyjasňovat až za půlkou. Pro mě ideální - už se těším, až si jí přečtu znovu a nic už mi neunikne!“... celý text
— Selket
Pohyby ledu
„Z novináře Miroslava Hammera se v jednom zlomovém okamžiku stává figurka, jejíž život řídí někdo jiný ...... a on o tom ještě dost dlouho neví. A až mu to dojde, je pro něj pozdě...... nebo ne? Vzhledem k mému zvyku dát si k večerní četbě sklenku vína či dvě, inspirovala mě četba této knihy k zajímavým úvahám.... bavila mě.“... celý text
— hannina
Pohyby ledu
„Chytře vymyšlené, mnohovrstevnaté, mezi českými autory zjevení. Autor umí psát, ale v první části by trochu mohl i škrtat (kolikrát si proboha vařil to kafe...). Detektivní zápletka v atraktivním prostředí (výzkum, Grónsko, novináři) bez potoků krve a věčně opilých, umolousaných, proti systému bojujících komisařů.“... celý text
— Schuminka
Pohyby ledu
„Wau, chtěla jsem změnu a sáhla po této knize s nadějí, že to bude jiné čtení a musím uznat, že mě kniha naplnila. Mám svou verzi, proč a za jakých okolností vznikla, ale nebudu nikomu nic podsouvat, protože tato kniha má potenciál předat každému čtenáři něco jiného a tím se řadí k těm těžším, ale kvalitnějším. Nutí přemýšlet, luštit, doufat... Nejdřív jsem ji ale chtěla i odložit. Předpokládala jsem po začátku nějakou nemastnou korupční detektivku. Nakonec jsem přeskočila pár stran a pak už hltala do konce a nechala se omamovat paralelními světy, jazykem a touhou přijít na to, co nám chce autor sdělit a co smíme vlastně poznat. Potupně jsem se vrátila i k přeskočeným stranám. Nechtěla jsem se ztratit a nechat se zmást. Snila jsem pak pár dní o svých křižovatkách a o tom, co by můj přítel i nepřítel psal do mého deníku, vzniklo by nesmrtelné jiné já, protože papír snese vše. Žádná autobiografie, ale pořádná jízda. Každopádně mě kniha omámila a proto se nyní snažím možná trapně filozofovat. Děkuji neznámému autorovi a vážně bych Vás chtěla poznat a popovídat si u drinku s ledem. P.S. Prosím napište! Nebo napište alespoň další knihu a můžete zase míchat led a pravdu, jak uznáte za vhodné.“... celý text
— Baraaa