Pohyby ledu
A. Gravensteen
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409778/bmid_pohyby-ledu-vww-409778.jpg
4
87
20
Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštění. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a — pochopitelně v roli hlavní — Grónský ledový štít. Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že tahle kniha nikdy nebude v červených číslech, hlavně proto, že se všechno to zajímavé začne vyjasňovat až za půlkou. Pro mě ideální - už se těším, až si jí přečtu znovu a nic už mi neunikne!
Z novináře Miroslava Hammera se v jednom zlomovém okamžiku stává figurka, jejíž život řídí někdo jiný ...... a on o tom ještě dost dlouho neví. A až mu to dojde, je pro něj pozdě...... nebo ne? Vzhledem k mému zvyku dát si k večerní četbě sklenku vína či dvě, inspirovala mě četba této knihy k zajímavým úvahám.... bavila mě.
Chytře vymyšlené, mnohovrstevnaté, mezi českými autory zjevení. Autor umí psát, ale v první části by trochu mohl i škrtat (kolikrát si proboha vařil to kafe...). Detektivní zápletka v atraktivním prostředí (výzkum, Grónsko, novináři) bez potoků krve a věčně opilých, umolousaných, proti systému bojujících komisařů.
Wau, chtěla jsem změnu a sáhla po této knize s nadějí, že to bude jiné čtení a musím uznat, že mě kniha naplnila. Mám svou verzi, proč a za jakých okolností vznikla, ale nebudu nikomu nic podsouvat, protože tato kniha má potenciál předat každému čtenáři něco jiného a tím se řadí k těm těžším, ale kvalitnějším. Nutí přemýšlet, luštit, doufat... Nejdřív jsem ji ale chtěla i odložit. Předpokládala jsem po začátku nějakou nemastnou korupční detektivku. Nakonec jsem přeskočila pár stran a pak už hltala do konce a nechala se omamovat paralelními světy, jazykem a touhou přijít na to, co nám chce autor sdělit a co smíme vlastně poznat. Potupně jsem se vrátila i k přeskočeným stranám. Nechtěla jsem se ztratit a nechat se zmást. Snila jsem pak pár dní o svých křižovatkách a o tom, co by můj přítel i nepřítel psal do mého deníku, vzniklo by nesmrtelné jiné já, protože papír snese vše. Žádná autobiografie, ale pořádná jízda. Každopádně mě kniha omámila a proto se nyní snažím možná trapně filozofovat. Děkuji neznámému autorovi a vážně bych Vás chtěla poznat a popovídat si u drinku s ledem. P.S. Prosím napište! Nebo napište alespoň další knihu a můžete zase míchat led a pravdu, jak uznáte za vhodné.
Pro vyváženost (mnoho)vesmíru přihodím na tu negativnější kupičku komentářů.
Pohyby ledu jsou knihou, která mě svojí první, zdlouhavou a relativně nezáživnou polovinou dost štvala (no, možná mě štvala primárně hlavní postava a její myšlenkové pochody) a druhou polovinou dost udivila. Přehoupla se ve velmi čtivou, dobrodružnou záležitost ze zajímavého, a pro mě neobvyklého, prostředí. Pointa děje mě zaujala, mile překvapila, příjemně zmátla. Nicméně následně došlo k další ztrátě bodů a to při závěrečném rozuzlení(?)/ vysvětlení kapitána Světlíka, které mi přišlo opravdu zbytečné a navíc na mě působilo dojmem snahy o přidanou hodnotu, které nebylo třeba.
Na jednu stranu hezky promyšlené, vypointované dílo, na druhou se nejde zbavit dojmu jakési překombinovanosti a absence elegance.
Pohyby ledu - glaciologie pro manipuláty ...kniha mi byla doporučena ... a já se v tropických dnech zcela nečekaně ocitla s novinářem Roslim v Grónsku....
A spolu s ním sledovala " příběh, který rozkmital vlny nepravidelnosti v samé tkanině reality " ....příběh neobvyklý ....
O manipulaci, o ledovcích a o pomstě ...pohybem ledu se i v životě odkrývá to, co je skryté hluboko pod hladinou ....
