Magie reality

12.10.2021

Richard Dawkins v této knize popisuje stručně a velmi srozumitelně vědecká fakta, jednotlivé kapitoly prolíná různými mýty různých civilizací. Kniha mě bavila, poučila, některým věcem jsem díky ní lépe porozuměla. Doporučila bych ji starším dětem a všem koumavým lidem jako startovní knihu. Co mi ale přece jen trochu vadilo byl autorův až ironický ateismus. Chci říct, že různé pověry, náboženství a tradice tvořily naší společnost, odlišovaly národ od národu a je škoda vše zapomenout a odříznout ze života jako něco přežitého a hloupého. Spíš si to připomínat, tak nějak více s pokorou a nadhledem :)

12.07.2021

Jednou větou: je to skvělá knížka napsaná velmi srozumitelně a poutavě. Je vhodná dokonce i pro starší děti, které se zajímají o vědu. Bonusem navíc, kromě již tradičně výborného překladu Viktora Janiše, je kvalitní grafická úprava knihy.

10.06.2021

Při čtení se mi vybavila vzpomínka, jak prof. Stanislav Komárek vyzývá své studenty: „Jděte ven na ulici a ptejte se lidí, kdo z nich zná Červenou Karkulku a kdo Watsona s Crickem. Pokud se nebudete ptát tady před Přírodovědeckou fakultou, myslím, že není pochyb, jak to dopadne.“ :)

Richard Dawkins vychází ze stejného faktu: povědomí průměrného člověka, a především povědomí dítěte, je plné mytologických a pohádkových vyprávěnek. A je to dobře, protože ty tvoří součást naší kulturní identity. Ale proč si tak málo vyprávíme fascinující příběhy vědy? Proč učíme děti odříkávat legendy o zmrtvýchvstání židovského tesaře nebo o slunečních božstvech projíždějících oblohou, ale zřídkakdy s nimi mluvíme o stáří vesmíru, o bratrství veškerého života a pomalé činnosti evoluce nebo o struktuře atomu? Jinými slovy: proč je mytologický způsob myšlení dosud o tolik rozšířenější než vědecký?

„Magie reality“ si klade za cíl nejen pojednat o různých jevech (první člověk, duha, hmota, přítomnost zla ve světě atd.), ale především naučit čtenáře vědecky myslet. Cílovou skupinou budou asi zejména žáci druhého stupně (až gymnasisté) — nebo dospělí s obzvlášť tmářskou, kreacionistickou výchovou —, nicméně mě jakožto člověka, který si na základní škole nerozuměl s fyzikou ani s chemií a na střední bohužel přírodní vědy neměl, naprosto nadchla. Podotýkám, že díky Richardovým vysvětlovacím schopnostem a skvělým ilustracím Dava McKeana by byl opravdu výkon hraničící se zázrakem nepochopit to, co se autor právě snaží říct.

Jasně, Richardův militantní ateismus se tu projevuje, a dost — ale čemu to vadí? A i když je „Magie reality“ k náboženstvím drze nekompromisní, rozhodně není dogmatická. Nevzpomínám si, že bych někdy četla dětskou náboženskou knížku, která by ve svých tvrzeních projevovala tolik pokory a sebekritičnosti jako tahle vědecká. Jenže u náboženských knih kdoví proč tolerujeme, jestliže autor prohlásí: „... a takhle je to doopravdy“, kdežto u vědeckých se řada čtenářů pohoršuje i nad mnohem mírnějším projevem (odůvodněné) jistoty.

Ateismus je za mě rozhodně ok (byl to ostatně Richard, kdo mě k němu kdysi přivedl). Jen by autor snad mohl ve svém výkladu o vztahu mýtu a vědy zmínit důležitou skutečnost, že se v myslích mnohých lidí nevylučují. Celkově mě zaujalo, že ačkoli jmenuje řadu slavných vědců (včetně Watsona s Crickem, samozřejmě! :)), u Velkého třesku opomíná zmínit, že průkopníkem příslušné teorie byl Georges Edouard Lemaître — tedy katolický kněz. Nepokládám to za autorovu úmyslnou potměšilost, přesto mi chyběl nějaký nástin nebinárního pohledu. (Jistě, jistě, z jeho hlediska by nevyhraněnost mezi mýtem a vědou byla jen nekonzistentnost a chyba v úsudku. Ale stejně!)

