ZlýJabko komentáře u knih

Překladatelská supertřída. Jinak se Antonín Přidal nedá nazvat, protože zachovat ducha fórků vzniklých z přeřeků, koktů, ubreptnutí, různě pochopených slov z různých útržků různých jazyků, to chce bednu.

Fantastická kniha.

21 26.07.2020

Starý Zákon je takové to staré dobré domácí masakrování, kdy se s tím G ještě moc nepatlal a prostě pobil, co se dalo. Řekněme klasika.
Nový Zákon, hm... Čtyři chlápci s odstupem 30 - 50 let po skonu jejich kámoše vyprávějí, jak super ten kámoš byl, přičemž se neshodnou ve víc jak jedné až dvou věcech, které ten bájo chlápek udělal. Navíc ty jejich vachrlatý vzpomínky vydají až za další tři století.

Něco tu smrdí a ryby to nejsou.

20 20.02.2019

Jedna z nejméně pochopených knih vůbec. Různí političtí paznechti z ní navíc rádi citují a nepříliš sečtělý dav jim rád naslouchá, protože zní silně a moudře. Fakt, že citují zcela mimo kontext pak už nikoho moc nezajímá.
Pokud si chce někdo tuhle knihu přečíst, budiž mu k dispozici. Pokud ji chce ale pochopit, přečtěte si předtím, co za trampoty Machiavelli prožil, něco o století, ve kterém vyrůstal, o jeho vztahu ke Guicciardinimu a jeho milovanému Římu, který postihla zkáza.
Pak se již nerozpakujte citovat, protože budete kontext chápat.

19 28.08.2019

Číst tuhle knížku mě fyzicky bolelo.
Ne proto, že nesnáším hokej a sport obecně, to se ještě dá (i když sportovce i sportovní fanoušky považuju za duševně choré). Konečně jsem totiž asi pochopil, jak se dlouhý roky cítila kamarádka, které někdo podobně ublížil. S tím rozdílem, že jí neuvěřila ani rodina.

Dobrá knížka se pozná podle toho, že umí vyvolat emoce - čím silnější, tím lepší. Autorovi tímto gratuluji, protože se mnou už dlouho nějaký příběh nezamával takhle moc.

19 21.02.2019

Aktuální tehdy, před padesáti lety, dnes i za sto let.

Připomínat, připomínat a připomínat, nic jiného na lidi neplatí.

18 07.02.2021

Žít jako Petronius, taky nepochopím základní myšlenky křesťanství.
Sienkiewicz zachytil prakticky úplnou neslučitelnost římského státního polyteismu s novou monoteistickou sektou, a to na té základní úrovni. Pravda, je prokřesťanský, záměrně vynechává nepříjemné otázky o tom, co Ježíš (ne)říká o otroctví a naopak nešťastně zapomíná na jednu z nejdůležitějších tezí Pavla z Tarsu o naprosté rovnosti mezi všemi křesťany (Gal 3:28).

Jde o jeden z nejlepších románů, které si může člověk přečíst, pokud má i jen malý zájem o starý Řím, rané křesťanství, etiku a epes rádes lovestory, napínák jak kšandy.

15 21.10.2022

"Uvádění výuky dějepisu základní školy na pravou míru" by byl ideální podtitul. Jako student historie vyloženě vítám Šmídův mythbusting a se závistí zírám na to, jak vtipně se dá historie učit. Jestli se někdy dostanu k výuce dějepravy, bude to v tomto stylu (OK, možná to trochu říznu Jordanem Petersonem).

14 22.03.2019

Jules Verne humanistických oborů.
Ještě nejsme tam, kde Montag, ale blížíme se proklatě přesně době, kterou popisuje Beatty.

Pro člověka z řekněme dobré, úplné rodiny, vychovaného v řádného člověka, je tohle víceméně ztráta času.

Pro nás ostatní s dysfunkčními rodinnými vztahy, šikanované, uťápnuté, nesebevědomé, deprivované, problematické až destruktivní, je tahle kniha lístkem do stanice Normální život.
Někomu se nemusí pozdávat meandry Petersonových asociací, někdy zbytečně dlouhé odbočky, vedlejší ramena a spodní proudy jsou spíš pro dumavější/vzdělanější publikum, ale stejnou měrou je do kapitol zasazený příklad z jeho klinické praxe nebo ze života, kde se chytá i blbé spadlé ovoce jako já.

Neslibuje (a nemůže dát) Nebe, ale proklatě velkou šanci na život bez Pekla jo.

11 22.01.2021

"Inu, jedna možnost, jak by robot mohl uhodit člověka, aniž by porušil Zákony, by tu byla. Jediná."
"A to?"
"Pokud je člověk, který má být uhozen, jen další robot. Sbohem, pane Bayrley."

Absolutně. Geniální.

