I.H.
přečtené 38
Foucaultovo kyvadlo
1991,
Umberto Eco
Vedle Foucaltova kyvadla je Brownova Šifra čtením pro mateřské školky. A ačkoliv se tématicky dotýkají, ta druhá zmiňovaná klouže po povrchu a je to vlastně jen taková hezká detektivka. Oproti tomu Eco jde do hloubky historické, filozofické a především existencionální. Protože ač se kniha zabývá zejména Plánem, její poselství leží ještě dál. Teprve při této druhé autorově knize jsem (možná) pochopil, proč je to čtení "těžké", resp. proč se zabývá tolika historickými detaily... a třeba bude mít po přečtení někdo podobný pocit. Doporučuji všemi deseti!... celý text
Poslední noc na Klikaté řece
2010,
John Irving
Ze začátku to vypadalo na pěkný spád, román se valil jak klády na Klikaté řece, ale někdy od první třetiny mi to začalo připomínat vyprávění starého Jeřábka při cestě faráře, lékaře a Bobše do Grünbachu. Radoval jsem se z každé strany, kde dílo dostalo nějakou emoční hloubku a alespoň náznak dramatu. Bohužel takových bylo na mě málo - ne že by román emoce postrádal, je jimi vlastně přímo nabitý, ale tak nějak proplouvaly celou dobu kolem mě. To, jak se bude příběh vyvíjet, bylo navíc jasné skoro po první kapitole. A bylo ho na pětset padesát stran setsakra málo.... celý text
Jak jsem vyhrál válku
1994,
Patrick Ryan
Kdyby takhle pojal Hemingway "Sbohem armádo!", mohl mě při čtení o dost víc pobavit a dost míň nasrat. Ale teď vážně: "Jak jsem vyhrál válku" je vlastně trochu Hlava XXII, ale tentokrát viděna z pohledu toho největšího magora. A nádherně baví tím, jak hlavní hrdina díky své prostotě překonává se svou jednotkou nástrahy fronty (a taky ženštin) ve válkou zmítané Evropě a Africe. Skvělé, oddychové čtení! A teď mě omluvte, musím ještě dopsat dnešní uzávěru účetních knih v mém milovaném velkoobchodu s obilím Cawberry & spol, Kettering, Northampton...... celý text
Memento
1989,
Radek John
Na začátku si tak knížka hledá žílu. Nespěchat. Klid. Pak se do ní krásně napíchne. Oblouznit a uchlácholit. Všechno určitě dobře skončí, protože bez "věcí" to zmákneme taky. Dokážeme přestat, kdykoliv budeme chtít. Ale jak se příběh zapichuje znova a znova a některé žíly jsou už rozpíchané a zpoza euforie a velké lásky vystrkuje růžky ta sviňská smrt, už není cesty zpátky. Tempo. Emoce. Zrada. A poslední stránka bude, možná, vykoupením... Neskutečně strhující dílo, z totálně šedé zóny osmdesátkového Československa s naprosto nadčasovým příběhem.!... celý text
Mluviti pravdu
2008,
Josef Formánek
Sakra, tomu říkám příběh. Takhle skvělou knížku už jsem dlouho nečetl. Nemá smysl psát něco víc. "Mistrovské dílo," hodnotil Arnošt Lustig. A ještě dodal (k jedné Formánkově předchozí knize) "Děvko, chtěl bych mít tvůj talent, [...]". K tomu se dá jen napsat dnešní rádoby-cool "+1 Like".... celý text
Chudí v Lodži
2011,
Steve Sem-Sandberg
Už když jsem někdy zjara četl recenzi se 100% hodnocením, věděl jsem, že tu knihu musím mít. Mediální masáž byla neúprosná - nejlepší švédský román za posledních 30 let, desetitisíce prodaných výtisků. To je sázka na jistotu. Knihu jsem tedy přečetl jedním dechem a ... nic se nestalo. Začal jsem tedy sám pro sebe řešit proč. Obsah je samozřejmě tak silný, jak jen být může. Navíc většina postav je reálných a ty události se staly. Bezvýchodné situace, přetrvávající pocit zimy a hladu, tohle všechno na mě při čtení samozřejmě působilo. Ale nemohl jsem se prostě ubránit tomu malinkému vnitřnímu Cimrmanovi v sobě, který během první půlky knihy neustále