Paralelních světů je nepřeberné množství - a někdo se v nich lehce může ztratit ....
Kniha vyvolává spoustu otázek - ale tak je to i životě ....
Velmi čtivý román, i když za kdovíjaké zjevení na poli českých románů bych to neoznačoval. Přílepek na konci s teorií paralelních vesmírů mi přišel docela zbytečný a násilně naroubovaný, jako by autor po dopsání znejistěl, jestli jeho kniha není příliš banální a chtěl to trochu víc zkomplikovat, podle mě ale spíš na škodu celému románu.
Kniha, která se tváří jako žánrovka, ale ze všech žánrových škatulek se svižně vymaní. Pro mě největší české překvapení roku 2019.
Zase jeden český "chcípák", který se ke všem kolem chová jak blbec. Po trochu zdlouhavé první půlce to naštěstí zachraňuje druhá část románu a autorův styl psaní. Trošku mi to v jednu chvíli připomnělo Ztroskotání Christophera Martina. Mezi *** a ****.
Stručně bych řekla, že mě velmi zaujal styl psaní autora. Některé věty jsem četla i několikrát, jak byly krásně poskládané svým slovosledem i významem a kontextem. Současně styl psaní řetězením myšlenkových pochodů (asociací) hlavní postavy jsou mi hodně sympatické. Někdy jsem měla dojem, ze bych to řekla stejně. O glaciologii sice po přečtení této knihy nevím více než jsem věděla předtím, ale zase je to originální téma. Závěr se mi zdál rychlejší, ale když si člověk dá prostor na promyšlení, tak bude spokojený. Určitě bych se vrhla na další autorovu knihu. Ale kniha rozhodně není pro každého, ale za mě perfektní.
Román, který vás vezme do Grónska. Zažijete situace, které jste ještě nikdy nezažili. Budete se bát a pochybovat. Budete pochybovat o svém zdravém rozumu, o tom, co je skutečnost a co se nikdy nestalo. Pohyby ledu jsou mrazivým thrillerem i sondou do duše a do skromného života obyčejného novináře.
A. Gravensteen není skutečné jméno. Tedy možná je, ale rozhodně ne opravdové jméno autora knihy Pohyby ledu. Ten totiž svou identitu tají. Víme o něm jen dvě věci. Je to muž a je to Čech. A vzhledem k tomu, jak autenticky popisuje novinářskou práci, můžeme se domnívat, že má nebo měl s tímto povoláním něco společného. Jeho identita však pro příběh nyní není důležitá. Hlavní je to, že jde o skutečně výjimečnou knihu s výjimečným jazykovým zpracováním.
Možná doteď ani netušíte, že Pohyby ledu kdy vyšly. Nevěnuje se jim totiž taková mediální pozornost, jakou by si jistě zasloužily. Škoda. Gravensteen (ano, říkejme mu jeho falešným jménem, jiné totiž nemáme) totiž vystavěl příběh, který v Česku hned tak někdo nemá odvahu napsat. Ve své knize si totiž hraje se světy paralelními, alternativními i minulými. A to je pro každého editora a redaktora velkým oříškem. Uhlídat celý děj, aby byl smysluplný, nic nepřebývalo ani nechybělo, si vyžaduje obrovské množství času a pozornosti. Gravensteen však ve své knize pracuje s realitami takovým způsobem, že čtenář nemá nejmenší problém se v ději orientovat. Jeden velký problém ale mít bude – poznat, co se doopravdy stalo a co se možná jenom mohlo stát.
Třicetiletý novinář Miroslav Hammer, kterému všichni říkají Rosli, je tak obyčejný, jak jenom může být. Má hrstku kamarádů, vlastně skoro žádné, v práci se s nikým moc nebaví. Ženy, které by ho chtěly, opouští, a ty, které miluje, jsou až příliš komplikované. Už dávno rezignoval na nějaký vznešený život a smířil se s tím, co a čím je. Je sebeironický a v milostném životě velmi neobratný. A také má svou hrdost. Od svých rodičů nechce vůbec nic, ačkoliv by mu mohli dát všechno.
