Piranesi

Piranesi https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441525/bmid_piranesi-sVY-441525.jpg 4 368 368

Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkých a Tajných Vědomostí. Piranesi si své poznatky zaznamenává do deníku. Pak se začnou objevovat vzkazy; ne vše je takové, jak se zdá. A když vyjdou na světlo důkazy o existenci dalšího člověka a možná i jiného světa mimo zdi Domu, Piranesi začne rozplétat pavučinu lží – i když je pravda všechno, jen ne příjemná. Piranesi je hlavní postava románu. Giovanni Battista Piranesi byl italský malíř z osmnáctého století, který proslul cyklem čtrnácti leptů Smyšlené představy žalářů. Svět Labyrintu a Piranesiho kresby mají hodně společného.... celý text

Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: , Argo
Originální název:

Piranesi , 2020


více info...

Přidat komentář

SlamLenka
25.05.2021 5 z 5

Ze zásady nečtu anotace (nebo je aspoň nedočítám). Podle mě totiž mnohdy dokáží od knihy odradit, i když by si ji čtenář býval užil, nebo naopak falešně navnadit na lahůdku, která však zanechá jen pachuť v ústech, v lepším případě ve vás nevyvolá nic. Jednoduše řečeno: anotace bývají často zavádějící. U téhle knihy jsem ji zcela ignorovala a přijala jsem nabídku k společnému čtení.
Tak tedy: Piranesi je román psaný formou deníkových zápisků, což byla od Susanny Clarke výborná volba. Odehrává se v rozhlehlém Domě plném Síní, Schodišť, Soch a Moře. To zní zvláštně, že? Hlavní hrdina, kterému Ten Druhý říká Piranesi, vypráví příběh tak, že mě to nutilo přemýšlet nejen o prostředí, v němž se pohybuje, ale i o něm samém – kdo to je? Co se mu stalo? Kde to žije? Došla jsem snad k desítce různých teorií, ale nakonec… No, nechci nic prozrazovat, protože postupným čtením se ten příběh sám tak krásně vyskládá, že to krátká parafráze prostě nemůže nahradit. Strhlo mě to jako mocný Příliv a vážně jsem si to užila, přitom zdaleka nemluvím jen o samotné zápletce – i mnohým detailům je třeba věnovat pozornost.
Vrátím se ještě k anotaci, kterou jsem si po smlsnutí knihy přece jen přečetla, protože jsem byla zvědavá, jak se takový mnohovrstevnatý (byť docela krátký) román dá shrnout na pár řádků. Kdybych ji četla předem, asi by mě nenalákala, ale takhle zpětně jí aspoň trochu rozumím. Propátrala jsem taky internet a dohledala si tvorbu Giovanni Battisty Piranesiho, italského malíře, jehož jméno autorka propůjčila protagonistovi své novinky. Další dílek skládačky. Fascinující!

MrsDarcy
20.05.2021 5 z 5

Při mém prvním setkání s příběhem pánů Strange a Norrella od Susanny Clarke jsem měla pocit, že držím v ruce malý zázrak. Knížku napsanou přesně pro mně, chytrou a vtipnou, milou a očividně psanou s láskou a neskutečnou péčí. A obávala jsem se, že s příběhem Piranesiho už to nebude ono. Dvakrát stejná řeka, však to znáte.
Mýlila jsem se a Susanna mě zase dostala.

Znovu si stvořila svět tak reálný, že bez mrknutí oka uvěříte tomu, že by skutečně mohl existovat. Cítíte chlad zdí, slyšíte nekonečně šumění oceánu. A chcete pochopit a poznat všechna jeho tajemství, stejně jako s hrůzou sledujete ubývající stránky a přejete si autorku zavřít do sklepa, aby psala dál a dál...

Knížka je krásnou odpovědí panu Segundovi na otázku, kam se poděla magie. Je kouzelným místem, kam můžete utéct a schovat se, kdykoliv budete potřebovat. A je dalším důkazem, že Susanna Clarke mi asi bydlí v hlavě a píše knížky přímo na míru pro mně.

Deset hvězdiček z pěti. Bez rozmýšlení.


Darkry
11.05.2021 5 z 5

Od Susanne Clark jsem doteď nic nečetl. Ale když jsem narazil na recenzi na její novou knihu zvanou Piranesi v britském deníku Guardian, jenž román nazývá "elegantní studií samoty", nezbývalo mi, než si knihu běžet koupit.

O ději se nedá příliš psát, protože i nejmenší náznak by zkazil zážitek z četby, raději proto utratím pár slov o atmosféře knihy, která je pro ni možná ještě více definující než poutavý děj. Atmosféra světa, ve kterém Piranesi žije, je fascinující - tajemná, mlhavá, skoro až hmatatelná, ale zároveň neuchopitelná. Od první stránky se ponoříte do ohromných hal plných tisíců a tisíců kamenných soch. V pozadí slyšíte hukot moře a přelívajících se vln, které pomalu a velkolepě naráží do nehybných postav. Piranesi je mezi nimi doma. Žádný jiný svět nezná. Přesto ho neustále fascinuje. Prochází jím s hlavou zdviženou vzhůru. Sochy zkoumá, eviduje, mapuje, vědecky analyzuje. Zároveň je ale obdivuje, slouží jim, stará se o ně, radí se s nimi.

Atmosféra, do které se ponoříte v prvních několika desítkách stran, umocní strhující děj, jenž následuje. Společně s Piranesi prozkoumáte nejen obří haly jeho světa, ale i netušené tajemství, které ho obklopuje. Víc říci nemohu. Sami se musíte ponořit do světa mocných vln, ohlušujícího ticha samoty, paměti i zapomnění.

Slovy Guardianu: "[The novel] remains a potent force, but one that can leave us – like Goethe among the ruins – forever disappointed by what is real."

PS: Nevím proč, ale celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že Piranesi je žena. Ještě při psaní této recenze jsem musel několikrát opravovat zájmena z její na jeho.

PPS: Knihu jsem četl v anglickém originále.