Vasilij Michajlovič Machanenko

Přidat do oblíbených Koupit knihy

V. Mahaněnko · pseudonym

ruská, 1981

Populární knihy

/ všech 10 knih
Úkol přežít
Úkol přežít
Kartosský gambit
Kartosský gambit
Hra začíná
Hra začíná
Válka klanů
Válka klanů

Nové komentáře u autorových knih

Úkol přežít Úkol přežít

„Hned na úvod musím zmínit, že jsem opravdu velkej pařan. Hraju na kompu přes 20 let a takřka denně. Miluju RPGčka, příběhovky, adventury atd i když se nebráním ani ustřelení pár hlav s kámošema v nějaké MMO FPS řežbě, nebo zabít pár tisíc hodin v nějaké kvalitní budovatelské strategii typu ANNO 1404. Sečteno a podtrženo, počítač je můj život, takže jsem měl od knihy velká očekávání. Naplnila kniha má očekávání? Ano i ne. Je to těžké hodnotit, protože právě kvůli mé znalosti počítačových her byla pro mě veliká nuda začátek knihy, kdy autor popisuje jak virtuální svět funguje, jak funguje levelování, farmení, HPčka, mana atd atd... pro ty kdo to znají prostě nuda. Ale od chvíle kdy se v knize začali dít úlisnosti, intriky, nově nalezená přátelství nebo antipatie, mě to chytlo a dokonce jsem se přistihl u toho že Mahanovi držim palce. Proto pro mě bylo trochu zklamání, jak to všechno hlavnímu hrdinovi vychází. Chápu, že autor musí nějak hrdinu posouvat, ale tady je to bohužel tak okaté, až to trochu nudí. Kupříkladu ,,Velitel dolu potřebuje nové kamenné dildo..." ,,Zvláštní zrovna mi z rudy vypadl podivní kámen, podívám se co je to zač. Hle není to kámen, ale kamenné dildo, přesně takové jaké si přál velitel dolu, jaké to štěstí!" Je to něco jako na konci školního roku v Bradavicích. Nebelvír vždycky zvítězil, právě proto že mu na poslední chvíli učitelé, nebo Brumbál dosypal zbývající (a hlavně přesný) počet bodů k vítězství... Je to milí, ale když už se to stane po třetí, tak už to zavání... Celkově mě to chytlo (jasně že jo, je to prostě další RPGčko, jen na papíře) a věřím, že další kniha se mi bude líbit ještě víc, protože budu ostříhán toho vysvětlování z první knihy a pude se rovnou na věc.“... celý text
— Hzjena

Válka klanů Válka klanů

„„Pokud vpřed vedou dvě cesty, jedna špatná a druhá dobrá, Mahan si vždy zvolí třetí možnost.“ Po předchozím díle si všichni mysleli, že se Mahan do Barliony už nikdy nevrátí ale mýlili se. Místo toho začne společně s Fénixem plánovat kontinentální turnaj, dělá vše pro to, aby našel Stvořitele a dostal se do jeho hrobky a začíná přicházet na chuť Geranikovým stínům. Jak Mahan se svým novým postavením naloží a co dalšího o svých nepřátelích ještě zjistí? Po dočtení posledního dílu série nějak nevím, co si myslet. Ač jsem se nechtěl spokojit s tím, že by předposlední díl sérii ukončil, tak teď bych byl za tuto variantu rád. Válka klanů byla za mě naprosto uspěchaná, autor se do knihy snažil narvat úplně vše, co by šlo, alespoň za mě, rozprostřít ještě do několika dalších dílů a závěr byl za mě zklamání. Říkal jsem si, že si autor nechal otevřené dvířka pro případné pokračování nebo nějaké povídky ze světa Barliony, ale od vydání tohoto dílu v anglickém jazyce uplynulo již přes 6 let a stále jsme se ničeho nedočkali, tak spíš ne. Abych knihu jen nehanil, tak musím vyzdvihnout těch několik desítek stran, kde Mahan bojuje po boku Plinta (nebo Plinto po boku Mahana?) a vyhrávají velkolepým způsobem jeden zápas za druhým díky všem esům, které se jim sypou z rukávů! Taky bych rád vypíchnul to, že jsem v knize narazil na minimální množství překlepů a chyb, ale ty bohužel děj a uspěchanost nevyrovnají. Jo a zvládne mi někdo říct, kde byl celou dobu Draco? Každopádně ne všechny zakončení sérií se vždy povedou a zrovna moje milovaná Cesta šamana je toho příkladem. S autorem ale určitě nekončím a mám v hledáčku i jeho další sérii Galaktogon, která již má několik dílů v českém jazyce od FantomPrintu venku!“... celý text
— Fifineek