Když se jednoho dne dostaví na tiskovou konferenci pořádanou ve skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě v Praze, do života mu vstoupí žena, studentka mikrobiologie Klára Tesaříková. Ta Rosliho krátce po seznámení upozorní na podivné financování skleníku. A Rosli jako správný novinář dychtící po senzaci a sólokaprovi se celé kauzy chopí. Záhy ovšem ředitel botanické zahrady umírá. Rosli od kauzy tak trochu upouští a rozhodne se raději věnovat pozornost Kláře. Pár dní nato se dočká pozvání, které mu změní život. Se skupinkou glaciologů (vědci zabývající se zkoumáním ledovců a ledovcové činnosti) odlétá do Grónska, aby napsal článek o tomto oboru i výzkumu českých vědců a glaciologii trochu zpropagoval. Nebo si alespoň myslí, že právě tohle je v Grónsku jeho prvořadým posláním. Co však netuší ani v nejmenším, je, že se stal hlavní postavou dobře promyšleného plánu.
Gravensteenovy mistrně vystavěné dialogy doplňuje svižné vyprávění. Čtenář tak, chtě nechtě, hltá každé slovo. Co ho naopak může od děje vyrušovat, jsou odborné pasáže, které si Gravensteen neodpustil nebo spíš nemohl odpustit, když svou knihu pojmenoval tak, jak ji pojmenoval. Pohyby ledu aneb Glaciologie pro manipuláty. Jeho odborný výklad samozřejmě směřuje ke Grónsku a ledovcům. Můžete ho přeskočit a dál pokračovat ve čtení, ale byla by to chyba. Nikdy není na škodu dozvědět se něco nového o něčem, o čem jste doposud slyšeli možná jen jednou nebo dvakrát v životě. Navíc i tyto pasáže působí tak, jako by byl autor současně novinářem i glaciologem. Nebo že se alespoň o tento obor už nějakou dobu intenzivně zajímá.
Gravensteen a jeho kniha Pohyby ledu je dílem, které může nadchnout širokou čtenářskou obec. Na své si totiž přijdou ti, co rádi čtou thrillery a detektivky, co dávají přednost dobrodružnému románu i ti, kteří potřebují v každém příběhu nějaké ty vztahové zápletky.
Po dočtení knihy vám ale hrozí jedno velké nebezpečí. Budete se tak moc chtít dozvědět, kdo je skutečným autorem, že z toho možná pár dní nebudete spát. Chtěli byste se ho totiž zeptat na to, co z toho je realita, co paralelní realita a co se nikdy nestalo. Možná nám ale postačí, když autor napíše další knížku. Aspoň z poloviny tak dobrou, jako jsou Pohyby ledu.
Začalo to dobře! Atraktivní prostředí, uvěřitelná zápletka, hrdinové normální lidé, dobrý jazyk, místy vtipné. Ale v určitou chvíli začal zmatek, který nakonec přerostl v nejistotu. Chápu to dobře nebo si z nás autor tropí žerty? Po přečtení celé knihy jsem došla k závěru, že záměr úplně nevyšel, zbytečně překombinované, po seriózním začátku skok do paralelních světů, což ubralo na věrohodnosti.
Asi nejsem vhodný cílový čtenář.
Sorrow - naprostý souhlas s komentářem!
Za dva dny přečteno. Zaujala mne, nepopírám, v české literatuře zazáří, podobně jako kdysi Paměť mojí babičce od P. Hůlové, podobně jako K. Tučková, podobně jako Mornštajnová A., podobně jako R. Denemarková ...Ti všichni přinášejí české literatuře punc kvality.
