I.H. komentáře u knih

Vedle Foucaltova kyvadla je Brownova Šifra čtením pro mateřské školky. A ačkoliv se tématicky dotýkají, ta druhá zmiňovaná klouže po povrchu a je to vlastně jen taková hezká detektivka. Oproti tomu Eco jde do hloubky historické, filozofické a především existencionální. Protože ač se kniha zabývá zejména Plánem, její poselství leží ještě dál. Teprve při této druhé autorově knize jsem (možná) pochopil, proč je to čtení "těžké", resp. proč se zabývá tolika historickými detaily... a třeba bude mít po přečtení někdo podobný pocit. Doporučuji všemi deseti!

6 01.08.2012

Ze začátku to vypadalo na pěkný spád, román se valil jak klády na Klikaté řece, ale někdy od první třetiny mi to začalo připomínat vyprávění starého Jeřábka při cestě faráře, lékaře a Bobše do Grünbachu. Radoval jsem se z každé strany, kde dílo dostalo nějakou emoční hloubku a alespoň náznak dramatu. Bohužel takových bylo na mě málo - ne že by román emoce postrádal, je jimi vlastně přímo nabitý, ale tak nějak proplouvaly celou dobu kolem mě. To, jak se bude příběh vyvíjet, bylo navíc jasné skoro po první kapitole. A bylo ho na pětset padesát stran setsakra málo.

1 24.07.2012

Kdyby takhle pojal Hemingway "Sbohem armádo!", mohl mě při čtení o dost víc pobavit a dost míň nasrat. Ale teď vážně: "Jak jsem vyhrál válku" je vlastně trochu Hlava XXII, ale tentokrát viděna z pohledu toho největšího magora. A nádherně baví tím, jak hlavní hrdina díky své prostotě překonává se svou jednotkou nástrahy fronty (a taky ženštin) ve válkou zmítané Evropě a Africe. Skvělé, oddychové čtení! A teď mě omluvte, musím ještě dopsat dnešní uzávěru účetních knih v mém milovaném velkoobchodu s obilím Cawberry & spol, Kettering, Northampton...

9 20.05.2012

Na začátku si tak knížka hledá žílu. Nespěchat. Klid. Pak se do ní krásně napíchne. Oblouznit a uchlácholit. Všechno určitě dobře skončí, protože bez "věcí" to zmákneme taky. Dokážeme přestat, kdykoliv budeme chtít. Ale jak se příběh zapichuje znova a znova a některé žíly jsou už rozpíchané a zpoza euforie a velké lásky vystrkuje růžky ta sviňská smrt, už není cesty zpátky. Tempo. Emoce. Zrada. A poslední stránka bude, možná, vykoupením... Neskutečně strhující dílo, z totálně šedé zóny osmdesátkového Československa s naprosto nadčasovým příběhem.!

3 18.04.2012

Sakra, tomu říkám příběh. Takhle skvělou knížku už jsem dlouho nečetl. Nemá smysl psát něco víc. "Mistrovské dílo," hodnotil Arnošt Lustig. A ještě dodal (k jedné Formánkově předchozí knize) "Děvko, chtěl bych mít tvůj talent, [...]". K tomu se dá jen napsat dnešní rádoby-cool "+1 Like".

3 07.01.2012

Už když jsem někdy zjara četl recenzi se 100% hodnocením, věděl jsem, že tu knihu musím mít. Mediální masáž byla neúprosná - nejlepší švédský román za posledních 30 let, desetitisíce prodaných výtisků. To je sázka na jistotu. Knihu jsem tedy přečetl jedním dechem a ... nic se nestalo. Začal jsem tedy sám pro sebe řešit proč. Obsah je samozřejmě tak silný, jak jen být může. Navíc většina postav je reálných a ty události se staly. Bezvýchodné situace, přetrvávající pocit zimy a hladu, tohle všechno na mě při čtení samozřejmě působilo. Ale nemohl jsem se prostě ubránit tomu malinkému vnitřnímu Cimrmanovi v sobě, který během první půlky knihy neustále opakoval, "člověče, vždyť vy tam máte figur jak na orloji!". A to je možná ten hlavní důvod, proč mě to nemělo šanci strhnout - postav a drobných příběhů bylo tolik, že jsem neměl šanci se s kýmkoliv stotožnit a sledovat nit jeho osobního příběhu skrz celý román. Od půlky knížky už bylo jasné, že autor nevypráví silný příběh, ale popisuje příběhy všechny. Což v celkovém dojmu působilo až odtažitě - nejsou to silné příběhy na pozadí války (i když tam se zablesklo, jak se začal vyvíjet vztah otec-syn Prese Rumkowského), ale spíš obraz války celkový. Jenomže to je málo - když se řekne židovské ghetto, vidím hned Pianistu. Když se řekne židovské transporty, vzpomenu Motlitbu pro K. H. nebo Sophiinu volbu. A za tím vším samozřejmě Schnidlerův seznam. A všechna tahle díla mají společného jmenovatele - naprosto strhující lidský příběh. To mi bohužel u Chudých v Lodži chybělo a přestože je to skvělé dílo, v mém osobním hodnocení se těm nejlepším nevyrovná.