To je nicméně jediná drobnost, kterou bych „Magii“ vytkla, protože jinak je to mistrovské dílo a doslova každou stránku jsem si vychutnala. (Tím spíš, že jsem u ní prokrastinovala o zkouškovém.) A profesor Dawkins pro mě vždycky bude jedním z největších vědců a intelektuálních hrdinů současnosti.

24.03.2021

Kniha sa mi čítala dobre. Dawkins píše tak, že aj (pre mňa) niektoré nudné vedecké fakty sú zrazu zaujímavé. Táto jeho kniha je skôr smerovaná na mládež, keďže väčšina z týchto javov, ktoré Dawkins rozoberá, sa učí v školách. Väčšina knihy bola pre mňa skôr opakovaním, aj keď každá kapitola aspoň trochu (a niektoré trochu viac) rozšírila moje vedomosti a hlavne mám pocit, že niektorým veciam konečne začínam chápať (napríklad s takými atómami mám večný problém). Takisto je kniha úžasne spracovaná, sú v nej naozaj krásne ilustrácie a celé to prevedenie je proste dokonalé. Som veľmi rada, že sa mi podarilo túto knihu pozháňať a že bude zdobiť moju knižnicu.

18.05.2018

Syn, gymnazista z prvého ročníku, knihu přečetl takzvaně jedním dechem, bezmála jako bestseller. Od té doby se snaží číst jen literaturu faktu a zvýšil se i jeho zájem o některé předměty ve škole, což se pozitivně odrazilo na prospěchu. Vypadá to na jednu ze zásadních knih jeho života.
Pro mne kniha opakující staré známé vědecké skutečnosti, tedy víceméně nudná, ale na dospívajícího zjevně může mít velmi dobrý vliv.

"... plná chytrých myšlenkových experimentů, oslnivých ilustrací a senzačních faktů..., ... tak připravuje čtenáře na to, aby myslel jako vědec."
Začínám tušit, proč se vědcům nedaří. Tenhle píše, jako když střílí z kulometu - ta, ta, ta, tak to je! Knihu odnáším, jistě se najde vhodnější, která by případně mohla směrovat i mé děti k zájmu o některé vědecké obory.

28.12.2016

Dawkins opisuje dávne mýty a ich protiklad vo vede a jeho poznámky kritického myslenia ma skôr bavili ako rozčuľovali. Takisto pridáva aj niektoré svoje zažité divadelné hry či pozorovania, ktoré z neho nerobia pro-reálneho puritána. Ak by bol taký striktný, či "proti-fantazijný" (ako ho charakterizuje HTO a Boyle) určite by nedal knihu ilustrovať McKeanom, lebo jeho ilustrácie sú nesymetrické, neanatomické, a nereálne! Umenie, rozprávky či mýty majú svoju historickú opodstatnenosť no pri ich presahu by trebalo uplatniť jednoduché pravidlá poslednej kapitoly knihy.
Výborný darček pre mladého vedca no poslúži aj na spresnenie poznatkov pre dospelých.

Když jsem knihu četl, tu a tam mne skutečně iritoval Dawkinsův známý postoj apoštola ateismu, a to i přesto, že jsem vyrostl na protináboženských populárně vědeckých knihách o vědě a přírodě vydávaných před revolucí. Abych zacitoval Frankieho Boyla: „Richard Dawkins nezná napětí z nevíry, které je součástí náboženství. Nechtěli byste, aby zrovna on četl vašim dětem knížky o Narnii, což? 'Petr, který neexistuje, a Lucinka, která neexistuje, a Edmund a Zuzana, kteří neexistují, prošli kouzelnými dveřmi, které neexistují a potkali lva – lvi existují, ale nemluví a rozhodně nejsou metaforou pro Ježíše, který rozhodně, rozhodně neexistoval.'“

Na druhou stranu, když si odmyslíte těchto několik zabouření, kniha je dobrá. Co se týká grafické úpravy, ta je přímo skvostná. A konečně, ale ne v poslední řadě, jedná se o první překlad skvělého Viktora Janiše v žánru populárně vědeckých knih.