11 27.05.2017

"Když jsem šel s tatínkem asi rok před jeho smrtí na obvyklou procházku kolem bloku domů, z každého rohu zněly písně. Oč byli lidé smutnější, o to víc jim tlampače hrály. Vyzývaly okupovanou zemi, aby zapomněla na trpkost dějin a oddala se radosti ze života. Tatínek se zastavil, zadíval se nahoru k přístroji, z něhož se ozýval hluk, a já jsem cítil, že mi chce sdělit něco velice důležitého. Usilovně se soustředil, aby se mu podařilo vyslovit, co měl na mysli, a pak pomalu a s námahou říkal: „Blbost hudby.“ Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se, prosím vás, zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám... Přemýšlejte o tom, prosím, chvíli. Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott. Protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i z Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga. Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být."

Milan Kundera: Kniha smíchu a zapomnění, 68 Publishers, Toronto, 1981

V novém českém vydání knihy tato pasáž chybí.

9 12.09.2019

Mhm, tak jo...
Na "vrcholový" sport nekoukám, "vrcholový" sport jako takový neprovozuji, "vrcholovým" sportovcům nefandím a všeobecně každého "vrcholového" sportovce považuju za víceméně neužitečného nedouka, který, když mu/jí dáte dejme tomu balon, dokáže s ním roztodivné kousky.
Nevím, co vede lidi k tomu, aby ve třiceti sepisovali své... dobrá, nazvěme těch pár historek "paměti", nicméně zůstávám přesvědčen, že za deset let nikdo nebude vědět, o co, případně o koho šlo.
Efemérní hopsologie zjevně není žánr pro mne.

9 29.08.2019

Občas z médií slyšíte slovo "brutální".
Ti, kteří je používají, nevědí o čem mluví.
Tahle úhledně oříznutá kniha je koncentrovaným statisticko-historiografickým souhrnem dvaceti let šílenství, o kterém se na školách mluví jen heslovitě.

Zkusil jsem si Snyderovo dílo v podobě audioknihy a dva dny jsem nespal.

Oukej. Prohrál jsem sázku, musel jsem to přečíst.
Nevidím ale jediný důvod, proč by tenhle šmejd mohl někdo chtít číst dobrovolně.
Kvůli hrdince? Ženská těsně po třicítce, která je dobře zajištěná a tak emancipovaná a inteligentní, že jak jí manžel pošle rozvodový papíry, je z ní v tu ránu zdeptaná slepice s charismatem hadru na podlahu.
Jak, proboha jak může třicetiletý exemplář samice Homo Sapiens ve 21. století "nevědět, co má se životem dělat"? Chápu, že někoho zničehonic chytne wanderlust (čti toulavá, ale víc kůl), ale mít hlavu vymletou tak, že se i na konci knihy po zdánlivé katarzi a "spirituálním probuzení" bez přestání hrabe v předchozích vztazích mi trochu napovídá, že autorka má podobný problém s psychikou jako autorky takových blbin jako je Twilight a Padesát odstínů.
Svatej Krišno.

8 05.09.2017

Krásně mi tenhle příběh splývá se Sisyfem. Z nějakého důvodu lidi zrovna tuhle útlou knížku moc nemusí, v mém případě je to zase jediný Hemingway, kterého strávím i s chlupama.

7 09.08.2019

Emoce mají zase nabito, ale tentokrát už jsem byl připraven!
Aha, tak nebyl. Ne, ani trochu.

Několik zvratů / událostí jsem čekal, hlavní dějová linie kolem Benjiho byla trochu předvídatelná, ale final twist mě zase dostal, toho Backmana prostě neodhadnu. Nechtěl bych se s tím chlapem dostat do pranice (nebo na partičku pokeru). Občas těm postavám vyloženě přejete, aby je autor konečně nechal sakra na pokoji a nechal je žít a být happy, trochu si vydechnout...
Jenže to je právě ono. Dobrý spisovatel svoje postavy vždycky tak trochu nenávidí. Tím si k nim vytváříme vztahy a snáz se s nimi spřátelíme, zlidštíme je, chceme jim poradit, dozvědět se, jak jim je, bude a jak to všechno vyřeší...
A pak musíme říct sbohem.

7 28.02.2019

Rozumím tomu, proč to Joyce napsal. Rozumím důvodu, jakým způsobem to napsal. Čemu nerozumím je to, proč se v tom každý úporně snaží vidět hluboké duchaplno, čímž ze sebe dělají šašky.

7 04.10.2017

Docela dobrý příběh, který má nešťastnou snahu tvářit se hluboce.

7 27.05.2017

Sapiens vládne!

Toť poznání z této knihy. Teď je nutné se skutečně zastavit a zadumat nad tímhle nesporným faktem, jinak nebude mít Sapiens brzo ČEMU vládnout.

Místy rozkecané až hanba, ale kruh vyprávění, obsah i spád se mi zamlouval. Zajímavě napsaná sci... fant... detek... Histo..?
Kniha. Uf.

6 21.02.2019