Hzjena
přečtené 388
Úkol přežít
2017,
Vasilij Michajlovič Machanenko
Hned na úvod musím zmínit, že jsem opravdu velkej pařan. Hraju na kompu přes 20 let a takřka denně. Miluju RPGčka, příběhovky, adventury atd i když se nebráním ani ustřelení pár hlav s kámošema v nějaké MMO FPS řežbě, nebo zabít pár tisíc hodin v nějaké kvalitní budovatelské strategii typu ANNO 1404. Sečteno a podtrženo, počítač je můj život, takže jsem měl od knihy velká očekávání. Naplnila kniha má očekávání? Ano i ne. Je to těžké hodnotit, protože právě kvůli mé znalosti počítačových her byla pro mě veliká nuda začátek knihy, kdy autor popisuje jak virtuální svět funguje, jak funguje levelování, farmení, HPčka, mana atd atd... pro ty kdo to znají prostě nuda. Ale od chvíle kdy se v knize začali dít úlisnosti, intriky, nově nalezená přátelství nebo antipatie, mě to chytlo a dokonce jsem se přistihl u toho že Mahanovi držim palce. Proto pro mě bylo trochu zklamání, jak to všechno hlavnímu hrdinovi vychází. Chápu, že autor musí nějak hrdinu posouvat, ale tady je to bohužel tak okaté, až to trochu nudí. Kupříkladu ,,Velitel dolu potřebuje nové kamenné dildo..." ,,Zvláštní zrovna mi z rudy vypadl podivní kámen, podívám se co je to zač. Hle není to kámen, ale kamenné dildo, přesně takové jaké si přál velitel dolu, jaké to štěstí!" Je to něco jako na konci školního roku v Bradavicích. Nebelvír vždycky zvítězil, právě proto že mu na poslední chvíli učitelé, nebo Brumbál dosypal zbývající (a hlavně přesný) počet bodů k vítězství... Je to milí, ale když už se to stane po třetí, tak už to zavání... Celkově mě to chytlo (jasně že jo, je to prostě další RPGčko, jen na papíře) a věřím, že další kniha se mi bude líbit ještě víc, protože budu ostříhán toho vysvětlování z první knihy a pude se rovnou na věc.... celý text