Chuck Palahniuk

houston Stačilo málo a tento člověk se nikdy nestal spisovatelem a my bychom byli ošizeni o tolik úžasných knížek. Můj vůbec nejoblíbenější autor. (09.03.2012)

JP + 2 Vždycky mě rozesměje už jen fakt, že tenhle člověk začal psát jednoho večera, protože se mu rozbila televize. Obdobně jako Bukowski, Palahniuk podává zprávu o odvrácené straně USA. Jeho nejznámější kousek mu zaručil mnohé, už třeba onen věčný zájem kritiky i velké části populace, kteří pořád doufají v něco jako Klub rváčů II, přitom je jisté, že autor se tématicky opakovat nechce a nebude. Teď už víceméně spíš experimentuje, ale pořád je to jaksi zajímavější, otevřenější, bodavější, hnáno k určité mezi a velmi vytříbeně zvolené, ač ne tak kvalitní, než co dnes můžete obdržet u současné elity.

Palahniuk tak v mých očích více definuje pojem moderní spisovatel, než většina těch šašků, kteří jsou schopní za život napsat padesát, šedesát knih, dokolečka dokola, jako produkt, ne jako poselství, stejný koncept (King, Paolini, Rowlingová, Viewegh, Meyerová) a všichni tak nějak jakoby pořád žili v roce 1950 a nechtěli literaturu vyvíjet, kromě kulis, v nichž se to odehrává.

Pamatuju si, že absolutně neznaje souvislostí, jsem si coby čtenář začátečník jednoho odpoledne koupil paperback Klubu rváčů, obálka nicneříkající, a já s pomyšlením, že to bude asi něco ve stylu drsného braku (věděl jsem jen, že film je kultovní záležitostí, ale neviděl jsem ho a netušil jsem jestli je kniha přepis filmu, či naopak a tehdy mi to bylo i jedno, chtěl jsem jednoduše něco číst). Nakonec se z toho vyklubala jedna ze stylisticky i obsahově nejzajímavějších knih, k jakým jsem se dostal a jedna z naprostého minima, kterou čtu i opakovaně. S podivem, že když jsem se tak skvěle nasitil tímhle, nezačal jsem zkupovat všechny ostatní Palahniukova díla, ale naopak jsem dlouho váhal, vlastně roky, zapomněl na něj a objevoval ho znovu, nevěda proč k němu mám tenhle neosobní vztah. Totéž se mi stalo ještě u jednoho spisovatele. Nakonec jsem sáhl, asi tak po pěti letech od první konfrontace s Klubem rváčů, který jsem do té doby stihl přečíst třikrát, což je u mě rekord, po knize Snuff, která mě z popisu zaujala a jak jsem řekl, posun tam je, ale více k experimentu, člověk si tam může i nemusí mnohé najít. Ve mě Snuff ale nezanechal následky. Proto už teď uvažuju jestli vůbec do budoucna Palahniuka chci dál číst, ale zároveň vím, že je to něco jiného a stokrát zajímavějšího, než většina současných psavců, co jsou tu v TOP, hodnocení rozporuplná. Člověk by nejspíš chtěl moc, kdyby žádal překonat něco nepřekonatelného, co bylu umícháno tak špičkově, že to mohlo chutnat jen tehdy a v ten moment, udělat to znova už se nejspíš nikdy nepodaří. Ale vlastně, buďme rádi za to. Možná, že jsem si jednoduše podvědomě nechtěl z Palahniuka zkazit dojem.

Určitě je však velkou nadějí a přínosem do budoucna a to díky svému přístupu. (14.10.2011)

herdekfilek + 6 Palahniukův styl psaní je jako dávka z jateční pistole. Otevřít knihu a hned první větou se nechat odpravit, vyvrhnout a natlačit do vlastních střev a pokračovat ve čtení už ne jako konzument, ale jako konzumovaný. (30.09.2011)

diva palahniuk jde svou mentalitou jednoduše dál než je mezi lidmi obvyklé. vytříbená schopnost dedukce okupující jediný velkokapacitní mozek s fantazií pothlého sígra. mimořádně vnímavý a bystrý tvůrčí duch. jeho svět nekončí zaklapnutím desek knihy, zůstane ve vás rezonovat. bude vás pudit ke snaze porozumět .) (19.08.2011)

janha http://jan_havlena.bloguje.cz/198363-chuck-palahniuk-8211-kultovni-postava-soucasneho-sveta-literatury.php (07.07.2011)

dewiii Jeho knihy mě nikdy nepřestanou překvapovat. Je to nové, neotřelé a strhující. Co se týče originality, je u mě Palahniuk na prvním místě! Zbožňuji jeho pohled na svět. Kdyby se mě někdo zeptal s kým ze slavných bych chtěla jít pokecat na kafe, bez rozmýšlení mě napadne on. (10.06.2011)

Violetti + 1 Násilí a sex... Ale zatraceně strhující a geniálně podaný! (10.05.2011)

Lenarek + 1 Génius, co dokáže z obyčejné knihy udělat magické dílo :-)