4 26.12.2011

Nádherná smutná novela, která svým dějem nepřekvapí, ale svojí lyrikou rozhodně okouzlí.

3 29.07.2011

Stačí vzít jednu silnou myšlenku a trochu nenávisti k establishmentu. Tak půl napůl. S tím se dá rozhodit celej svět. Vím to, protože to ví Tyler. Anebo se dá využít fyzická nevybitost západní civilizace, když se to dá dohromady s dvěma lampičkama z IKEI, výsledek je zaručenej. Místo lampiček stačí vázička. A nebo trochu nespavosti. Dobrá je taky nějaká konspirace. A vznikne z toho super román. Prostě... vím to, protože to ví Tyler.

1 29.07.2011

Jedna z mála knih, která mi byla při čtení maximálně protivná. Jediná otázka je: proč? Proč Oskar byl tím, kým byl? Proč byl zároveň géniální i retardovaný? Co byla fikce (sklo)? Co realita (bubínek)? Co tím chtěl říct? Byl mi lhostejný celých 625 stránek. Nebudu hodnotit, absolutně netuším, jak se k té knize postavit. S odstupem: dá se vůbec pochopit vypořádávání se s válkou někým, kdo nemá ani v nejmenším žádný podobný zážitek?

Můj první Kafka, už před mnoha lety, ale na ty pocity si pamatuju dodnes. Zajímavé je, že se mi už několik přátel svěřilo, že měli po Kafkovi zlé sny. Jsem tedy rád, že jsem v tom nebyl sám.

3 15.05.2011

Úchvatné. Nesnesitelně lehké i těžké. Nepopsatelné.

3 15.05.2011

Když jsem v komentáři k Sophiině volbě psal, že na holocaust narážíme téměř neustále v různých, nejenom knižních dílech a jsme už tak nějak obrněni a přípraveni na to, co se může dít, velmi jsem se mýlil. Při čtení Kateřiny Horovitzové mi bylo fyzicky zle. Těch stodvacet stránek člověk přečte za chvilku, ale o obsahu bude přemýšlet velmi, velmi dlouho.

7 15.05.2011

Chtělo to před čtením trochu (víc) nastudovat teologii, filozofii, historii a latinu. Prostě takové klasické gymnaziální vzdělání (řekl jsem si, že nebudu psát smajlíky, tak berte s veelkou nadsázkou). Ale i tak jsem ti to nesmírně užil. Několik výtek mám k tomuto českému vydání. I přesto, že se jedná o vydání sedmé, je v textu stále několik chyb (chybějící závorky, čárky, tečky, dělení slov mezi stránkami). Čekal bych přeci jenom "vymazlenější" text. Ale co bylo horší: proč, proboha, nejsou překlady cizích frází v poznámkách pod čarou, ale trůní všechny někde na konci knížky?? Tohle jsem dokázal skousnout u Tajuplného ostrova před dvaceti lety, ale v tomhle případě to je (nepochopitelný) opruz.

4 07.05.2011

Přečtěte si "1984" a dejte si dva dny oddych. Pak se podívejte, kdo to napsal a hlavně kdy. Pak se podívejte na naši minulost a na současnost jinde ve světě. A pak děkujte za to, že žijeme tady a teď.

9 06.05.2011

Dvěstěpadesát stránek deprese a beznaděje. Už na začátku je to špatné. A každou další stránkou se to zhoršuje. Zběsilé konstrukce, vedlejší postavy, vazby na další postavy, každá další situace ještě absurdnější než ta předchozí. Přesto vás to nějak nutí pokračovat. Ale problém podle mě není v té knížce, problém je tom, jak to čtenář dokáže ustát. Mezi Procesem a Zámkem doporučuju alespoň pět let pauzu a třikrát Malého prince. Duševní příčetnost má každý jen jednu.

8 01.05.2011

Nečtěte tuhle knihu, pokud jenom tušíte, že se budete muset během nejbližších deseti let přiblížit jakémukoliv nemocničnímu zařízení na méně než dva kilometry. A ačkoliv je to kniha z druhého konce světa, navíc už ze sedmdesátých let, šest z pěti doktorů vám potvrdí, že je teda veeelmi nadčasová. Jak se budete při čtení pohybovat z jednoho oddělení na jiné (samozřejmě stylem NAPIGLOVAT a ODLIFROVAT), budete rádi, že to čtete doma a zdrávi. Každopádně doporučuju, je to i velká bžunda (a narozdíl od Hlavy XXII, ke které je dílo přirovnáváno, to není tak válečně beznadějné). P.S.: Pro všechny přítele/přítelkyně mediček/mediků/doktorek/doktorů je to povinná četba!