Šamanova pomsta Šamanova pomsta

„„Chci zpět vše, co mi patří, a chci potrestat ty, kteří mi všechno sebrali.“ Zrada přátel a spoluhráčů Mahana opravdu zasáhne a srazí ho až na úplné dno. Od tajemné skupiny lidí dostane možnost se celému klanu Fénix pomstít a ještě na tom vydělat. Bez většího váhání nabídku přijímá a začne konat, aby se co nejdříve dočkal vytoužené pomsty. Mahana čekají nové jeskyně, spolupráce s šamany z druhého kontinentu nebo třeba návštěva Geranikova paláce. Zároveň také zjišťuje, že ne vše je takové, jaké se na první pohled zdá a musí dát na svou šamanskou intuici mnohem víc než kdy dřív a nadále jít po cestě šamana. Po tom, jak skončil předchozí díl bylo jasné, že se musím hned teď pustit do dalšího – předposledního dílu série. Děj byl stejně jako u předchozích dílů poutavý, s klidnějším průběhem děje a gradací na konci. Poslední zhruba třetinu knihy jsem přečetl na jeden zátah a několik posledních stránek jsem četl s otevřenou pusou, fakt! U knih tohoto žánru se mi líbí, když se v ději začne prolínat herní svět s tím skutečným a jsem moc rád, že jsem se toho dočkal i u Cesty šamana. Stránky s dějem ze skutečného světa nepůsobily nuceně a krásně doplňovaly události a děj z toho herního – za mě je trošku škoda, že jsme se v předchozích dílech nedočkali například nějakých úryvků z dění mimo hru, komentářů na fórech, útržků ze zpravodajství apod. Když čekala Mahana nějaká výzva u které přemýšlel, jak se s ní vypořádá, přemýšlel jsem společně s ním s mnoha věcech jsme se shodli, což mi udělalo neskutečnou radost a přeci jen ten svět a jeho fungování trochu znám! Chyb a překlepů v textu bylo opět obdobné množství jako u předchozích dvou dílů, za což jsem také rád. Předemnou je poslední díl a popravdě se mi do něj vůbec nechce ač sérii beru stále jako neukončenou a těším se na to, co si pro nás autor ve finálním díle připravil.“... celý text
— Fifineek

Karmadontova šachovnice Karmadontova šachovnice

„„Naháním svým nepřátelům hrůzu. Minimálně tak dlouho, dokud mě někdo jednou nebo dvakrát netrefí.“ Mahan strávil v Barlioně nedobrovolně již přes půlroku, za který toho dokázal tolik, co jiní nedokážou za celou svou herní kariéru. Nově mu přibyla starost ve formě klanového sídla – hradu Altamedy, který není jen obyčejným hradem, ale dokáže se přemisťovat z místa na místo. Najde si také čas na dodělání starých restů, kterých má požehnaně, seznámí se s piráty, dojde i na námořní bitvu proti monstru z hlubin oceánu a zjistí, že s jeho herními přáteli není tak úplně vše v pořádku a něco se děje. Během toho všeho se ještě musí věnovat své zombie učednici Fleitě, kterou učí jak následovat cestu šamana a naslouchat svým předtuchám. Je tady pátý díl série a o akci nebyla nouze. Stránky ubíhaly neskutečným tempem a opět jsem byl mile zaskočen tím, co vše si autor zvládnul připravit tentokrát. Mahanovi se něco povedlo, myslel jsem si, že si dá na chvíli oddech a bude se věnovat něčemu běžnému, třeba výrobě prstenů, ale to ne, on se hned stihnul nachomýtnout k dalšímu a ještě mnohem strhujícími dobrodružství. Našemu šamanovi se v tomto díle přihodilo i několik nevšedních událostí, které mi utkvěly v paměti a později jsem nad nimi přemýšlel, každopádně konec mě naprosto uzemnil a emocionálně rozložil. Nebyl bych to já, kdybych nezmínil překlepy a chyby v textu, kterých bylo podobně (kolem 10) jako v předchozím díle, což mě opět mile překvapilo a třeba se v nadcházejících 2 dílech dočkám v tomto ohledu zlepšení, které by můj, už tak pozitivní, názor na sérii jen zlepšilo. Za mě jde o zatím nejlepší díl série a jsem opravdu rád, že nemusím čekat na vydání dalšího dílu jako před lety a můžu se do něj směle pustit!“... celý text
— Fifineek

Tajemství Temného hvozdu Tajemství Temného hvozdu

„„Chovat se slušně k NPC by mělo být neporušitelné pravidlo každého hráče. Jinak to nebyl hráč, ale blbec.“ Po tom, co Mahan u Beatwicku ukázal čeho všeho je schopen, dostává se do povědomí ostatních hráčů, mnozí ho chtějí dostat k sobě do klanu a setkávat se s ním chtějí i jedni z nejlepších hráčů Barliony. Pozvánky do klanů však odmítá a drží se dohody se svými spoluvězni Clutzerem, Ericem a Leitem a zakládá vlastní klan – Bodláci. Plánování co nejpohodlnější budoucnosti jim naruší nový úkol od nejvyšší kněžky Eluny, která je pošle do Temného hvozdu hledat ztracený Kámen světla a zjistit, co se stalo s předchozí výpravou, která ho zde ztratila. Během výpravy se setkává s Ochráncem hvozdu, seznamuje se s patriarchou klanu upírů ale především pokračuje ve své cestě šamana. Stejně jako tomu bylo u předchozího dílu, druhý a třetí díl na sebe krásně navazují. Díky tomu, že se Mahan dostal z Beatwicku nejsme u postav limitovaní jen NPC a několika hráči takže se opět setkáváme s jeho spoluvězni a několika dalšími postavami, které se k nim přidají na výpravě do Temného hvozdu. Postavy mezi sebou prohlubují vztahy a profilují se. Během čtení si dělám u různých dohod mezi postavami poznámky a čekám, jestli budou opravdu dodrženy a zřejmě jsem autora při nedodržení jedné z dohod nachytal – Mahan nedodržel dohodu o vrácení vybavení pro šamana, které měl od Ricka z Fénixu a přislíbil jeho opravení a vrácení jakmile jej nebude potřebovat. Je taky možné, že se splnění dohody dočkám až v dalším díle, tak uvidíme. Co se týče chyb v textu, těch bylo oproti předchozímu dílu o poznání méně což mě potěšilo, ale stále to nebylo ideální. Třeba si v tomto ohledu udrží další díl sestupnou tendenci a budu mile překvapen.“... celý text
— Fifineek

Přejít na knížky autora