Piranesi
Susanna Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441525/bmid_piranesi-sVY-441525.jpg
4
366
82
Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkých a Tajných Vědomostí. Piranesi si své poznatky zaznamenává do deníku. Pak se začnou objevovat vzkazy; ne vše je takové, jak se zdá. A když vyjdou na světlo důkazy o existenci dalšího člověka a možná i jiného světa mimo zdi Domu, Piranesi začne rozplétat pavučinu lží – i když je pravda všechno, jen ne příjemná. Piranesi je hlavní postava románu. Giovanni Battista Piranesi byl italský malíř z osmnáctého století, který proslul cyklem čtrnácti leptů Smyšlené představy žalářů. Svět Labyrintu a Piranesiho kresby mají hodně společného.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Piranesi , 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Líbilo se mi jak jste 200 stran stejně zmateni jako hlavní postava, pomalu zjišťujete, kde jste, kdo jste, co se stalo a na konci bum. Krásně napsaný a kouzelný příběh, trochu jsem knihu hltal, protože jsem se chtěl dozvědět víc a víc o postavách a domu. Trochu mě mrzí až moc velké tajemno kolem domu, o které jsme se mnoho nedozvěděli, na druhou stranu to tak mělo asi být. Kniha slouží k hlubokému zamyšlení a až jí budu číst po druhé, určitě si jí užiju o hodně více.
(SPOILER)
Krása domu je nezměrná; jeho laskavost nekonečná. Takto shrnuje svůj pobyt v Labyrintu v podobě fantastického sídla Piranesi. Netuší, jak se sem dostal. Společnost mu dělají pouze sochy, které si při prohledávání rozsáhlých síní rozpínajících se mezi nekonečným oceánem díky svým deníkovým zápiskům dokázal memorovat. Stejně jako dny, kdy se vrací ničivé povodně. Piranesimu a jeho jediné lidské společnosti, Tomu druhému, nic nechybí. Pracují spolu na vědeckém výzkumu a žijí z darů, které jim dům, který je jak později zjistíme labyrintem postupně v chodbách východních sálů nechává. Do té doby, než se objeví hrozba. Stejně jako pes, který štěká, když cítí nebezpečí, objeví Piranesi něco, co rozvíří vlny celého jeho světa. Zápisky, které jednoho dne nachází nejsou jeho. Do jejich světa přichází hrozba v podobě nového obyvatele zaplaveného domu. Piranesi je tak postupně nucen rozplétat pavučinu lží, které mu dům společně s jeho jediným přítelem představují jako realitu. Je Piranesi vůbec jeho jméno? Jak se sem dostal? Nic jiného, než zaplavené sály nezná.
Při čtení knihy je čtenář stejně dezorientovaný jako hlavní postava, která trpí amnézií. V tomto případě to však není naškodu. Společně s Piranesim rozplétá a poznává záhadu chodeb a zaplavených sálů, než se jim společně nepodaří najít cestu zpět do našeho světa. Kniha jakoby před finálním rozuzlením vybízela čtenáře až k Platónskému rovzpomenutí se a pohledu sami do sebe. Při čtení knihy nejen poznáváme labyrint skrze Pirenesiho zápisky, které nám představují jeho svět. Vedlejším produktem jako by byla tvorba našeho vlastního oceánu, který nás dokáže zaplavit, když si nebudeme dávat pozor. Tady do hry přichází sama autorka, která nás již od prvních řádků nechává bez vysvětlení plavat. Proto Vám, milý čtenáři nemůžu blíže představit děj a rozuzlení tohoto fantastického románu. Je na čase aby jste se do zaplavených sálů vlastní imaginace vypravili sami.
Velice dobře napsané rád bych si ji chtěl přečíst znovu ale to bych ji musel vymazat z mysli
Začátek knížky vás hodí rovnou do vody, ale čím déle čtete, tím máte menší chuť ji odložit. Společně s Piranesim poznáváte rozhlehlý labyrint Domu a postupně rozplétáte jeho tajemství. První polovina se mi líbila o chlup víc, ale celkově jsem z knihy opravdu nadšená a klidně bych si ji někdy přečetla znovu.
Konečně se mi dostala do ruky knížka která se dala číst. Poslední dobou se mi do ruky dostávaly knížky, které jsem nebyl schopen dočíst, nebo byla jejich čtenářská kvalita pofidérní.
Tento příběh pro mě byl jako pohlazení, a když jsem jej večer dočetl, tak se mi ve snu zdálo o příbojích v místnostech a o zvláštních sochách.
,,Nechť jsou vaše Stezky bezpečné, ať vaše Podlaha není rozbitá a nechť vám Dům naplní oči Krásou," tak jako mně.
Naprosto kouzelný a nápaditý příběh.