5 01.05.2011

Tak jak se postupně zvyšuje povinný počet náletů, tak se i postupně rozkrývá příběh celé bombardovací perutě a srkze postavy vykreslí snad nejabsurdnější román, který jsem o druhé světové válce četl. A zcela upřímně jsem při čtení nenáviděl všechny ty magory, počínaje Cathartem a jeho touhou po slávě v kombinaci s tupostí, přes Aarfyho za však-vy-víte-co, McWatta, Mila, Natelyho děvku, kaplana a plejádů dalších šílenců. A zároveň jsem některé postavy obdivoval a nutilo mě to číst jak o život. Před několika lety jsem skončil po třiceti stránkách, teď jsem rád, že jsem si knihu znovu otevřel. Doporučuju tuhle šílenost všem!

5 01.05.2011

Tak jsem se k té mnohokráte doporučované a de-facto legendární knížce konečně dostal. Všichni, co mi ji doporučovali, na ni vzpomínají jako na hlazení po duši. Myslím, že moje čtení muselo ovlivnit to, co jsem četl před ní, a tak jsem podvědomě srovnával (byla to Honzlová od Z. Salivarové). V tomto kontextu jsem si uvědomil, jaké malichernosti vydává autor za nějaké lapálie, a přesto, že jejich rozuzlení je většinou veselé a pozitivní, nic zásadního z toho ve mě nezůstalo. Jenom pocit, že to bylo "něco milého", ale co vlastně, už nevím. Teď jsem dočetl Hrabala (Obsluhoval jsem anglického krále) a pocit, který z toho mám, je taktéž "že to bylo něco milého", ale něco, co mělo hloubku (a jen díky kontrastu zla a dobra pak má to dobro pozitivní účinky a nabíjí optimismem; to samé byla právě i ta Honzlová). Inu, možná k mé smůle, vidím tuhle knihu jako něco za každou cenu milého. Asi nejsem takový typ čtenáře.

2 27.04.2011

Mnoho z nás vidělo filmy jako Schindlerův seznam nebo Pianistu, takže jsme na hrůzné zážitky z ghett, transportů a lágrů svým způsobem připraveni a jelikož je to natolik silné téma samo o sobě, je jasné, že v těchto pasážích má kniha největší spád. A to, že Sophie nakonec dospěje k jakési hrozivé volbě víme, už když přejedeme očima po hřbetě téhle knížky v knihovničce. Ale podle mého je síla téhle knihy v paralelách a svém situování v New Yorku v poválečných letech. Neustále přes hlavního hrdinu nabízí ten "pohled zvenčí" - od člověka z Jihu, který válku prožíval snad jen z filmových týdeníků a který si dobře uvědomuje, že když se děly všechny ty strašlivé okamžiky, on se někde opíjel pivem. A další, nesporně zajímavá linie je sebereflexe autora (jelikož se jedná, z menší či větší míry, o román autobiografický) - odhaluje své deníky, své sexuální frustrace, svůj vidlácký jižanský původ, snahu vyrovnat se s historií své rodiny, která kdysi měla také svůj poddíl na nakládání s otroky... Právě v té komplexnosti knihy a ústřední trojice - polská nežidovka v Osvětimi, židovský "vědec" a jižanský dvaadvacetiletý začínající spisovatel v N.Y. - je podle mě ta síla.

5 26.04.2011

Zajděte do knihkupectví, kupte si rukopisnej svazek a vyškubejte z něj první polovinu stránek, je plná slintů inťoušskejch piček o tom, jak Kerouac psal tu vohromnou věc; ale bacha, tu druhou půlku si nechte, v tej to všechno je! Pak si skočte do trafiky a kupte si cigára, ale ne ty úchylný tvrdý krabičky, ale ty oldskůlový, pěkně v měkkým obalu, nebo ještě líp papírky a tabák, ale nějakej, kterej bude smrdět jako asfalt v červencovým slunci na zadních koženejch sedačkách někde uprostřed středozápadu (a jestli nevíte, jak smrdí asfalt v červencovým slunci na zadních koženejch sedačkách uprostřed středozápadu, tak stačí, když bude smrdět aspoň jako asfalt v srpnovým slunci na přední sedačce stodvacítky v koloně na baranďáku). Taky si sežeňte nějakej bop, určitě Parkera, Coltrana, Hendersona, Davise, ale ne ty popový sračky, to točil v osmdesátkách, musí se to valit na čtyři jak ruský tanky na Prahu! No a určitě nějakej chlast, vobrovský zásoby, protože tu chuť se nesmírně zpít do němoty Jackem a pivem budete mít tak každou druhou stránku. Možná každou první. Pak si vemte tři dny volna, odhlašte se z fejsbůku, zavřete se do koupelny a do studený vody ve vaně naházejte ty lahváče, ať to čtení má trochu styl, v obýváku vokuřte hardbop na celej panelák a připravte se na největší (literární) jízdu svýho života!

39 26.04.2011