Radek Fridrich

česká, 1968

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Blatt? Nie!

Blatt? Nie! - Radek Fridrich

V únoru 2020 prezentoval Radek Fridrich pořad Kolážovaný Blatný. Jednalo se o pásmo, které je vytvářeno jako persifláž z prvních čtyř sbírek Ivana Blatného. „Ma... detail knihy

Populární knihy

/ všech 22 knih
Blatt? Nie!
Blatt? Nie!
Nejlepší české básně 2019
Nejlepší české básně 2019
7edm 2005
7edm 2005
Sever, západ, východ. Svazek 1, Severní Čechy
Sever, západ, východ. Svazek 1, Severní Čechy

Nové komentáře u autorových knih

Ptačí řečí Ptačí řečí

„Fridricha v této knize oceňuji jako ilustrátora. Sbírka je to pěkná a za básněmi lze vycítit hodně pozorování, interpretace, nadšení. Ale ocenit "práci s jazykem" lze jen stěží. A není to právě poezie, ke které by bylo třeba se vracet. Na knihu se lze dívat spíš jako na zajímavý artefakt.“... celý text
— matej.kulistak

Krooa krooa Krooa krooa

„Jednotlivé básně jsou soudržné, se srozumitelným tématem a odněkud někam vedou - což je k jejich rozsahu a kusosti obdivuhodné. Často je sjednocuje jeden silný obraz nebo metafora (noc jako utonulá žena nebo funebrácký vůz; skalní masivy jako pískoví sloni; smírčí kříž; rozmluva s nějakým místem). Časté jsou motivy hostility, tvrdosti, mezi kterými lze ale najít (příznačně nerostný) poklad, jak to dělá prospektor Daniel. Člověk je zde nejčastěji vzpomínaný, mrtvý, šílený nebo jakoby ztuhlý, s tvrdým kamenným nitrem. Často je ke kraji silně vázán (nejrůznější vyznání, zaříkání, kletby). Převládá pocit parchantství (tématizován postavou Klatzka), neřádnosti, vykloubenosti; jako by zde vypršela společenská smlouva a všichni, kdo zůstali, se museli zařídit po svém (jezení psů; život s blechami; sexuální konotace k městu, lani, stromu). Něco působí drsně, až zvráceně, ale v celkovém pohledu ponejvíc jako nutnost, má-li zde člověk vydržet. Krákání krkavce, které se objeví na začátku sbírky (a může působit hrozivě), se na jejím konci stává stále intenzivněji milostnou písní, až se v poslední básni stane přímo písní námluvní, vábením, vyznáním. Je to překvapivé, je to působivé a je to dokonce zvukově krásné. Sbírka vytváří jasný a soudržný celek, který postupně rozvíjí různá témata, aby je postupně propojila, což vytváří nejen děj, ale i gradaci. Krom toho je krásně graficky upravena.“... celý text
— matej.kulistak

Řeč mrtvejch / Die Totenrede Řeč mrtvejch / Die Totenrede

„Při čtení jsem musel myslet na jiné dvě nedávno čtené knihy. Jednak na sbírku Vyměřování vzdálenosti, která je také o jednotlivých portrétech, ale dělá špatně vše, co Řeč mrtvejch dělá dobře. Dobře tedy podle mě je: kusost, strohost - kontrastující s tíživostí životních událostí, o nichž je řeč vědomí dostatečnosti - autor medailonky nemá potřebu přibarvovat, ornamentalizovat, jsou silné právě pro to, v jak málo slovech je shrnut celý život absence emotivního lexika - chybějící sentimentalita paradoxně vyvolává silný emotivní účinek volba 1. gramatické osoby - činí každou báseň silně osobní mluvený jazyk - podtrhuje autenticitu výpovědi. Dík těmto autorským rozhodnutím jsem se na každou další báseň těšil. Tím, jak málo prostoru si jednotliví mluvčí nárokují k popisu celého svého života, ve mně vyvstávala touha proniknout do nich o to hlouběji, domýšlet příběhy. (Pro srovnání zmíněná sbírka Vyměřování vzdálenosti dělá vše naopak, a proto je můj dojem z ní mizerný. Ne že by Řeč mrtvejch našla jediný možný způsob, jak danou látku zpracovat, ale našla dobrý a funkční způsob.) Druhá kniha, na kterou jsem myslel, je Ongova Technologizace slova, která popisuje myšlení člověka žijícího v primárně orální kultuře (negramotného). A fascinovalo mě, jak věrně Fridrich vystihuje podstatu přemýšlení takového člověka. Jak takový člověk naprosto postrádá potřebu sebedefinice pomocí povahových rysů a dává přednost vymezení pomocí svého zakotvení ve světě; jakým způsobem volí, které informace jsou podstatné; jak přemýšlí synteticky a lepí k sobě informace pomocí souřadných spojek (resp. asyndetonu). Kontrast je patrný např. při posledním medailonku knihy, který věnoval autor sám sobě. Ať už se autor inspiroval náhrobními kameny nebo si něco vymyslel sám, jedná se o dílo vyjímečné síly a autenticity. Mj. proto, že po dočtení dává tušit, že podobným stylem lze pokračovat ad infinitum, neboť zapomenutých osudů hodných popsání je bez konce - aniž by zároveň měl autor ambice to dělat a čtenáře umořit. Vyvážené ve všech směrech.“... celý text
— matej.kulistak

Nejlepší české básně 2019 Nejlepší české básně 2019

„Velmi zajímavé. Některé básně se mi líbily a jiné mě naopak neoslovily. Pár z nich jsem si musela přečíst vícekrát, abych pochopila jejich smysl. Dva autoři mě dokonce zaujali natolik, že bych si ráda přečetla celou jejich sbírku.“... celý text
— amejzlík

Nejlepší české básně 2019 Nejlepší české básně 2019

„Nemůžu říct, že by 2 19 zklamal“
— s1ombrehimawari

Přejít na knížky autora