Krásne podivná kniha, ktorá sa dokonale hodí ako príbeh do čitateľského klubu. Toľko teórií, hypotéz a nápadov, koľko som dostala pri pomalom putovaní magickým Domom by som nenazbierala zo všetkých snov, aké sa mi kedy snívali. Z knihy, od ktorej som nemala veľké očakávania sa stala jedna z mojich najobľúbenejších. Skôr ako fantasy som v tom videla čarovnú a poetickú filozofiu. Buď sa do Piranesiho zamilujete alebo iba pokrútite hlavou, čo na tom kto vidí.
Nepatrím do skupiny čitateľov, ktorí vyhľadávajú fantasy, ale sem tam chcem zmenu. A táto kniha bola dobrý vyber. Spočiatku sa síce dlho nič nedeje, “len “ sa oboznamujeme s Domom a sochami. Ale vydržte, čítajte až do konca. (A páčili sa mi názvy kapitol.)
Piranesi je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Začala jsem audioknihou a pak jsem si řekla, že bych si ji chtěla přečíst v originále, což se mi naštěstí také podařilo. Souhlasím s těmi, kdo píšou, že o téhle knize je nejlepší si dopředu nic nezjišťovat, prostě to zkusit a uvidíte, jestli chytne právě vás. Škoda každého náznaku budoucího děje.
Pro mě bylo velkým zážitkem ponořit se do tohoto světa. Naprosto okouzlená Domem a nadšená systémem záznamů nemohu jinak než Piranesiho srdečně doporučit.
A už se moc těším, až zase do Domu zavítám.. znovu a znovu.
(SPOILER) Je to úplně odlišné fantasy od čehokoliv, co jsem četla předtím, ale nadchlo mě to! Piranesi žije v alternativním světě síní se sochami, kde se věnuje bádání. Jediným dalším člověkem je Ten Druhý, se kterým se občas schází. Piranesi postupně zjišťuje, že byl v tomto Světě uvězněn, a že jeho předchozí já už si nepamatuje. Se svým životem v Labyrintu je ale spokojený, přesto ho v tomto světě vyhledá vědkyně, která ho chce osvobodit. Piranesi se nakonec vrátí do našeho světa, je ale osobou na pomezí dvou předchozích, protože si nikdy nevzpomene, kým byl před příchodem do Labyrintu.
Divná knížka, divná v dobrém smyslu slova. Nevšední. Po čtenáři však vyžaduje trpělivost a ochotu poddat se atmosféře, prostředí, místním pravidlům. Pro lepší orientaci by mělo pomoct předem si prohlédnout Piranesiho kresby, ve kterých dominuje fantaskní architektura, často ve spojení s přírodou. Tyhle obrázky mě fascinují od prvního okamžiku, kdy jsem je coby náctiletá Metlička spatřila, proto jsem po knize Susanny Clarkové bez váhání skočila (a překvapeně se kochala luxusně vyvedeným přebalem, jehož detaily na monitoru nejsou viditelné).
Musím však přiznat: nebýt audioverze, možná bych se příběhem neprokousala moc daleko za úvodní kapitolu, není to právě jednoduchá četba - potřebuje správnou náladu, čas (klid) a také správnou osobu s otevřenou myslí. 75%
Musím říct že Viktor Janiš to posunul hodně vysoko. Musím tedy podotknout že u této knihy je obrovsky důležité číst ji v mateřském jazyce, jelikož v něm má člověk ten onen jeden cit který vám dovolí se s knihou potkat.
Tedy překlad je geniální...
To ostatní je ale prostě jen vysoká forma s podstatě mělčím obsahem, který občas vyzní až do ztracena.....
A to ne z těch důvodů které jsou na první rané ( nejistý vypravěč apod) ale s tím že ten kontext by vyzněl mnohem lépe kdy vyplynul na jiném místě. Ale magie slov a atmosféra je výživná a vysokému hodnocení se nedivím. Já nechávám bez hodnocení. Mám příliš mnoho rozpaků po dotčení, které plynulo lehce až krásné a byla radost to číst....
Kniha začína bizarne a pre nejedného čitateľa náročne. Prehrýzť sa tým asi nebude vedieť každý. Opisovaný svet vyzeral zaujímavo, už menej zaujímavé bolo podanie a témy, ktorým sa hlavný hrdina venoval. Nevedela som sa s ním stotožniť, otáznikov bolo priveľa a na to, čo som chcela odhaľovať najviac, bolo treba čakať pridlho. Aj keď rozjasnenie centrálnej záhady je načasované tak akurát, mnoho nevyjasnených otázok na konci prináša určité sklamanie. Čakala som čosi veľkolepejšie, precíznejšie... Hlavný hrdina však dopadol k mojej spokojnosti.