opakoval, "člověče, vždyť vy tam máte figur jak na orloji!". A to je možná ten hlavní důvod, proč mě to nemělo šanci strhnout - postav a drobných příběhů bylo tolik, že jsem neměl šanci se s kýmkoliv stotožnit a sledovat nit jeho osobního příběhu skrz celý román. Od půlky knížky už bylo jasné, že autor nevypráví silný příběh, ale popisuje příběhy všechny. Což v celkovém dojmu působilo až odtažitě - nejsou to silné příběhy na pozadí války (i když tam se zablesklo, jak se začal vyvíjet vztah otec-syn Prese Rumkowského), ale spíš obraz války celkový. Jenomže to je málo - když se řekne židovské ghetto, vidím hned Pianistu. Když se řekne židovské transporty, vzpomenu Motlitbu pro K. H. nebo Sophiinu volbu. A za tím vším samozřejmě Schnidlerův seznam. A všechna tahle díla mají společného jmenovatele - naprosto strhující lidský příběh. To mi bohužel u Chudých v Lodži chybělo a přestože je to skvělé dílo, v mém osobním hodnocení se těm nejlepším nevyrovná.... celý text
Romeo, Julie a tma
1958,
Jan Otčenášek
Nádherná smutná novela, která svým dějem nepřekvapí, ale svojí lyrikou rozhodně okouzlí.
Klub rváčů
2011,
Chuck Palahniuk
Stačí vzít jednu silnou myšlenku a trochu nenávisti k establishmentu. Tak půl napůl. S tím se dá rozhodit celej svět. Vím to, protože to ví Tyler. Anebo se dá využít fyzická nevybitost západní civilizace, když se to dá dohromady s dvěma lampičkama z IKEI, výsledek je zaručenej. Místo lampiček stačí vázička. A nebo trochu nespavosti. Dobrá je taky nějaká konspirace. A vznikne z toho super román. Prostě... vím to, protože to ví Tyler.... celý text
Plechový bubínek
2001,
Günter Grass
Jedna z mála knih, která mi byla při čtení maximálně protivná. Jediná otázka je: proč? Proč Oskar byl tím, kým byl? Proč byl zároveň géniální i retardovaný? Co byla fikce (sklo)? Co realita (bubínek)? Co tím chtěl říct? Byl mi lhostejný celých 625 stránek. Nebudu hodnotit, absolutně netuším, jak se k té knize postavit. S odstupem: dá se vůbec pochopit vypořádávání se s válkou někým, kdo nemá ani v nejmenším žádný podobný zážitek?... celý text
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
2003,
Arnošt Lustig
Když jsem v komentáři k Sophiině volbě psal, že na holocaust narážíme téměř neustále v různých, nejenom knižních dílech a jsme už tak nějak obrněni a přípraveni na to, co se může dít, velmi jsem se mýlil. Při čtení Kateřiny Horovitzové mi bylo fyzicky zle. Těch stodvacet stránek člověk přečte za chvilku, ale o obsahu bude přemýšlet velmi, velmi dlouho.... celý text
Zámek
1989,
Franz Kafka
Můj první Kafka, už před mnoha lety, ale na ty pocity si pamatuju dodnes. Zajímavé je, že se mi už několik přátel svěřilo, že měli po Kafkovi zlé sny. Jsem tedy rád, že jsem v tom nebyl sám.... celý text
Jméno růže
2009,
Umberto Eco
Chtělo to před čtením trochu (víc) nastudovat teologii, filozofii, historii a latinu. Prostě takové klasické gymnaziální vzdělání (řekl jsem si, že nebudu psát smajlíky, tak berte s veelkou nadsázkou). Ale i tak jsem ti to nesmírně užil. Několik výtek mám k tomuto českému vydání. I přesto, že se jedná o vydání sedmé, je v textu stále několik chyb (chybějící závorky, čárky, tečky, dělení slov mezi stránkami). Čekal bych přeci jenom "vymazlenější" text. Ale co bylo horší: proč, proboha, nejsou překlady cizích frází v poznámkách pod čarou, ale trůní všechny někde na konci knížky?? Tohle jsem dokázal skousnout u Tajuplného ostrova před dvaceti lety, ale v tomhle případě to je (nepochopitelný) opruz.... celý text