Witt
přečtené 112
Tak zatím, Natálie
2020,
Michel Faber
Povídky jsem vybral a přeložil, tím je mé hodnocení vcelku dané: kdyby se mi nelíbily, a to hodně, věru bych se věnoval něčemu jinému. Ale vidím, že do Databáze knih se to jako e-kniha ještě nedostalo, takže tady máte odkaz na stažení: https://search.mlp.cz/cz/titul/tak-zatim-natalie/4551732/#/getPodobneTituly=deskriptory-eq:177240871-amp:key-eq:4551732... celý text
Poslední tečka za Rukopisy
2005,
Miloš Urban
I po letech jedna z mých nejoblíbenějších urbanovek. Julian Barnes si dal rande s A. S. Byattovou a výsledkem byla tahle rozkošná mystifikace.
Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu
2017,
Miloš Urban
Jaké je největší potěšení, které vám může prozaik připravit? Když si po víc než deseti knihách myslíte, že ho máte prokouknutého, že víte, co od něj můžete očekávat... a on vás překvapí. Volbou námětu, stylem, rozuzlením. Pamatujete na Čechova a jeho poučku o pušce, která visí v prvním jednání nad krbem? Tak ta v Závěrce od Miloš Urban nakonec vystřelí, ale úplně jinak, než byste si mysleli. Báječná kniha, protože nejednoznačná. A smutná, tak hezky hořkosladce. Víte, jaká jsou nejsmutnější slova na světě? „Kdyby, kdyby, kdyby jen…“... celý text
Marně hledám slov
2015,
Edward St. Aubyn
V době, kdy se kultura na stránkách mnoha novin redukuje na zpravodajství ze šoubyznysu, jsou literární ceny čím dál důležitější. Laureátům zaručují publicitu, otvírají dveře k překladům do jiných jazyků i do televize. A není na světě cena respektovanější než britská Man-Bookerova, díky níž si román loňského výherce Richarda Flanagana Úzká stezka do vnitrozemí našlo přes milión čtenářů. Něco o tom ví i Edward St Aubyn, který byl finalistou Man-Bookerovy ceny v roce 2006 (kdy prohrál s Kiran Desaiovou) a v roce 2011 se jeho román nedostal ani mezi 13 kandidátů širšího výběru. St Aubyn tehdy zareagoval slovy: „Letošní Booker mě nezajímá o nic víc než světový šampionát v boxu, který taky nevyhraju. Nezáleží mi na něm.“ Ve skutečnosti mu na něm záleželo natolik, že místo polemiky napsal o pár let později frašku Marně hledám slov. Ta se točí kolem Elysejské ceny, již sponzoruje Elysian Group, kontroverzní výrobce geneticky modifikovaných plodin. Do čela poroty dosadili řadového opozičního poslance, jehož úlohou je „inspirovat, vést, shrnovat a především delegovat“. V porotě pak zasedla Vanessa Shawová, protože není na škodu mít v týmu odborníka na dějiny literatury, herec Tobias Benedict, jenž zmešká většinu zasedání poroty, neboť hraje Estragona v hiphopové adaptaci Čekání na Godota, či mediální celebrita Jo Crossová, která zase knihy hodnotí podle jejich relevance pro čtenáře svých sloupků. K pretendentům na cenu patří alter ego Aubyna, spisovatel Sam Black, autor úzkostného bildungsromanu Zamrzlý proud, dále pak šesti stý padesátý třetí badanpúrský maharádža Sonny se svým dvoutisícistránkovým románem Morušový slon, pseudonymní autor drsného skotského románu na co vejráš, vole? či Novozélanďanka Hermione Fadeová, která sepsala historický román Svět jako jeviště. První osou románu jsou machinace poroty na cestě k vyhlášení vítěze, kdy literární kvality ustupují do pozadí před cílem předsedy poroty „předložit vizi Británie rozmanité, multikulturní, decentralizované a samozřejmě vlídně nakloněné mladým spisovatelům“ (a protlačit román, který napsal jeho nadřízený), druhou pak osobní život Katherine Burnsové, která by měla šanci na vítězství, kdyby její rukopis v nakladatelství omylem nezaměnili za Palácovou kuchařku, sbírku rodinných receptů Sonnyho tety, okořeněnou vinětami ze života vyšší indické společnosti. A zatímco dění kolem Elysejské je čím dál fraškovitější, vyústění druhé linie sexuální predátorky Katherine je překvapivě katarzní. St Aubyn umí psát, je mistr satirických šlehů, trefných postřehů z literárního zákulisí, jdou mu pastiše na Irvina Welshe i bídné historické romány a přímo exceluje v parodii na francouzské lacanovské teoretiky. Bohužel v tom reji více či méně nesympatických postaviček se nemá čtenář s kým identifikovat, takže mu nakonec na osudech hrdinů příliš nesejde. Téma románu nakonec v poslední kapitole pregnantně shrnul majitel Elysium Group: „Já osobně mám za to, že konkurence by se měla podporovat ve válce, sportu a obchodě, ale že v umění nemá smysl. Je-li umělec dobrý, nikdo nedokáže to co on, a tudíž všechna srovnání pokulhávají. Srovnávat lze jen ty průměrné, kteří prosazují omšelý způsob života omšelým jazykem, ale má žena má za to, že název ,nejmíň průměrný z průměrných‘ není pro cenu vhodný.“... celý text