Kdy knihu Pohyby ledu rozhodně číst
-máte rádi české autory
-zajímají vás ledovce
-líbí se vám knihy od Petra Stančíka
Kdy knihu Pohyby ledu rozhodně nečíst
-máte rádi jasný děj bez alternativních kliček
-zima a led vás vůbec nepřitahuje
-detektivka bez kaluže krve desítek mrtvol vás nebaví
Užila jsem si. Pratchettova, ale nejen jeho, teorie mnohovesmíru zde vzata vážně a rozvinuta v dobře napsané, i když v podstatě jednoduché detektivce. Autor má smysl pro humor a travestování žánrů plus cit pro popis a míchání charakterů; hlavní postava (hádejte která) má v sobě vábivou směs bezbranné autenticity a rádobycynismu, nehledě na všechny ty hříčky se stavem reality a s literárním stylem jeho (?) deníku/-ů... Zmatek? Rozhodně. Ale s přesnou vnitřní logikou - a velmi, velmi zábavný.
V českých románech zjevení. Sakra, kdo je tím tajemným autorem? Na to, že kniha nedává běžný beletristický smysl, to pro mě byl jeden z nejlepších čtenářských zážitků roku. Atraktivní prostředí, nepředvídatelný děj, intelektuální hra. Chtěl jsem, aby to nikdy neskončilo, protože jsem tušil, že konec něčeho takového nemusí být uspokojivý.
Tato kniha je celá zmatená, čemuž se nedivím potom, co jsem mluvila se záhadným autorem této knihy. Ovšem pokud jste zmatení po přečtení této knihy, tak potom jste naplnili autorovo očekávání. On nás chtěl zmást, vždyť přeci všechno je možné, nebo ne?
Od knihy jsem měla naprosto jiné očekávání a dostala jsem něco jiného. Závěr si u mě vylepšil hodnocení, ale i tak nemohu hodnotit více hvězdičkami, bohužel :-( Potřebuji odpovědi, které ale nemám :-(
Ze začátku se musím přiznat, že po přečtení knihy jsem byla zmatená a musela jsem si knihu nechat rozležet v hlavě.
Dílo se rozhodně liší od běžných románů. je komplikovanější, propletená a rozhodně není tím, čím se na první pohled (nebo podle anotace) může zdát. Kniha se mi líbila, dobře se četla, ale přes velké množství informací jsem si musela dělat častěji přestávky a více nad knihou přemýšlet. Je také pravda, že v knize je těžší najít si to hlavní, čeho by se měl čtenář chytnout, ale nechala jsem tomu volný průběh. Co mě potěšilo, byly paralelní světy, které se v určitých pasážích v knize objevují. Chování hlavního hrdiny mě místy rozčilovalo, ale není možné se ztotožnit s každou knižní postavou, že ano.
Být jedním z prvních, kdo knihu hodnotí, je neuvěřitelně těžké a cítím i jistou zodpovědnost, notabene když hodnotím tak, jak hodnotím. Pohyby ledu mají spoustu vrstev, spoustu kliček, odboček, popisných pasáží, myšlenek, což celé vede k nevyhnutelnému - čtenář je zmaten, dlouho neví, proč to tak je, co mu tím autor říká. Ač se čte kniha perfektně, její rozsah by bylo hodno zkrátit na polovinu. Občas prostě větší přímočarost není na škodu. Závěr překvapí, ale nevím, jestli zrovna v pozitivním slova smyslu. Co je mi vyloženě proti srsti, je závěrečné (poměrně dlouhé) dovysvětlování. Mám pocit, že by kniha měla být napsána tak, aby tohle nepotřebovala. Kolem a kolem u mě po přečtení převládá pocit rozpačitosti. Domnívám se, že Pohyby ledu sednou hloubavějšímu čtenáři, který je ještě ideálně otevřen myšlence paralelních světů.
Štítky knihy
Pohyby leduKniha Pohyby ledu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 116x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 48x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 12x |
Ze začátku jsem podezřívala přísného kritika P. Bílka z mně nepochopitelné shovívavosti... no a pak se na scéně objevili noční fenomenologové - hustý (myslím, že si zažádám o členství;-))... Nesnáším, když se se mnou manipuluje, v knihách to však miluju a dychtivě očekávám! Bravo, neznámý autore, skvělá prvotina: pečlivě promyšlena zápletka, osvěžující hra s jazykem, závěr lepší než začátek (většinou to v knihách bývá obráceně). Doufám, že budete psát dál, už se těším, jak mě budete houpat ve své další knize:)