Patrick Ryan

anglická, 1916 - 1989

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Jak jsem vyhrál válku
Jak jsem vyhrál válku
Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War
Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War

Nové komentáře u autorových knih

Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

„Tak tohle je asi klasika. Obrovsky zábavná klasika. Válka viděná z druhé stránky, očima naivního účetního v pozici důstojníka, očima prostých vojáků, kteří holt musejí dělat to co se po nich chce a nikam se nehrnou. U všeho toho potkávání národů popsané velmi humornou formou, u které jsem se několikrát dokonce “řezal:-) Skvělá to kniha!“... celý text
— E_Lan

Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

„Před lety jsem tuto knihu odložila jako nedočtenou, ale protože v audiu snesu mnohem víc, rozhodla jsem se po cca 30 letech zkusit opáčko. Ale opakovaně jsem se přesvědčila o tom, že knihy které mají být humoristické, mi velmi často nesednou. Přitom humor miluji, ale já pro ten prožitek potřebuji herce a jejich vzájemné dialogy. Musím jim vidět do tváře, protože největší porci smíchu u mě vyvolávají jejich grimasy. A proto zbožňuji divadlo. Chápu, proč je tento román pro určitou skupinu lidí tolik populární, ale mě to příliš nebavilo. Občas jsem se zasmála, ale také se mi docela často zdálo, že Goodbody prožívá dost podobné situace. To co mi na této knize vadilo nejvíc, je velmi malý počet dialogů. Příběhy jsou z velké části popisné, je zde málo děje a tak pro mě bylo dost náročné udržet patřičnou pozornost. Audiokniha kterou načetl pan Martin Písařík, je velice vydařená a nemám jí co vytknout.“... celý text
— soupik2012

Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

„Takový Švejk po anglicku v jiné válce. Za mě lepší než Švejk (kterého jsem nedočetl protože mě to absolutně nebavilo), ale taky žádný veledílo. Nemůžu říct, že bych se moc bavil nebo zasmál. Asi to není úplně můj styl humoru. Přišlo mi to taky docela vleklé, nečetlo "se to samo" a už jsem se nemohl dočkat až to dočtu.“... celý text
— branislav1814

Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

„Ernest "Butch-Diesel-Steak" Goodbody je přesně ten čacký typ, co to na večírku po jednom zázvorovém pivku neohroženě zalomí na kanapi, načež celý následují den, ku svornému veselí okolí, chodí s fixem namalovanou pi(h)ou na čele. Zjištění toto jej však nic nezdrtí; toť sotva příčný práh na dálnici retardérů neúhybně stoupající k titánským výšinám; zpočátku je člověku Érnýho málem líto, než si uvědomí, že je co světcem, sysifovským balvanem, kosmickou konstantou a nehynoucí entitou, něčím na způsob daní. Nechápejte mě zle, Ryanova novela je poctivě sucho-brití satirou plnou odsudků gumárny vojenské, jako i válečné (rozhořčené komentáře stran zlehčování této mužné kratochvíle nejsou na místě, mrazivé meziřádky hnojené smrtí se najdou) v mém srdci však zůstane především vítězným obloukem, svědectvím triumfálního průjezdu jedné historií nedoceněné postavičky, jež je však v své skromné nebetyčnosti pravým katalyzátorem dějin, oním zrnkem na vykolejených drahách hvězd. Je mým pevným přesvědčením, že Goodbody, ať už byl skutečný, či nikoli, válku vyhrál; můžeme tu ad nauseam diskutovat, co se myslí válkou a co vítězstvím, jedno je však jisté; bez jeho nesmazatelné šlépěje v kvantové pěně kolektivní demence by se vše odehrálo mnohem, mnohem...jinak. Škoda snad jen...eh, decentnosti humoru? Jako já autorovo záměrně nenařvané "slow-burn" pojetí legrace respektuju, jen kmitá na jiné vlnové délce než to mé; chytám ho, ale plně nerozonuje. A srovnání s Haškem, prosím ne, vlažně leje kdo tohle hlásí, pravda je na dně. 4 medium rare (mam rači vypečenější) **** PS: V rovině méně zjevné je pak kniha neironickou poctou stavu poddůstojnickému; dobrý seržant (zde Transom) je pro každou jednotku požehnáním, neboť taktně napravuje omyly shůry, čímž nejen že chrání ego velení (a tím i pro zdar válečného úsilí nezbytnou harmonii horizontální) ale jako vedlejší produkt i mundůry na jemu svěřené bio-mase.“... celý text
— józi.odkudkam

Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

„Oblíbená kniha mého tatínka, a už 30 let i moje, mám-li splín sáhnu po ní. Ale není to jen legra, je to i o nesmyslnosti války, trochu mi to připomíná našeho Švejka.“... celý text
— Ilona70

Přejít na knížky autora