Kamarád, který mi knihu půjčil, mi radil, ať si o ní nic nezjišťuju předem. Já s ním plně souhlasím a totéž radím komukoliv dalšímu.
Asi ve třetině knihy jsem se dostala do krize a už jsem nechtěla dál snášet tu neurčitost, prázdnotu a neútulnost, pach rybiny a šplouchání vln... Ale naštěstí jsem se přes to dostala a jsem za to tolik ráda!
Celkově se mi kniha moc líbila. Byla jsem okouzlena v prvé řadě asi tím, jak čistý a poetický člověk Piranesi je. Byla jsem okouzlena celým jeho Světem.
Obávala jsem se konce, že bude příliš, nebo až moc málo, že celý příběh nepříjemně převáží na nějakou stranu... ale podle mého názoru byl přesně "tak akorát".
Snad neřeknu moc, když to shrnu tak, že mě teď, krátce po dočtení, provází taková konejšivá vůně laskavosti a smíření. Navzdory všemu trápení, všem příbojům a všemu, co bylo zmařeno, je to uklidňující jako vůně bavlníku, jako jemná, hřejivá deka.
A velmi obdivuji krásný překlad Viktora Janiše.
Krása domu je nezměrná, jeho laskavost nekonečná. Piranesi jako milované dítě Domu žije v jeho síních, obdivuje jeho sochy, tak jak si Dům zaslouží a přeje. Vnímá Dům jako svůj domov, ač jiný by jej mohl nazvat snad i žalářem. S Tím druhým se věnují vědeckým výzkumům. Jsou to důležité výzkumy a přínos Piranesiho je pro Toho druhého nenahraditelný. On ví, že se nejmenuje Piranesi, to Ten druhý mu tak říká. Ale on sám ví, že je milovaným dítětem domu. Ať už se v tom zvláštním a neobvyklém roce, kdy albatros přilétl do jihozápadních síní, stalo a stane cokoliv, tohle se nikdy nezmění. Kdo by si někdy nepřál v zoufalství usnout, aby se pak probudil s radostí a byl ve svém životě šťastný. Žít v souladu s Domem a přílivy a odlivy moří v jeho stěnách, ve společnosti mnoha ptáků a být milovaným dítětem Domu. Trochu snová, mezi řádky trochu děsivá, ale velice poutavá a krásná kniha, která v sobě vězní zvláštní příběh člověka, který na světě poznal všech patnáct lidí, kteří kdy žili, a nebojí se potkat a poznat ani šestnáctého, který se objevil. I se všemi následky, které s sebou přítomnost šestnáctého člověka v síních Domu přináší.
První přibližně polovina knihy, která se odehrává primárně v Labyrintu, je kouzelná, atmosférická a člověk čeká za tim všim něco neuvěřitelně velkýho. Myslim, že popis místa, které má reflektovat moudrost dávných civilizací, Svět, věčnost - se povedl na jedničku. Celé rozuzlení a to, o to tam nakonec jde, mi ale přišlo trochu slabší, jak z nějaký obyčejný detektivky. Trochu škoda, protože potenciál to podle mě mělo velkej.
Naprosto kouzelné.
Při čtení se zvedl Příliv a odnesl mě do Síní laskavého Domu.
Chtěla bych knížku zapomenout, abych si ji ihned mohla přečíst znovu.
Rozhodně zvláštní a krásně napsaná knížka s dokonalou atmosférou. Přiznám se, že od Susanny Clarkové jsem nic takového nečekal, k jejím ostatním knihám (které mám moc rád) má Piranesi hodně daleko. A trefila se mi s ním do vkusu, já asi nemám co vytknout.
Chápu, že tu někomu může chybět víc příběhu, já ale nemám pocit, že by to bylo na závadu. Stejně jako u Hudby ticha toho notorického flákače Patricka Rothfusse, což je snad jediná věc, ke které mě napadá Piranesiho přirovnat.
Dávám plný počet a doporučuji.
Štítky knihy
anglická literatura tajemství osamělost bludiště, labyrint jiné světy schody, schodiště sochy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jonathan Strange & pan Norrell |
| 2021 | Piranesi |
| 2009 | Dámy z Grace Adieu a jiné povídky |
Kniha Piranesi je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 437x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 164x |
| Chystám se číst | 285x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 10x |
Nesmírně zajímavá kniha. Upřímně, první půlka mě až tak moc nenadchla, přišla mi místy složitá a zdlouhavá. Avšak od poloviny knihy se to nesmírně rozjelo, všechno do sebe začalo zapadat a nemohla jsem se odtrhnout. Konec byl místy předvídatelný, ale zároveň ne. Moc mě to bavilo.